Radost ze zdravých dětí – Pitný režim

Snad o žádné součásti jídle se tolik nemluví jako o pití a přitom asi nikde jinde se nedělá tolik chyb jako zde. A to jak ve smyslu nedostatku, tak nadbytku. Lidé běžně pijí málo a jsou nabádáni, aby pili co nejvíce. Oba extrémy nejsou v pořádku a vedou ke zdravotním problémům. Na druhou stranu je třeba říci, že neexistuje jednoduché pravidlo na to, kolik tekutin máme pít.

Je třeba vycházet z potřeb organismu a ty závisejí na tom, co jíme a jak moc se potíme. Nebo jinými slovy závisejí také na ročním období, počasí, ale i na naší fyzické aktivitě. V posledních letech stále slyšíme a čteme, že máme pít nejméně 3 litry tekutin denně a čím více, tím lépe. To je pravda jen částečně. Při běžném typu stravování, kdy jídlo obsahuje hodně soli, chemie, toxických látek a také hodně masa a mléčných výrobků, které při svém metabolismu vytvářejí mnoho dusíkatých odpadních produktů, je třeba mnoho tekutin na to, aby všechny tyto látky nezůstaly v organismu, vyloučily se ven a nezatěžovaly naše ledviny a ostatní systémy. Velké množství tekutin slouží sice k důsledné očistě organismu, ale zároveň zvýší množství tekutin v organismu, což zvýší nárok na srdce a ledviny. Při dlouhodobějším příjmu zvýšeného množství tekutin tyto orgány trpí a postupně se opotřebovávají. V případě běžného, současného stavu stravování je menším zlem větší příjem tekutin, který i za cenu zátěže srdce a ledvin vyloučí z těla přijímané toxiny. Nezřídka jsme se setkali s lidmi, kteří přijali výzvu k důslednému pitnému režimu a pili 10 i více litrů tekutin denně. U nich kromě maximální zátěže ledvin a srdce došlo též k poruše minerálové rovnováhy a tím k deficitu minerálů se všemi možnými důsledky na zdraví.

Když běžně přijímáme stravu, která neobsahuje nadbytek bílkovin, toxických, chemických a jiných nepříznivých látek, pak nepotřebujeme tolik vyplavovat, a tudíž nepotřebujeme ani tolik tekutin a tím nemusíme zatěžovat oběh, srdce ani ledviny. Potraviny, které běžně jíme při zdravém způsobu stravování, jako obiloviny, zelenina i luštěniny, jsou vařené ve vodě a ta je přirozenou součástí potravy. Proto není potřeba mnoha dalších tekutin.

Nejvíc tekutin potřebujeme na vyvážení suché a slané potravy, tedy pečiva, krekrů, slaných tyčinek, brambůrků, čipsů a podobně. Sůl, která není vázaná na potravu, je největším zdrojem stažení organismu, který pak vyžaduje uvolnění pomocí velkého množství tekutin. Když tyto potraviny omezíme, nemáme potřebu velkého množství tekutin a pak šetříme srdce i ledviny, což je jistě velmi důležité.

Tak jako nadbytek tekutin není pro naše tělo příznivý ani jejich nedostatek, který náš organismus rovněž poškozuje. Proto je třeba nezapomínat na tekutiny a pít. Při zdravějším způsobu stravování někdy nastává situace, kdy člověk nemá pocit žízně a tím zapomíná pít. To je druhý a také nepříznivý extrém. Navíc často se stává, že žízeň, tedy potřeba tekutin, se nám jeví jako hlad a my jíme stále víc a víc. Tedy jinový účinek tekutin se snažíme nahradit množstvím jinové stravy, což sice z energetického hlediska je možné, ale důsledky této záměny pro naše zdraví nejsou příznivé. Proto je třeba dbát na to, abychom pili, i když tekutin přijatých jako nápoj asi jeden litr denně, to se ale mění v závislosti na teplotě, pohybu a charakteru jídla. U dětí je pochopitelně množství tekutin adekvátně menší. U nejmenších dětí do tří let je třeba důsledně dbát na to, aby veškerá strava byla převážně vlhká, převládají kaše, polévky a omáčky, malé děti nevypijí mnoho tekutin, a proto charakter stravy tomu musí odpovídat. U větších dětí je důležité přidat i tekutiny, ale přesto nesklouznout ani u nich k suchému charakteru stravy. O pití kojenců budeme mluvit v jiné kapitole.

Úryvek z knihy Radost ze zdravých dětí.

Zpět nahoru