Rubrika: Psychologie

Jediné, na čem opravdu záleží, je láska. V životě se setkáváme hlavně s láskou podmíněnou: „Budu tě milovat za určitých podmínek.“ Čistá, ryzí, nezničitelná láska je vzácností. Ovšem nikoliv fikcí – lidé s otevřeným srdcem, kteří jsou zároveň vnitřně velmi silní, existují. Nakolik jsme my sami schopni bezpodmínečně milovat, může otestovat sedm následujících otázek.

„Potkala jsem ve městě pána, který prosil o peníze. Byl starý a nevypadal jako bezdomovec,“ napsala mi mailem jedna naše čtenářka: „Zajímalo by mě, jestli dávat někdy těmto lidem nějaké peníze či jídlo“. Myslím, něco podobného někdy řešila spousta z nás. Je to otázka filozofická, etická, ale také kulturní, a v nejširším slova smyslu i sociálně-zdravotní.

Co dále doporučují pro zdraví Esther a Jerry Hicks? Byli natolik fascinováni užitečností poselství od Abrahama (skupiny nefyzických učitelů), že ho od roku 1985 prezentují celému světu. Žádný léčebný a terapeutický systém nepracuje, podle mého názoru, tak dobře s emocemi, jako právě tzv. Abrahamovo učení. Oblíbily si ho miliony lidí po celém světě. Já určité jeho prvky používám ve svých konzultacích a na seminářích. Jsme-li na Celostní medicíně, pojďme si říci pár Abrahamových tipů pro precizní fungování našeho fyzického těla.

Dnešní doba nás podvědomě nutí k neustálému sdílení pocitů a informací. V módě jsou věty typu: „Musíte se naučit vyjadřovat své pocity“, „musíte se otevřít“, „musíte to ze sebe dostat“. Samotný Facebook nás pomocí tlačítka „Sdílet“ a rozšířeného počtu smajlíků pro různé emoce učí, abychom si nic nenechávali pro sebe. Dovedeno do extrému, normální se tak pomalu začíná stávat, že někdy celá republika ví, co jsme měli k obědu. Zdraví, to je ale především rovnováha. Nic se nemá přehánět – dělit se s druhými lidmi o své myšlenky a prožitky je skvělé, avšak také v mlčení může být obrovská síla.

Když jsem se kdysi jako psycholog pacientek v léčebně ptával, kolik z nich bylo někdy v životě na úplném dně, zvedly se obvykle všechny ruce. I já jsem zažil situace, kdy už to horší snad být nemohlo. V tom jsem občas spatřoval úlevu: „Je to tak strašné, že cokoliv se od teď stane, bude už jenom lepší!“ Pokud vaše trápení trvá už delší dobu, vězte, že všechno je jenom dočasné.

Pokud necháváme svou náladu řídit pouze vnějším světem (tj. tím, co se nám stane), není se co divit, že vrcholné okamžiky štěstí zažíváme zřídkakdy. Kdykoliv cítíme jakoukoliv nespokojenost, má to dvě hlavní příčiny, o nichž si povíme v tomto článku.

Od roku 2016 je Velký pátek v České republice státním svátkem. Celkem se nám nyní, o prodlouženém víkendu, dostanou čtyři dny volna. S knězem a historikem Miroslavem Heroldem se společně podíváme na samotné kořeny těchto svátků, na duchovní symboliku Velikonoc.

Znáte to. Druhým umíte poradit raz dva, sobě to jde hůře. Toužíme po odpovědích, a tak se ptáme – kamarádů a svých nejbližších; někdy i psychologů a duchovních. Instinktivně víme, že jsou situace, kdy sami sobě tak dobře neporadíme (je to dokonce prokázáno i výzkumy). Dan a Chip Heathovi, kteří se objevili již v předchozím článku o rozhodování, mají pro nás všechny přesto jednu skvělou a ve své podstatě jednoduchou otázku, kterou můžeme použít, když na nikoho jiného než na sebe při rozhodování spoléhat nemůžeme.

Mnohá rozhodnutí mají zásadní dopad na naše životy. Často máme dokonce několik možností voleb a neumíme se rozhodnout. Ve hře je někdy přímo naše zdraví nebo osobní kredit a chyby si prostě nemůžeme dovolit.