Syndrom bílého pláště

Syndrom bílého pláště je jev, při kterém u jedince dochází k zvýšení měřených hodnot krevního tlaku specificky v lékařském prostředí. K tomuto fenoménu dochází kvůli pocitům úzkosti a tenze, kterou někteří lidé pociťují při návštěvě zdravotnického zařízení.

Většina jedinců s přetrvávajícími zvýšenými hodnotami krevního tlaku, čili hodnotami TK 140/90mmHG a vyššími) vysoce pravděpodobně trpí hypertenzí, avšak jsou mezi nimi tací, u kterých zvýšený krevní tlak není způsoben somaticky nebo z důvodu nějaké nemoci, ale právě jejich krevní tlak dosahuje vyšších hodnot pouze v prostředí medicínského zařízení. V případě, že jim je krevní tlak měřen jinde (např. v domácím prostředí či jiném známém a emocionálně blízkém prostředí), bývají hodnoty naměřeného krevního tlaku v normálu. V případě, že lékař nerozpozná, že u jedince se nejedná o hypertenzi, ale o syndrom bílého pláště, můžou být tito pacienti špatně diagnostikování s určitou somatickou nemocí, nejčastěji hypertenzí, a podstupují tak zbytečnou somatickou léčbu.

Mezi příčiny vzniku syndromu bílého pláště se zařazují především pocity úzkosti, obav a strachu, při kterých organismus člověka reaguje ve smyslu stresové reakce „útoku nebo útěku“. Tělo si tak myslí, že je ve stresu – a tedy se v organismu spustí všechny potřebné fyziologické pochody, mezi nimi i činnost tzv. sympatického autonomního vegetativního systému, který při stavech psychické zátěže a stresu zvyšuje krevní tlak, srdeční tep, frekvenci dechu a další funkce. Někteří jedinci si tak můžou být plně vědomi, že jsou u lékaře nervózní a napjatí, avšak navenek se jeví uvolnění, takže lékař zaznamená pouze vysoký krevní tlak, ale nerozpozná, že je třeba pacient v úzkosti a nervózní.

Aby se mohl správně diagnostikovat syndrom bílého pláště, je potřebné, aby si pacient odměřil svůj krevní tlak v jiném než zdravotnickém prostředí, mimo kliniku, ambulance, nemocnice, vyšetřovny lékaře. V současnosti se dají koupit tlakoměry, čili tzv. tonometry, elektronické měřiče krevního tlaku pro domácí použití se snadným způsobem použití, díky čemuž je možné sledovat si hodnoty krevního tlaku v pohodlí domova. Lékařské výzkumy uvádějí, že pacienti se syndromem bílého pláště mají nižší riziko rozvinutí srdečních potíží v porovnání s těmi, kteří mají dlouhodobě zvýšené hodnoty krevního tlaku a hypertenzi. Avšak, tito pacienti jsou i tak víc ohrožení srdečními potížemi než ti, u kterých se hypertenze nevyskytuje vůbec, a jejich hladiny krevního tlaku vykazují dlouhodobě normální hodnoty.

V případě, že se u vás nebo vašich blízkých vyskytují tendence k syndromu bílého pláště, kromě výše zmiňovaného domácího měření je dobré chodit k lékaři ze začátku s doprovodem, s blízkou osobou, která nás uklidní, pomůže nám odklonit myšlenky (rozhovorem, povídáním si o jakémkoli jiném tématu, věcech každodenní „agendy“, co je potřeba nakoupit, na jaký film půjdeme příště do kina), a postupně se tak můžeme odvážit jít k lékaři i bez takovéhoto doprovodu. Pomoci zrelaxovat se před lékařským vyšetřením nám může pomoci i knížka, oblíbená hudba, kterou si můžeme s sebou vzít, zatímco čekáme v čekárně, procházka na čerstvém vzduchu, relaxační metody a techniky (hluboké dýchání, myšlenky na něco příjemného apod.).

Silnou zbraní proti úzkosti může být i to, že se o svých pocitech napětí, tenze a úzkosti svěříme při vyšetření lékaři. Mnoho lidí právě toto nedělá, stydí se za svoji úzkost a má pocit, že je to něco, co se musí skrývat, neprojevovat a hlavně nedávat před lékařem najevo svoji úzkost. A to je právě kamenem úrazu, protože lékař pak vidí pouze vnější projev naší úzkosti, což je např. ona naměřená zvýšená hodnota krevního tlaku – a tak se (vlastně i svým přičiněním) můžeme „postarat“ o nesprávnou diagnózu hypertenze. Když se ale lékaři svěříme o svých pocitech úzkosti, kterou v nás zdravotnické zařízení vyvolává, nejenom, že to lékaři pomůže při správném diagnostickém postupu, ale to, že o těchto pocitech mluvíme, dostáváme je napovrch, může velice výrazně tenzi zmírnit. Je to výborný prostředek, jak ze sebe to napětí dostat ven. Mnoho lidí se obává svoji úzkost svěřit lékaři a neuvědomují si, že právě tím jí „vezmou vítr z plachet“, protože když o svých pocitech lékaři poví, už nemají co namáhavě skrývat a nebudu se cítit v napětí, že musí před lékařem skrývat svoje zblednutí, zpocené ruce, třes apod. A už jen to je ohromná úleva.

 

Zpět nahoru