Vnímavost organizmu na stres

Je doba, kdy je stres naprosto běžnou součástí každodenního režimu. Lidé jsou denně vystaveni různým stresovým situacím, ale každý člověk je ke stresu jinak vnímavý.

Člověk je obdařen velmi důmyslným systémem reakce na stresovou situaci (viz např. učení prof. Selyeho). Na každé ohrožení a nebezpečí reaguje mobilizací sil, vyplavením hormonu adrenalinu, jenž má za úkol připravit tělo k obraně, útěku, protiútoku.

Podobné téma jsem již napsal o kortizolu.

Současný člověk, v hektické době žijící, je nucen své reakce potlačit.

Přebytečný hormon

Přebytečný hormon pak zatěžuje vegetativní, nervový i cévní systém, vnitřní orgány – játra, srdce, ledviny. Zvyšuje tlak krve, takže pak lékař ordinuje beta-blokátor, aby (zjednodušeně řečeno) utlumil vliv stresového hormonu na tzv. beta1-receptory (beta1 vazebná místa na buňkách), nacházející se v srdci, cévách, ledvinách a mozku. Podobně lze analyzovat jícnový reflux, který je dnes často diagnostikován, a další poruchy funkcí svěračů, dráždivého tračníku a podobně.

A pokud žije člověk trvale ve stresu, pak lékař ordinuje podobný lék, který má vylepšené, řízené uvolňování z potahovaných tablet a umožňuje dosáhnout stejnoměrného účinku po 24 hodin při užívání jednou denně. To je samozřejmě dobrá věc, ale onen stres působí dále. Jak dlouho bude takovou situaci lék držet na uzdě? Zastaví se ten člověk, až bude na JIP s infarktem?

Dotaz

Nedávno si tazatelka naší poradny stěžovala, že z ničeho nic jí bylo zle a naměřili ji tlak krve 220/110 a na pohotovosti ji nasadili trojkombinaci léků, aby jí tlak dostali do normálních mezí, ale ty léky zase nesnášel její žaludek, bylo jí na zvracení, motala se jí hlava, potila se, měla zimnici, psala, že nechápe, co se jí to přihodilo.

Víme, že onemocnění nepřichází z ničeho nic. Vždy existuje příčina, není žádná výjimka.

Ze zkušenosti

Setkávám se s tím, že dotyčný člověk má určité zdravotní problémy, ale tvrdí, že stresy nemá. Většinou je jeho názor jen povrchový a stačí, když provedený rozbor zajde do větší hloubky, a jeho stres vyplave na povrch. Je tam. Skrytý, maskovaný a užírající. A také často vidím sebestřednost, dotyčný je přesvědčen a přesvědčuje o tom i své okolí, že všechno zvládne sám. On se s tím vypořádá, není potřeba mluvit o stresu.

Jindy dostávám výpovědi v tom smyslu, že dotyčný stres potřebuje, protože jej donutí tvořit a vykonávat, co potřebuje. Takovou informaci osobně řadím do rubriky „výmluvy“.

A samostatná kapitola se týká těch situací, kde lidé dokonce vyhledávají stres pro zábavu. Jsou to různé adrenalinové sporty, např. skákání z mostu na laně apod. Youtubeři se tím náramně baví, a dokonce si tím vydělávají.

Jak je popsáno v úvodu, stres vyprovokuje únikovou aktivitu z nebezpečí. Ale potom má nastat uklidnění a odpočinek. Když úniková aktivita trvá, člověk se unaví, jeho regulační mechanismus zkolabuje a potom již zbývá strach, deprese, nemoc a „vyhoření“. Čím více a častěji dotyčný provozuje adrenalinové sporty či (obecně) aktivity, tím dříve se to projeví.

Řadím se do názorové skupiny těch lidí, kteří volí klid a pohodu před stresovými situacemi, kterým se mohou vyhnout.

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.