Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V současné době málokterá hospodyňka peče vlastní chleba, přepouští máslo, sbírá byliny, suší si koření, případně, využívá darů procesu fermentace, díky němuž si chystá kefír, jogurt, sýr či vitamíny nabité prokvašené zelí. V dnešní době neuvěřitelného nadbytku je snazší vše obstarat, jednoduše koupit, nicméně tím, že je vše zautomatizované, a tak snadno dostupné, přicházíme o malé, drobné radosti, kterými je například chystání jídla.
Vím, mnohdy chybí čas, ale ženy jsou celkově velmi multifunkční a tak, za poměrně krátkou dobu toho zvládnou opravdu mnoho. Vzpomeňme jen na naše prababičky, babičky. Mnohé obstarávaly menší či větší hospodářství, tucet dětí kolem nich běhalo, do toho vařily, praly, uklízely, pracovaly na poli, staraly se o zvířata a Bůh ví, co ještě. Dnešní doba je samozřejmě jinde, přišla spousta nového a dobrého, některé věci však zcela změnily svůj původní, harmonický charakter, jako třeba právě strava.
Šmolc, přepuštěné máslo
Šmolc, neboli dnešní dobou tolik milované Ghí, dříve využívaly babičky na smažení. V době sklizně řepy bylo máslo jadrnější a levnější a proto si z něj hospodyně dělaly zásoby. Máslo rozkrojily do většího hrnce, na kamnech rozpustily, nalily do kameňáku a odnesly do sklepa. Druhý den udělaly do másla tři otvory až ke dnu, kterými později odtékala přebytečná syrovátka. Následně máslo dozlatova povařily, procedily řídkým plátnem do čisté kameninové nádoby. Jakmile ztuhlo, položily na šmolc kolečko pergamenu, posypaly solí a hrnec zavázaly. Takto tedy vznikalo ghí, šmolc neboli přepuštěné máslo. Naše babičky jej však často míchaly ještě se sádlem.
Čím je ghí vlastně tak úžasné?
Tím, že postrádá všechny pevné mléčné části, můžeme jej používat také tam, kde je zapotřebí vyšší teploty. Jeho bod zakouření je v porovnání s běžně užívanými oleji mnohem vyšší. Jen pro zajímavost, olivový olej, záleží samozřejmě na druhu, snese teplotu v rozmezí 110 – 190 °C, slunečnicový, stejně jako lněný pak vykazuje totožnou hodnotu. Bod zakouření másla ghí spadá do kategorie 250 °C, což znamená, že zůstává mnohem déle stabilní a pokud s ním pracujeme rozumně, lze si na něm čas od času i něco usmažit. Tento technologický postup však využívejme skutečně svátečně. Další výhodou bude i fakt, že ghí, na rozdíl od klasického másla, nežlukne. Výborné jsou jeho konzervační vlastnosti, neboť je konzervováno pouze sebou, nic víc k jeho dokonalosti netřeba. Na rozdíl od klasického másla pak ghí neobsahuje ani laktózu, ani kasein, bílkovinu kravského mléka. Použít jej tedy mohou také lidé, zatíženi touto alergií či intolerancí.
Chléb, základ tradičního českého jídelníčku
Propadnete-li kouzlu doma upečeného chleba, tato závislost vám pak pravděpodobně vydrží po celý život. Bodejť by ne, vždyť pečení chleba je téměř svatým obřadem, radostí, souhrou chutí a vůní. A jste-li navíc zvyklí používat kvalitní, zdravé suroviny, chléb se pak stává vítaným zpestřením každodenního jídelníčku.
I v tradiční lidové kuchyni tvořily obiloviny nezanedbatelný zdroj živin, obilné zrno se však zřídkakdy konzumovalo celé. Obvykle se zpracovávalo drcením a mletím. Mouka se používala jako základ pečení, dále k zahuštění omáček, polévek, na litá těsta. Největší přízni se tě-šívala žitná mouka. Zvláštností je, že čím byl člověk chudobnější, tím častěji hrála žitná mouka prim. Čím jsme pak po společenském žebříčku šplhali výše, žitná mouka byla vytlačována jemnou moukou pšeničnou. Proto také vrchnost více trpěla obezitou, vyšším krevním tlakem, cholesterolem, kardiovaskulárními poruchami. Obyčejný vesnický člověk se svým moudrým přístupem k životu, pravidelnou fyzickou aktivitou, otužováním a čistším jídelníčkem, stonal pouze výjimečně.
Chléb se pekl z kvásku, který hospodyně opatrovaly a střežily, často také kvásek putoval z domu nevěsty do nového domova, kde si jej odnášela jako rodinné stříbro. Základem chleba byla často žitná mouka, všemožně se však míchala s moukou špaldovou, doplňovala kořením, nejčastěji kmínem, solí. Mnohde se do chleba přidávalo také čerstvé podmáslí, kefír.
Upéci vlastní chléb je opravdu snadné, dokonce v něm můžete eliminovat i obsah lepku, jako dělám s oblibou já. Jak na to? Budeme určitě potřebovat startovací žitný kvásek, zhruba 2 polévkové lžíce. Ty necháme rozkvasit v 90 g žitné mouky, smíchané se 120 g vody. Po osmi hodinách, kdy rozkvas v teple odpočíval, přidáme 500 g pohankové mouky, drcený kmín, fenykl a koriandr, himalájskou sůl a zhruba 420 ml vody. Směs necháme 3 hodiny kynout a následně pečeme hodinu při 200 °C.
Zelí, tvaroh, luštěniny a byliny
Zelí, zkoušeli jste si jej někdy naložit? Úžasný elixír vitamínu C, skupiny B, ale také cenného vitamínu K2, zajišťujícího správný pohyb vápníku v těle. Zelí je základ, což věděli již naši předkové, proto bečka plná zelí zdobila téměř všechna sklepení. A to po celý rok. Pokud propadnete kouzlu fermentace, určitě doporučuji přečíst tento článek, kde naleznete podrobný popis, pěkně krok za krokem: https://www.celostnimedicina.cz/fermentovane-potraviny-jako-zdravy-zaklad-jidelnicku.htm
Tvaroh, jogurt, podmáslí, kefír i to lze snadno doma svépomocí připravit. Zmiňme například tvaroh, oblíbenou pochoutku dětí i dospělých. Jedinou surovinu, kterou potřebujeme, bude kvalitní, poctivé mléko, které necháme zkysat za pokojové teploty. Znáte kyšku? Tak právě takto bude naše mléko vypadat. Po pár dnech se na mléce utvoří syrovátka, což je ten okamžik, kdy mléko zahřejeme na teplotu 40 °C. Jakmile se začnou v mléce tvořit hrudky, budoucí tvaroh stáhneme z plotny, nalijeme na plátno a necháme překapat. Dole v nádobě se zachytí syrovátka, zatímco v plátně, voňavý, chutný tvaroh. A toť vše. Jste-li alergičtí na alfa kasein kravského mléka, nevěšte hlavu, tvaroh vyrobíte také z mléka kozího, které necháte zkysat, prohřejete, překapete a opět, máte hotovo.
Luštěniny, i ty, jakožto plnohodnotný zdroj kvalitní bílkoviny, mnohdy za doprovodu chleba, utvářely tradiční, staročeský jídelníček. A to několikrát týdně. Pokrmy z luštěnin jsou velmi chutné, zasytí, vyživují střevní bakterie, díky čemuž podporují imunitní systém. Úžasně doprovodí redukční či diabetický mód. Příliš je nejíme a to je škoda. Přitom, zkuste si uchystat tradiční český pokrm, z hrachu a krup, doplněný o houby, majoránku, sůl, kousek slaniny. Případně, výborný cizrnový hummus, jehož základem bude cizrna, tahini, česnek, majoránka, sůl, lněný olej. Přidat však můžete taktéž i kurkumu, Harisu, lahůdkové droždí. Běžně nabízený hummus mi nikterak nechutná, pokud si jej přichystáme doma, jaká je to najednou lahůdka, jak skvěle chutná.
Byliny
Téměř všichni pijeme čaj. Ti osvícení pak také byliny, neboť jsou mocné, léčivé, voňavé a chutné. Všimla jsem si, že spousta mých klientů miluje zázvor, mátu, ale také meduňku, heřmánek, lípu, černý bez, šípek či měsíček. I tyto bylinky lze pohodlně pěstovat, tedy kromě zázvoru. Mnohé pak řadíme k zajímavým trvalkám, to znamená, stačí je zasít pouze jedenkrát, aby pak rostly zas a znova. Lípu si navíc můžete natrhat, stejně jako černý bez, heřmánek či šípek. I naše babičky byly, co se bylin týká, velmi soběstačné. Vždyť lípa a černý bez byly mnohdy jedinými léky, při zimních zdlouhavých virózách. Chcete-li začít sbírat byliny, vyberte si takové, které bezpečně poznáte. Ať už zmíněná lípa, černý bez, šípek, sedmikráska, popenec břečťanolistý, medvědí česnek, chrpa či kostival. Divili byste se, kolik jen roste na horách máty, mateřídoušky, dobromysle či maliníku, ze kterého lze připravit, velmi chutný čaj.
Pokud se chcete letos něčemu přiučit, přepuštěné máslo, chléb, naložené zelí, tvaroh či jednoduchý bylinný čaj, může být snadným letošním úkolem, ke kterému příští rok přibudou další.