Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Je třeba si ujasnit základní pravidlo. Potravní doplněk není lék. Aby odpovídal přísným podmínkám, které příslušejí léčivu, musel by produkt projít poměrně náročnými zkouškami, ověřujícími kvalitu, vliv na lidské tělo apod. A pokud to není splněno, musí být produkt veden pouze jakožto potravní doplněk, který není určen k léčení, ale jen pro prevenci, na podporu funkcí organizmu apod. Na letáčku tedy nemůže být proklamováno tvrzení o tom, že obsažená látka léčí.
Účinná dávka v produktu může být pouze na preventivní úrovni.
Ještě přísnější pravidla má pediatrická společnost, proto musí být ze zákona na potravním doplňku napsáno: Není vhodné pro děti obecně, nebo je omezení limitováno k věku, třeba do tří let, do 15 let apod. Totéž platí pro těhotné a kojící. Mnohdy i navzdory tomu, že by látka obsažená v produktu neměla nějak zjevně ublížit. Zákon tedy přesouvá odpovědnost za podání potravního doplňku na rodiče. Ti si musejí rozhodnout, co je prioritou v řešení jejich problému a zda k tomu použijí vybraný potravní doplněk.
Podávání potravního doplňku pro dítě je často diskutabilní, měl by o tom rozhodnout lékař, který dítě zná. Jsou stavy, kdy je třeba doplňovat vitamín C, vitamín D, železo, vápník. Ne vždy doplnění chybějícího vitamínu řeší příčinu, proč v těle chybí. Problém je v chybném složení stravy, ve způsoby přípravy, v pohodě k jídlu. Zcela zásadní roli hraje u dětí přemíra sladkostí. Pokud dítě sní sladkost, falešně se zasytí, a proto nemá k jídlu chuť. Dostane jídlo, které je kaloricky vyvážené a obsahuje vitamíny, zeleninu, ale dítě to odmítne, protože nemá hlad, za hodinu hlad dostane, ale zasytí se opět nějakou sladkostí… Výsledkem je, že mu chybí vitamíny…
Často se diskutuje o formě podávání potravního doplňku, neboť ne každé dítě se dokáže vypořádat s polknutím tabletky. Tabletka může mít hořkou chuť anebo takovou, kterou dítě prostě ještě nezná. V poslední době převládá výrobní forma v tobolkách, jejichž obal se dá rozpojit a obsah vysypat na lžičku. Je vhodné připravit tekutý med a do něj obsah zamíchat, nebo třeba do jogurtu. Obsah tobolky lze přimíchat do kaše, do polévky, kamkoliv do jídla, takže někdy dítě nezpozoruje, že dostalo vybraný potravní doplněk. Forma tobolek může být mnohem jednodušší, a vlastně i levnější než forma sirupu.
Velmi často jde o psychiku. Dítě bývá mrzuté kvůli nemoci, nechce nic jíst, nic přijímat.
A jindy je to pouhá tvrdohlavost dítěte. Vzdoruje, odmítá cokoliv, co se mu nabízí. Děti snadno přejímají zkušenosti od jiných. Příklad: U stolu sedí otec, matka, starší dítě, mladší dítě. Matka podá na stůl jídlo a to starší dítě řekne: „To jíst nebudu, to je bléééé“. A mladší dítě, které to jídlo nikdy ani neokusilo, řekne totéž: „To jíst nebudu, to je bléééé“. Je tedy na rodičích, jak mu to vysvětlí, jak ten nový názor usměrní, jaký mu dají příklad. Podobná situace přejímání negativní informace je v dětském kolektivu, ve školce, škole… Rodič je ten, kdo má tyto informace upravovat. Tak jak se dítě musí naučit přijmout, že je normální čistit si zuby nebo zavazovat si tkaničky u bot, tak se musí naučit také polykat tabletky a jíst to, co mu rodiče podají.
