Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dětská obezita je v dnešní době čím dál větším problémem, který přesahuje pouhé fyzické zdraví. Mnoho lidí si neuvědomuje, jak velkou roli hrají psychologické faktory, jako je emoční stravování, stres a rodinné prostředí, v rozvoji nadváhy u dětí. Abychom lépe porozuměli dětské obezitě, je důležité pochopit nejen výživové aspekty, ale i to, jak emoce ovlivňují stravovací návyky dětí. Společně se podíváme na psychické důvody dětské obezity a nabídneme praktické rady, jak s tím pracovat.
Emoční stravování: Proč se děti uchylují k jídlu?
Děti, které se cítí méněcenné nebo odmítané, se často snaží kompenzovat negativní pocity jídlem. Emoční stravování je často reakcí na nepříjemné pocity, jako je stres, smutek, osamělost nebo nuda. Místo toho, aby dítě své emoce zvládlo zdravým způsobem, sahá po jídle jako rychlém způsobu úlevy. Jídlo, zejména to s vysokým obsahem cukru a tuku, uvolňuje v mozku dopamin, neurotransmiter, který vyvolává pocit potěšení a odměny. Tento chemický efekt poskytuje okamžitou úlevu od negativních emocí, a tak se emoční stravování snadno stane návykem.
Děti, které pravidelně používají jídlo k uklidnění, si postupně vytvářejí nezdravý vztah k jídlu. Tento vzorec může vést k přejídání, obezitě a dalším problémům, protože dítě jídlem nahrazuje jiné, zdravější způsoby, jak zvládat stres nebo úzkost.
Často se děti uchylují k emočnímu jedení při problémech doma, ve škole nebo v jiné sociální skupině s vrstevníky. To ale vytváří nefunkční začarovaný kruh – dítě přibírá na váze, což vede k dalšímu poklesu sebevědomí, někdy šikaně či diskriminaci, a případně k dalšímu přejídání.
Rodinné vzorce
Rodina má zásadní vliv na stravovací návyky dítěte. Pokud rodiče používají jídlo jako odměnu nebo útěchu, dítě si může vypěstovat nezdravý vztah k jídlu. Rodinné konflikty nebo napětí mohou zvýšit emocionální stres, se kterým si často děti neumí poradit. Zásadní také je, co konzumuje celá rodina. Jakou má jídlo důležitost, jak se stravují rodiče.
Média a reklamní vlivy
Reklamy, které propagují nezdravé potraviny, mohou ovlivnit dětské stravovací chování. Děti jsou zranitelné vůči médiím, která často spojují rychlé občerstvení a sladkosti s pocitem štěstí a zábavy. Navíc tlak na ideální tělesný vzhled může vyvolat u dětí pocity nedostatečnosti, což může dále zhoršit jejich vztah k jídlu.
Stres, úzkost a kortizol
Děti zažívají stres z různých zdrojů – škola, společenské tlaky, rodinné problémy, mimoškolní aktivity. Když děti nevědí, jak se vypořádat se stresem, mohou se uchýlit k jídlu jako k útěše. Stres navíc zvyšuje hladiny kortizolu, hormonu, který podporuje chuť na sladké a tučné potraviny. To zase logicky vede k nezdravým stravovacím návykům a hromadění tělesného tuku. Úkolem rodičů by mělo být naučit děti zvládat stres jinými strategiemi.
Vyrovnávací strategie: Jak děti mohou zdravě zvládat stres?
Naučit děti zvládat stres zdravými způsoby je v dnešní době naprosto zásadní. Co může pomoci dětem i dospělým?
- Pohyb a sport jsou skvělým způsobem, jak děti mohou uvolnit stres. Fyzická aktivita nejen zlepšuje náladu díky uvolňování endorfinů, ale také přispívá k lepšímu spánku a celkové psychické pohodě.
- Kreslení, malování, psaní nebo hudba poskytují dětem prostor k vyjádření emocí, aniž by se musely uchylovat k jídlu. Kreativní aktivity mohou fungovat jako bezpečný ventil pro negativní emoce.
- Emoční inteligence. Je důležité učit děti, jak rozpoznat a sdílet své pocity. Rodiče by měli podporovat otevřenou a bezpečnou komunikaci, kde děti mohou svobodně mluvit o tom, co je trápí. Rozhovory o emocích pomáhají dětem pochopit, že není třeba utíkat k jídlu, když se cítí špatně.
- Jednoduché techniky, jako je hluboké dýchání nebo všímavost, mohou dětem pomoci zvládat stres a lépe ovládat své emoce. Naučí se tím, jak se uklidnit a najít vnitřní rovnováhu.
TIP Celostní medicíny: Přemýšlíte, jak děti vést k meditaci a všímavosti? Jde to snadno, přečtěte si o tom náš článek – pohladí vás po duši.
Role rodičů: Jak podpořit zdravé návyky a předcházet poruchám příjmu potravy
Rodiče mají zásadní vliv na to, jak se dítě staví k jídlu a svému tělu. Jak vytvářet zdravý vztah k jídlu?
- Nepoužívejte jídlo jako odměnu nebo trest. Místo toho je lepší učit děti, že jídlo je především palivo pro tělo a že každé jídlo má svou hodnotu.
- Děti se učí především pozorováním a nápodobou. Rodiče by měli jít příkladem a ukazovat zdravý vztah k jídlu i pohybu. Vyvážená strava a pravidelná fyzická aktivita jsou skvělým základem pro zdravý životní styl.
- Zajistěte, aby doma byly dostupné zdravé potraviny a aby se jídla odehrávala v klidné, příjemné atmosféře. Pravidelný čas na společné rodinné jídlo může dětem poskytnout bezpečný a stabilní rámec.
- Pomozte dětem najít aktivity, ve kterých se cítí dobře. Sebevědomí dítěte je klíčové pro to, aby si vybudovalo zdravý vztah k sobě a koneckonců i k jídlu jako své vlastní potřebě.
Je důležité, aby rodiče byli citliví na možné signály problémů s příjmem potravy, jako je přílišné zaměření na váhu, pocit viny po jídle nebo omezování jídla. Klíčové je budovat u dětí zdravý vztah k tělu i jídlu a učit je, že hodnota člověka nezávisí na jeho vzhledu.
Psychická rizika a důsledky dětské obezity
Obezita v dětském a adolescentním věku nesporně představuje zvýšené riziko z hlediska zdravotního stavu. Víc než u poloviny dětí s nadváhou se vyskytují zdravotní komplikace, jako jsou onemocnění kardiovaskulárního systému nebo cukrovka. Zdravotní rizika obezity v mladém věku se mohou projevit až později, v dospělém věku, o to s vyšší závažností.
Diskriminace v kolektivu
Ačkoli se zdravotní důsledky dětské obezity můžou vynořit až v období dospělosti, psychologické efekty se dostavují okamžitě. Různým formám diskriminace může dítě s nadváhou čelit už ve školce nebo i dříve, kde podle některých výzkumů již pětileté děti popisují své obézní vrstevníky jako lenivé, nepořádné, nebo dokonce hloupé či ošklivé.
Jiná studie se zaměřila na ochotu pomoci, přičemž se ukázalo, že děti ve zkoumaném souboru ve věku čtyř až osm let měly menší tendenci pomoci svým stejně starým vrstevníkům s nadváhou, přičemž pomoc se týkala různých každodenních činností jako například sebrat ze země upadlou hračku. Ve věku staršího školního věku a prepubescence se navíc dostávají do popředí otázky sebeobrazu, identity a dítě se často srovnává se svými spolužáky či vrstevníky. Zejména dívky, které v tomto věku navíc trpí nadváhou, můžou velmi nelibě snášet nepříjemné slovní projevy agrese ve formě různých posměšků, přehlížení, nepřímých narážek nebo přímých verbálních projevů souvisejících s jejich obezitou.
Proto je velmi důležité nepodceňovat psychologické důsledky stigmatizace dětí s nadváhou a brát v úvahu takové aspekty, jako je propojení nízkého sebeobrazu a nízké sebeúcty dítěte s rozvojem depresivních epizod či suicidálních myšlenek.
Strach z kolektivu
Jako určitý začarovaný bludný kruh může působit fakt, že děti s nadváhou se kvůli obavám z posměšků a pocitů ponížení vyhýbají sociálním a skupinovým aktivitám s druhými dětmi a raději volí takové volnočasové aktivity, při kterých nemusejí interagovat s druhými, které jsou naopak individuální, často navíc i sedavé (čtení knížek, počítač a internet apod.)
Rodiče často ani nemusejí vědět nebo vnímat, co dítě vnitřně prožívá, protože ono samo ještě taky plně neví, jak zpracovat své vlastní emoce.
Můžou cítit smutek a rozčarování nad tím, jak se k němu chovají spolužáci, můžou cítit zlost, hněv namířen na tyto spolužáky, kteří si z něj dělají posměšky, zároveň však můžou cítit zlost a hněv sami na sebe, protože jejich nadváha nabourává jejich sebeobraz a zlobí se třeba na to, že je jejich vlastní tělo zrazuje, že nedokážou zhubnout, nebo naopak, že snadnou přiberou na váze; na druhé straně můžou cítit touhu být členem skupiny, zapadnout, být oblíben, nebo minimálně nebýt neoblíben.
Ve spleti různých emocí a vnitřních psychických stavů je pro dítě velmi těžké orientovat se ve svém nitru, natož pro rodiče je pak situace o to náročnější, aby uměli vypozorovat, že se dítě s něčím trápí, umět se nastavit na jeho prožívání a poskytnout mu potřebnou dávku opory a porozumění. Jednou ze základních dovedností, které můžou být velmi nápomocny, je schopnost vyslechnout.
Tuto jednoduchou pomoc však mnoho dospělých neumí dobře poskytnout, protože začnou třeba problém dítěte bagatelizovat, racionalizovat, navrhovat příliš „dospělé“ návody a moudrosti, které – byť můžou být míněny s dobrým úmyslem – nepadají na úrodnou půdu, protože dítě aktuálně potřebuje „něco jiného“, často třeba jen jakousi vrbu, které se může plně vypovídat, která je tam pro něj, a „vstřebá“ všechno, s čím se jí dítě svěří bez toho, aby zastávala roli všemoudrého rádce. Proto v tomto věku můžou děti v mnohém táhnout pro radu víc od vrstevníků a kamarádů, a autorita rodiče jako pomocníka se posouvá kamsi na další příčky.
Sebevědomí a šikana
Zmiňovali jsme, že děti s nadváhou můžou mít snížené sebevědomí a cítit se nejistí. Nejistotu však často můžou pociťovat i ty děti, kteří jsou na druhé straně barikády, a tedy ty, které šikanují, které si dělají posměšky ze svého spolužáka či spolužačky s nadváhou. Svoji nejistotu skrývají za „silné“ řeči a napadáním slabšího/zranitelnějšího spolužáka se snaží zvýšit svoji hodnotu v očích ostatních nebo ve svých očích, cítit se akceptovaní, populární. Je proto dobré, aby dítě, které je pro svoji nadváhu šikanované poznalo, že to není jeho nízké sebevědomí, které je kamenem úrazu, ale že nízké sebevědomí může mít v mnohém právě šikanovatel.
Ponížení, stud, strach je to, co šikanovatel od oběti často očekává, proto je dobré, aby dítě tyto projevy a emoce na sobě před ním nedalo znát a neprojevilo či neukázalo žádnou emoci, která by živila a podporovala to, co šikanovatel vlastně u něj chce dosáhnout (aby se oběť rozplakala, nebo aby se rozhněvala, křičela, nebo se strachem utekla apod.). Určitě je dobré, aby se dítě nebálo zajít za učitelem nebo jinou dospělou osobou, a aby prosbu o pomoc nechápalo jako projev slabosti, donášení či žalování.
Výborným prostředkem, jak dítěti pomoci začlenit se do sociálních aktivit a zastavit tak jeho sociální izolování, je zabezpečit mu různé mimoškolní aktivity buďto ve formě volnočasových kroužků nebo jakéhokoli kontaktu s vrstevníky, kamarády a blízkými, se kterým by mohlo trávit čas. Kromě psychologického efektu by se tak tyto aktivity mohli skloubit třeba se zdravějším životním stylem (procházky, sport apod.) a tím přispět kromě nastolení duševní rovnováhy taky ke zmírňování negativních somatických projevů obezity po zdravotní stránce.
Aktualizováno 22.10.2024