Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Neustálou aktivitou proti apatii. Euforií proti úzkosti a pocitu, že život nemá smysl. Workoholismus. Špatné soustředění. Sociální sítě. Záseky. Promiskuita. Nízké ambice. Vysoká očekávání. Potřeba stále hledat nové stimuly, zážitky, lidi, partnery… I takhle může vypadat rozhoupaná chemie v mozku.
Máte mozek v hormonii nebo harmonii?
Aby kognitivní funkce a mozek fungovaly bez problémů, potřebujeme, aby byly v harmonii neurotransmitery, které ovlivňují nervovou soustavu. Blíže se podíváme na dopamin a dopaminovou závislost, ke které dnešní doba rychlého uspokojování potřeb vyložně zve.
Dopamin je hormon zájmu, který se uvolňuje, když prožíváme něco nového, neznámého, neokoukaného, neočekáváného nebo prostě zábavného. Stojí za stimulací slasti v mozku a to zní dobře, že? Problémem je, že produkce dopaminu na ten samý podnět v čase klesá, tzn. opakovaně nás stejně ‚skvělý stimul‘ začne nudit.
Jaké jsou účinky dopaminu?
Tento hormon pomáhá stabilizovat náladu, udržet pozornost, regulovat emoce a vyvinou snahu tam, kde je potřeba. V dopaminovém opojení jsme spokojení, výkonní a vyrovnaní. Nedostatek dopaminu vede k opaku. Jsme apatičtí, bez motivace, život tak nějak nedává smysl, jsme úzkostní, unavení… A protože nám v této dopaminové hladině není dobře, hledáme zkratky, jak se znovu dostat na vlnu nahoru – cukrem, sexem, alkoholem, nepřetržitou aktivitou, fastfoodem, pornem, sociálními sítěmi…
Všem těmto způsobům říkáme levný dopamin, kvůli kterému se dostáváme do začarovaného kruhu, lépe řečeno – do sestupné spirály.
Jak už jsme zmínili, pro vyplavení dopaminu potřebujeme zvyšovat dávky – více cukru, více sexu (ideálně netradičního nebo s dalšími a dalšími lidmi), delší doba na sítích. Bohužel dlouhodobý dopaminový rauš a určité vzorce chování nás vedou do chemické pasti, protože blahobyt, kompletní a rychlé uspokojování potřeb způsobí, že se dostaneme do dopaminové závislosti.
Levný dopamin jako cesta do nesvobody
Dopaminergní systém mozku nám dává pocit slasti (centrum odměny). Skutečný pocit uspokojení v dlouhodobém horizontu přináší, když cestou k dopaminu musíme překonávat překážky, snažit se a být vytrvalí.
Oproti tomu krátkodobý levný dopamin funguje jako černá nenasytitelná díra. Nutí nás opakovat vzorce, které pro nás dlouhodobě nejsou dobré. Když nemáme nadhled, cílevědomost, vizi a bdělé vědomí, promění náš život v honbu za novotou, okázalostí a stále novými zážitky či partnery. Na dopaminu si vytvoříme závislost jako na jakékoliv jiné droze, hlavně nám ale uniká skutečný pocit uspokojení a štěstí.
Levný dopamin totiž v konečném důsledku vede k frustraci, prázdnotě a nechuti, před kterými se zas a znovu snažíme utéct.
Hladový duch
Dopamin láká všechny, někteří ho ale (s)potřebují více než ostatní. Když se nebojíme podívat pod povrch, můžeme se zamyslet, kde se zvýšená potřeba dopaminu bere. Která část naší duše potřebuje neustálou stimulaci?
Psychologové mluví o hladové prázdnotě v duši, potřebě bezpečí, přijetí, lásky, které se nám někdy dříve (typicky v dětství) nedostalo. Gabor Maté říká, že právě tato bolest duše nás vhání do Říše hladových duchů, které krmíme rychlým uspokojením, abychom alespoň na chvíli zažili nasycení a vnitřní spokojenost.
V praxi jsou to typy chování, které dlouhodobě neprospívají, ani nikam smysluplně nevedou – nadměrné životní tempo, promiskuita, alkohol, drogy, workoholismus, přejídání se… To vše ve znamení ztišit nepříjemné pocity uvnitř nás samotných.
Přelétavost jako příležitost?
Setrvávat ve vztazích, práci či projektu dlouhodobě znamená zaplatit za to daň. Pro někoho je to daň nudy a stereotypu. Psychologové mluví o dani za celistvost a opravdovost. Protože v dlouhodobosti se nevyhneme pocitům nelibosti, nespokojenosti a stínů – nejen ve druhých, ale také v nás samotných.
Zatímco s novým partnerem zvládáme nějakou dobu “hrát“ pouze ty krásné části nás, v dlouhodobém vztahu nás častěji a častěji začne dohánět strach, že nás ten druhý zná. Že nás možná zná líp, než my známe sami sebe. Že v nás vidí i ty části, které my sami nenávidíme, nebo jsme je nepřijali.
Nenávist k sobě a podiv, že i takhle nás někdo může mít rád, mohou být tak silné, že je pro nás jednodušší utéct. Utéct, abychom předešli vlastní konfrontaci. Obrana před strachem, že až druhý zjistí, jak špatní a neláskyhodní doopravdy jsme, tak nás stejně opustí.
Utéct a začít odznovu se proto jeví jako velmi atraktivní představa – plná nového a neokoukaného dopaminu v kombinaci s bezpečím před děsivou hloubkou, do které bychom se mohli dostat s druhými lidmi.
Dopamin se totiž zvyšuje i při zamilovanosti.
Je to jen chemie
Už dávno však víme, že rovnováha mozkové chemie má také genetický podklad. Někteří lidé mají citlivější dopaminové receptory D2R, a ty jim ovlivňují temperament. Snadno mohou upadat do závislostí, protože jejich mozek po dopaminu zkrátka touží o něco více než “běžný mozek“. Výzvou pro tyto lidi v životě je naučit se hledat dlouhodobou dopaminovou stimulaci a nepřestimulovávat dopaminový systém lacině.
Přepálená a přestimulovaná dopaminová dráha se v životě projeví jako výrazný odpor ke stereotypům, rutině či jiné repetetivní činnosti. Není to nechuť, kterou cítíme ve finále při každodenním opakování čehokoliv snad všichni. Je to silná nevůle, která zásadně ovlivňuje kvalitu života. Krátkodobě rozhodně k příjemnějšímu. Tito lidé proto zvenčí působí jako svobodomyslní rebelové, kteří se nebojí jít proti systému.
Má dopaminové ladění svá pozitiva?
Ano. Studie ukazují, že pokud se lidé s dopaminovým nastavením naučí pracovat se svým temperamentem, jsou to velmi úspěšní a ambiciózní lidé. Podle odborníků je klíčová sebedisciplína na základě pochopení sebe sama (nikoliv pouze tvrdá sebekázeň) a správné směřování vlastního temperamentu.
Pokud touha po novotě nekončí pouze u krátkodobého potěšení, jedná se o velmi úspěšné jedince, které jsou skvělými vizionáři a leadry. Přináší kreativitu, inspiraci a nebojí se dělat promyšlené změny k lepšímu. Potřebu novoty sytí cestováním, osobními výzvami, navazováním nových přátelství či dobrým plánováním.
Dopamin se zvyšuje plánováním a těšením se na naplánované.
Cesta vede skrz
Sebeuvědomí, pochopení a sebereflexe, stejně jako odvaha a silná vůle, jsou prostředky, díky kterým můžeme pochopit, co se v nás děje. Jaké vnitřní nejistoty, obavy a bolesti nám nedovolí sytit duši opravdovými věcmi? Můžeme si vybrat nástroje KBT a stop mechanismy, jak se popasovat s levnými dopaminy, můžeme využít podpůrnou skupinu, sdílení s přáteli a samozřejmě odbornou terapii.
Pochopení vlastní hloubky a laskavá sebedisciplína vedou do cílové rovinky SVOBODA.
Ta opravdová, vnitřní, po které někde hluboko toužíme všichni.