Česnek – jedni ho milují, druzí nesnášejí. Já osobně patřím do první skupinky, ovšem moje práce s lidmi mě nutí s jeho širokým využitím brzdit, i když bych ho nejraději dávala do všech jídel, polévek, pomazánek i salátů – takovou oblibu má u mě. Naopak je ale i vysoké procento lidí, kteří ho z důvodu špatného trávení či nějakého zdravotního omezení nemohou konzumovat, popřípadě pouze jen v malém množství. Jsou to například lidé s onemocněním žaludku, žlučníku, střev či slinivky břišní. Takže ti, kteří ho tráví a snáší dobře, by ho rozhodně měli volit už jen kvůli tomu, že nám pomůže od nadměrného solení pokrmu, neboť jeho výrazná chuť dovoluje použít menší množství soli a dalších kořenících přípravků.

V průběhu léta procházíte vesnicí jižní Moravy a doslova slyšíte, jak „prší“ moruše. Přezrálé padají volně na zem, tam se objeví velký fialový flek a v něm se to hemží hmyzem a mravenci, kteří si pochutnávají na sladké dobrotě.

Již jste měli tu čest pochutnat si na křupavém a chutí jemně připomínajícím zelí pak choi? Pravda, v našich podmínkách není tolik rozšířen, přesto na něj na trzích čas od času narazím. Pak – choi řadíme do čeledi brukvovitých, ač v nás mnohých může vyvolávat dojem zelí, o to se ve své podstatě nejedná, neboť nevytváří hlávku. Zelenina se vyznačuje bílým silnějším stonkem, který je zakončen svěže zelenými lístky. Ty se mohou vařit, dusit, péci, ale také grilovat či napařovat. Osobně je však upřednostňuji spíše začerstva, díky čemuž si uchovávají širokou škálu benefitů, které se s narůstající teplotou mohou začít vytrácet. Zmiňme například životodárné enzymy, mnohé antioxidanty, které jsou termolabilní. Během varu navíc zelenina ztrácí svůj křupavý charakter, který je u pak choi tolik vítaný.