Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Lektiny najdeme v rostlinách i živočisných produktech. Tyto látky umí interagovat s červenými krvinkami, cukry i imunitním systémem. V medicíně mají sice terapeutické účely, ale v poslední době vědci zkoumají jejich možnou spojitost s výskytem některých onemocnění. Jak je to tedy s lektiny doopravdy? Kdo by se jim měl vyhnout? Kde tyto látky najdeme?
Co jsou to lektiny?
Lektiny jsou specifické bílkoviny neimunitního původu, které umí srážet (aglutinovat, shlukovat. lidově “slepovat”) červené krvinky (erytrocyty) živočichů. Také dokážou s vysokou mírou specificity rozpoznávat a vázat cukry, ať už volné nebo vázané na jiných bílkovinách (glykoproteiny) nebo tucích (glykolipidy). Jsou často obsažené v rostlinách, mikroorganismech (virech) i živočiších. Účastní se v těle procesů, při kterých je nezbytné tzv. specifické rozpoznávání, jako jsou imunologické reakce, kontakt buněk ve tkáních nebo interakce patogenů s hostitelem. Mnohé z nich se využívají v medicíně pro terapeutické účely, ve výzkumu rakoviny nebo v jiných odvětvích medicíny a výzkumu (v biochemii, buněčné biologii a imunologii).
Kde lektiny najdeme?
V potravinách můžeme lektiny najít v luštěninách (sója, turecké fazole, zelené fazole), ale také v některých rostlinách. Rovně se jim nevyhneme v obilovinách a pseudo-obilovinách typu pohanka, quinoa a jáhly. Dále pak v oříšcích (burské oříšky, mandle a jiné) a lilkovité zelenině (rajčata, papriky, lilek nebo brambory).
Lektiny – vážná hrozba?!
V současnosti jsou centrem zájmu odborníků, kteří diskutují o jejich roli ve vzniku a průběhu některých onemocnění spojených s trávicích traktem. Jde převážně o zvracení či nadýmání a průjem, poruchy imunity, kožní problémy, polyvalentní potravinové alergie, záněty střev a autoimunitní onemocnění, jako jsou například Crohnova choroba nebo revmatoidní artritida projevující se zánětem, únavou a chronickou bolestí.
Ovšem, jedná se pouze o předpoklady, nikoliv o jednoznačně potvrzená fakta!
Jak k lektinům prakticky přistupovat?
Odborníci se shodují v tom, že většina z nás je při konzumaci snáší poměrně dobře.
Zmíněné luštěniny se totiž obvykle při zpracování důkladně namáčí (raději i ořechy), nechají klíčit (klíčky se upravují tzv. blanšírováním), vaří nebo fermentují (například sója na tempeh).
Stravitelnosti pomůže i vaření s mořskou řasou. U luštěnin je důležité vodu z namáčení vylít, luštěniny vařit deset minut v otevřeném hrnci, nechat odejít páru, znovu vylít vodu, a pak teprve vařit pod pokličkou. Proto se jich nemusíme obávat. Syrové luštěniny se běžně nekonzumují (to už bylo opravdu hodně neobvyklé).
Kdo by měl být obezřetný?
Ve střehu by měli být jen ti, kteří trpí určitými nemocemi, jako jsou snížená imunita, potravinová alergie, histaminová intolerance, atopie, záněty střev (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida) trávicí potíže či různá autoimunitní onemocnění (lupus, revmatoidní artritida). Tito pacienti by měli potraviny obsahující lektiny přechodně omezit či úplně vyloučit (nebo minimálně alespoň dbát pečlivě na jejich správní zpracování před konzumací). Snášenlivost lektinů v potravě ovšem může být velmi individuální.
Ostatně, pokud bychom se snažili důsledně ze stravy vyloučit potraviny s lektiny, vynechali bychom důležité zdroje živin, a to by nebylo dobré.,
Kdy hrajou lektiny hlavní hroli?
Na závěr zmiňme, že lektiny hrají roli v jedné z oblíbených diet, v dietě podle krevních skupin. Přišel s ní americký naturopat (odborník na přírodní léčbu, nikoliv klasický lékař) doktor D´Adamo ve své knize „Výživa a krevní skupiny“. Vycházel z předpokladu, že každý z jeho pacientů reagoval na stejnou dietu různě. Záležitosti se věnoval a dospěl k závěru, že je to určeno krevní skupinou dotyčného člověka.
Jak jsme již zmínili, lektiny mají schopnost aglutinovat s erytrocyty. Lektiny obsažené v potravinách mají schopnost aglutinovat jen s určitou krevní skupinou, tak mohou u lidí s jinou krevní skupinou působit škodlivě na jejich organismus.
Dieta podle krevních skupin
Základní princip této diety podle krevních skupin vychází z předpokladu, že pro člověka jsou vhodné potraviny, na které je zvyklý již od pradávna. Dieta se proto dělí do čtyř skupin podle jednotlivých druhů krevních skupin. To ale není vše. Každá se z těchto skupin zahrnuje šestnáct druhů potravin a v každé skupině dělíme potraviny na tři kategorie.
TIP Celostní medicíny: Výživa podle krevních skupin mnoha lidem vyhovuje a konečně mají pocit energie, avšak hubnutí podle krevních skupin příliš nedoporučujeme.
Je to proto, že každá krevní skupina má své vlastní reakce na určité potraviny, které jsou vyznačeny u jednotlivé diety podle krevní skupiny. Podle autor a diety platí, že pro seznámení se se specifickými vlastnostmi vlastní krevní skupiny slouží základní prvky individuálního plánu jednotlivých krevních skupin, kterými jsou strava, udržení hmotnosti, výživové doplňky, kontrola stresu a charakteristika osobnosti.
Má dieta podle krevních skupin smysl?
Řada odborníků (hematologové, dietologové) tuto teorii považují za neopodstatněnou.
Podle jejich názoru žádná správně upravená a hygienicky nezávadná potravina konzumovaná v rozumném množství není pro člověka škodlivá kvůli jejich krevní skupině. Připouštějí, že odlišnosti v reakci na různé potraviny existují, příčina však nejsou krevní skupiny, ale jiné faktory.