Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Odhalte méně známou příčinu řady našich onemocnění. Našim dnešním hostem je MUDr. Petra Chvátalová, známá jako celostní psychiatrička, terapeutka a mentorka. „Co když to, co se tváří jako nemoc, je ve skutečnosti náš dar?“ říká. Povídáme si o Petřiných zkušenostech s léčením klientů a řeč přijde i na to, jaké to bylo žít ve vztahu s narcisem.
Peťo, jaká témata nyní s klienty nejčastěji řešíš? Klasickou psychiatrii jsi už definitivně opustila?
V posledních měsících jsem s klienty hodně řešila sebehodnotu a vztahy. Díky tomu jsem si uvědomila, jaké dary v těchto tématech mám. Možná se to nezdá, ale sebehodnota neskutečně souvisí s psychikou. A i když klienti přišli například s úzkostí, depresí, únavou či panickou atakou, často jsme jako podtéma řešili hodnou holku a jak být sama sebou.
Také ke mně často chodí lidé, kteří mají různé psychické či fyzické potíže, ale objevíme u nich přítomnost entit. Tyto entity s nimi chtějí komunikovat, být viděny, a pokud nepřispívají, tak je necháváme odejít. Více a více se také otevírám tématům spojeným s intimitou a sexualitou, které jsem už nyní s klienty často probírala. Moje cesta nyní povede tímto směrem – sebehodnota-tělo-vztahy-intimita-sexualita.
Pro ty, co potřebují a chtějí celostní pohled a celostní řešení jejich psychických potíží, tu stále jsem. Přeci jenom osm let zkušeností se mnou navždy zůstává, i když se mění směr. Jen už se tomuto tématu nebudu tolik věnovat na sítích.
Mimo jiné se také zabýváš i psychosomatikou. Jednou jsi mi povídala o tom, jak nám může naše vlastní tělo dávat signály o tom, jak se cítí jiné tělo. Můžeš nám o tom povědět víc?
Ano, já osobně to nenazývám psychosomatikou, pro zjednodušení toto označení však můžeme nechat. Až 98 % myšlenek, emocí pocitů a fyzických vjemů není našich. My tak často můžeme vnímat tyto pocity druhých lidí. Protože to jakoby cítíme a vnímáme my na svém těle, tak si myslíme, že je to naše.
Dám ti příklad. Psala mi moje asistentka, že nebude moci pracovat, že si skřípla nerv a bolí ji hrudník. Já jdu za deset minut na vycházku a začne mě píchat u páteře, jako bych měla skřípnutý nerv. Protože jsem si to uvědomila, říkám „nene, tělo, toto není naše a nikoho teď neléčíme“. A přešlo to.
Ještě v nemocnici jsem například byla se sestrami na izolaci řešit pacienta: Odcházím a za minutu mě začne bolet hlava. A tak se ptám, „čí to je? Komu to patří?“ Přišla odpověď, že je to sestry. Super, uvědomím si to, a mohu to pustit. Nemusí mě bolet hlava. A tak dále. Tohle nám však většinou nikdo neřekne a my se nezkoumáme, od koho to pochází „Cítím to já, vnímám to já, moje tělo je rozbité, tak je to přeci moje.“ Ale právě, že to tak vůbec být nemusí. Vaše tělo může jen léčit ostatní lidi, anebo jste prostě vnímavé – vědomé bytosti. Nejste nemocní ani rozbití.
Ještě jednou k zmiňované psychosomatice. Říkáš, že hodně lidí je dnes velmi vnímavých. Že například pociťují úzkost, ale ve skutečnosti jde o…
Jde o vědomí. Měla jsem klientku, která za mnou přišla s tím, že už možná potřebuje prášky na úzkost. V práci zažívá velké stažení, úzkost má i ve frontě na poště – kdykoliv mezi lidmi, ale nikdy ne doma. Když jsme ten příběh více rozebrali, včetně minulosti a prožívání klientky v dětství, došli jsme k tomu, že je velmi citlivá (v mém slovníku vnímavá). Dostala ode mě nástroje, jak s tím pracovat a mezi lidmi se cítí mnohem lépe.
Takových klientů, co si mysleli, jestli není čas na léky, jsem měla více. Já u nich však vidím jejich dar – schopnost vnímat svět i mimo rácio a logiku: skrze naše vědomí, šestý smysl, energii. Časté je to u puberťáků. Systém a rodiče si myslí, že jsou rozbití a je s nimi něco špatně, ale ony jsou to přitom úžásné vědomé bytosti, které jen nemají nástroje na to, jak s tímto vnímáním světa pracovat; jak v něm fungovat a přežít. Všechna ta dys, autismy, ADHD. Jsou to děti, které fungují nově, na nových principech, řada z nich nepotřebuje léky, ale pochopení, nástroje a jiný přístup. A mít vyživené tělo.
Když za Tebou někdo přijde s problémem, tak jaké nejčastěji používáš nástroje?
Já nyní nejvíce pracuji s nástroji access consciousness. Pro klienta je technika access bars velmi snadná a účinná. Někdy pracuji i s rodovou linií, vnitřním dítětem, vizualizací, emocemi. Samozřejmě rozhovorem, a jak už ke mně patří, řeším i tělo a to, aby dostatečně vyživené a podpořené. Je to velmi důležitý aspekt, ať už řešíme psychiku či intimitu člověka. Když bude chřadnout tělo, nebude mít vše důležité, posun bude pouze částečný. Naštěstí se více a více mluví o tom, že zánět v těle a psychika spolu úzce souvisí. Já už však nebudu ta, která to bude propagovat, to už nechám na jiných. Také klientům dávám nástroje do každodenního života, co a jak dělat doma, když se něco objeví.
Nově začínám také ještě pracovat s technikou De-armouringu, česky odzbrojování. Což je terapeutická masážní technika, při které se stlačují určité body na těle. Může to být na obličeji, hrudníku, břiše, pánvi, stehnech případně i pohlavních orgánech či na zadní straně těla. Je to za mě kouzelný nástroj, který nás více propojí s tělem, uvolňují se při ní uložené emoce a vzpomínky. Je vhodný pro práci s psychikou i sexualitou.
Obraťme list. Říkala jsi mi, že jsi měla v nedávné době vztah s narcisem (člověkem s narcistickou poruchou osobnosti). Jaká to byla pro tebe zkušenost?
Krátká, zato intenzivní, jak už to s narcisty bývá. Takový vztah vypadá tak, že na začátku je vše přenádherné, člověk je okouzlený a má pocit, že je to konečně to ono!!! Pak pomalu, ale jistě začne shazování, ponižování, poukazování na chyby. Mají tendenci v člověku vyvolávat pocit viny – že druzí nejsou dost dobří. Narcistů je více druhů, někteří jsou méně škodní, jiní mohou být nebezpeční, bohužel. Může jít jak o muže, tak o ženy.
Jak narcise zavčas odhalit a jak mu nepodlehnout?
Upřímně, dle mého hodně záleží, jak moc je člověk okouzlen, jak moc má tendenci do vztahu spadnout a oddat se mu a s jakou sebehodnotou do vztahu přichází. Může v tom hrát roli i touha narcise zachránit. Pokud dlouho člověk touží po lásce, a pak přijde někdo úžasný, kdo nás opije rohlíkem a máme na očích růžové brýle a k tomu nízkou sebehodnotu, může být těžké to rozpoznat. Průšvihem je, že oběti narcistů velmi snad spadnou do pochybností sama o sobě, čímž se to celé ještě zhoršuje. Už tak sebevědomí a sebehodnota v Čechách pokulhává. Když vám je ještě permanentně snižována, nemusí to být snadné.
Jak ho odhalit? Především se chová jako dvě různé osobnosti. Jednou je úžasný a okouzlující, podruhé rýpavý, ponižující, odepírající nebo dělá ze sebe oběť a chudáka – a hádej kdo za to může, protějšek. Často je to jako střih, přichází druhá osobnost a člověk tak jako zmateně kouká co, že se to děje a vůbec tomu nerozumí, co se stalo. Navíc často překrucují realitu, což vede protějšek do větších pochybností o sobě.
Jak nepodlehnout? Ze své zkušenosti bych řekla především, mít vybudovanou vlastní pevnou sebehodnotu. Mít stále sebe, své přátele, své aktivity, neoddat se do vztahu a už vůbec ne rychle a bezmyšlenkovitě. Důvěřovat sobě a své intuici. Já chtěla odejít asi čtyřikrát, než jsem to doopravdy udělala. Tělo mi dávalo jasně najevo, že něco není v pořádku – nejdříve únavou v jeho přítomnosti nebo úzkostmi, které jsem zažívala za studií, když jsem bydlela s manipulanty. Udělal pro mě bolestivou věc, omluvil se, slíbil, že už to neudělá a po pár dnech udělal znovu. Naštěstí celá má zkušenost trvala sedm týdnů.
A jak odejít, pokud někdo v takovém vztahu žije? Sbalit se a zavřít za sebou dveře. To je trochu nadnesené, vím. Záleží to na dané situaci, jak dlouho vztah trvá, jak moc je v tom člověk zainteresovaný finančně i jinak. Naštěstí se dnes o tomto tématu velmi mluví, a tak pokud to čtenářům trochu zabrnkalo na strunu, doporučuji si o tom vyhledat více. Já bych si přála, aby každý po zkušenosti s narcisem odcházel silnější než kdy dřív.
Mně tato zkušenost neskutečně utvrdila v tom, že jsem v pořádku, moje sebehodnota je v pořádku a můžu se naprosto spolehnout na své vědomí a intuici.
Můžeš nám dát na závěr pro naše čtenáře nějaký tip, pomůcku; něco, co mohou teď hned udělat, aby jim bylo po psychické stránce lépe?
Teď hned se mohou zhluboka nadechnout a dlouze vydechnout. A opakovat do zklidnění. Svůj dech máme stále u sebe, tak jej pravidelně využívejme ke zklidnění. Taky si mohou začít pokládat otázku, jak se to zlepší? Skvěle to přeruší tok negativních a katastrofických scénářů.
Peťo, moc Ti děkuji za rozhovor.
Jiří Hamerský
Facebookové stánky Mudr. Petry Chvátalové, psychiatričky, mentorky a terapeutky.