Tajemství šťastných manželství

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

V současnosti jsou instituty manželství ale i rozvodu běžnou záležitostí, přičemž statistiky západních zemí ukazují, že až 90 % lidí do věku 50 let okusila alespoň jedno manželství. Odborníci na veřejné zdravotnictví opakovaně provádějí sociologická šetření, ve kterých se ukazuje, že manželství obecně zlepšuje celkové fyzické a duševní zdraví. Manželství rodičů je rovněž podpůrným faktorem pro děti, které tak vyrůstají v prostředí poskytující rovněž prevenci proti rozvoji potíží na úrovni tělesného nebo duševního zdraví, výchovných či sociálních problémů. To všechno platí, jestli všechno v manželství a rodině funguje tak, jak má, nebo alespoň z větší části.

Rozhodně není prospěšné a z hlediska zdraví, somatického a duševního, dlouhodobě čelit nepříjemné domácí atmosféře spojené s narušením citových vazeb a rodinných funkcí. Takovéto prostředí je velice nepříjemné pro všechny zúčastněné, dospělé a děti, a negativní dopady stresu a zátěže se odzrcadlují na tělesných symptomech či rozvoji duševních potíží.

Co tedy pomáhá předejít rozvratu resp. udržovat v manželství onu pověstnou jiskru, která pořád zachovává hořet… nebo alespoň tlít plamínek vzájemné lásky, podpory a pouta? Odborníci na rodinné a manželské poradenství na základě dlouholeté práce s jednotlivci a partnerskými či manželskými dvojicemi dávají do popředí několik hlavních zásad, kterých by se dvojice měla držet.

• • EMOCIONÁLNÍ ODPOUTÁNÍ OD PŮVODNÍ RODINY – odpoutat se emocionálně od původní rodiny, ve které jsme vyrůstali. Není tím samozřejmě ani v nejmenším myšleno žádné odcizení nebo přerušení kontaktů. Důležitým krokem je však vytvoření dostatečné „emocionální vzdálenosti“, která umožňuje oddělit „společně sdílenou manželskou identitu“ od identity, která fungovala v původní rodině k rodičům nebo sourozencům. Manželé by měli mít tyto vztahy jasně ohraničené a novou, vlastní manželskou identitu vnímat jako stěžejní a společnou.

• • INTIMITA vs. AUTONOMIE – vzájemnost mezi partnery by měla být postavena na sdílené intimitě neboli blízkosti. Ta je chápána tak, že partneři o sobě mnoho ví a sdílí, tolerují i své menší nebo větší nedokonalosti, mají k sobě blízko – ale, na druhé straně současně si umožňují zachovávat vlastní autonomii a své individuální soukromí (např. vlastní zájmy, čas pouze pro sebe apod.)

• • SEXUALITA – vytvoření uspokojivého, dostatečně bohatého a příjemného sexuálního vztahu s partnerem, chránit jej před narušením ze strany pracovních nebo rodinných povinností.

• • RODIČOVSTVÍ vs. PARTNERSTVÍ – manželé s dětmi by měli přijmout rodičovskou roli, jakož i všechny dopady příchodu dítěte do manželství. Ztotožnění se s rolí pomáhá k vytvoření plné identity. Naopak, když jeden z partnerů nebo oba roli rodiče nepřijímají, může to v průběhu vztahu vyjít napovrch. Víc je třeba dbát na to naučit se mezi rolí rodiče a manžela rozlišovat, a vyhrazovat si pro ně svůj vnitřní, ale i vnější prostor, soukromí a bezpečí, vlastní jak pro dítě, tak pro manžela.

• • KONFLIKTY – jakákoli rozkolísání v partnerském životě je potřeba brát jako nevyhnutelné součásti života. Konflikt není nevyhnutelně něco negativního, čemu bychom se měli vyhýbat. Naopak, vyhýbáním bychom jej neřešili. Konflikt představuje období, kdy situace nebo okolnosti žádají po změně. Proto je na partnerech, aby se naučili konfliktům čelit, řešit jej tak, aby po jejich vyřešení mohla proběhnout žádoucí změna a každodenní život fungoval ve své kontinuitě dál. Partneři jsou tak posilněni ve svých schopnostech a kompetencích do dalších dnů.

• • ÚTOČIŠTĚ – manželství by mělo být pro partnery jakýmsi útočištěm, ve kterém můžou najít sílu a ochranu proti různým nepříjemnostem a nepřízní osudu a každodenního života. Partneři by v něm měli mít možnost vyjádřit svoje rozdíly, emoce, hněv, pocity, konflikty.

• • HUMOR – humor a smích pomáhá získávat nadhled a bourá nudu a izolaci.

• • OPORA – partneři by si měli navzájem prokazovat podporu a péči, uspokojovat vzájemně své potřeby po vzájemnosti a závislosti jeden od druhého, tak aby měli partneři neustálý pocit povzbuzení a opory.

• ROMANTIKA – co nejvíc podporovat pocity romantiky a zamilování tak, jak je partneři prožívali na začátku svého vztahu, i navzdory tvrdé realitě každodenních povinností a životních změn nezapomínat na určitou dávku hravosti a romantiky.