Rádi vám upravujeme nabídku na míru, ale abychom to zvládli, používáme k tomu soubory cookie.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací
OK
prozdravi.cz
Vše pro vaše zdraví
krasa.cz
Vše pro vaši krásu
parfemy.cz
Značková parfumerie
hodinky.cz
Značkové hodinářství
sperky.cz
Značkové klenotnictví
vivantis.cz
Být sám sebou
logo  
lékařská poradnakatalog stránekobchod pro zdraví

Najdete nás na facebooku
Zdravá výživa


Ryze ženská přitažlivost

Svatá Hildegarda a její léčebné metody

28.05.2018
Svatá Hildegarda
Nedávno se mi do rukou dostala kniha, pojednávající o léčebných metodách svaté Hildegardy, jež díky svému vizionářskému daru dokázala uzdravovat, skládat byliny v léčivé směsi, proniknout do nejniternějších tajů přírody, v hluboké oddanosti Bohu. Narodila se jako desáté dítě rodině žijící v Bermersheimu u Alzey, v roce 1098. Od narození byla velmi slabá a neduživá, čím více však slabá na těle, tím silnější naopak duchem. Ve svých viděních, která byla běžnou součástí jejího života, jí byly odkrývány taje přírody, zároveň i principy fungování lidského těla, o kterých v té době bylo jen chabé vědomí.

„ Ve dne v noci mám v bdělém stavu vidění. Co jsem v těchto viděních viděla nebo se naučila, to mi zůstane dlouho v paměti, takže si dobře vzpomínám, kdy jsem co viděla a slyšela. Vidět, slyšet, poznat a učit se je v daném okamžiku jedno a totéž. To, co ve svých viděních nevidím, neznám, protože nejsem vzdělaná. Naučili mne pouze číst.“


Pod pojmem Hildegardina léčba rozumíme praktické používání medicínských a přírodních nauk a znalostí podle spisů svaté Hildegardy, ve kterých prakticky neexistuje žádná nevyléčitelná choroba. Samozřejmě píše o několika neduzích, které lze jen velmi obtížně léčiti. Zmiňuje například astma či migrénu, v zásadě však platí, že jejími radami lze nemocnému skutečně pomoci, odhalit samotnou příčinu nemoci. Z jejích spisů je patrné, jaký důraz klade na rovnováhu tělesné a duševní roviny. Doslova píše: „Chronická onemocnění nelze vyléčit, pokud nemocný nezmění svůj způsob života, který je hlavní příčinou jeho nemoci.“ Zde zmiňme například stres, který decimuje nejenom tělo, ale také duši.

 

Hildegardina léčba znamená celkovou léčbu těla i ducha. Neléčí pouze příznaky nemoci, ale snaží se podle možnosti zachytit a léčit samotnou příčinu neduhu, například půstem. Píše, že příčinami nemocí bývají též lidské zlozvyky, nectnosti, špatné návyky, doslova píše o zlobě, nespravedlivosti, svárlivosti, lži, bezcitnosti, závisti či pýše. I zde může pramenit příčina jednotlivých chorob.

 

Její život je silně provázán s Bohem, na kterého se ve svých dílech odkazuje. Píše, že v životě existují dva různé zdroje, ze kterých lze čerpat. Jeden z nich pochází od samotného Boha, druhý od jeho protivníka: „Vždyť přeje-li si člověk z vlastní volby poznat něco o nějakém dění nebo umění, dodá mu Duch svatý svým konáním čerstvý podnět k oné touze po vědění, načež se naučí a pochopí, co se chce naučit. Tak jako otec a matka dají dítěti odpověď na jeho otázky, stejně tak dopomůže Duch svatý lidskému vědění ke každé dovednosti, chce-li se člověk poučit z vlastní vůle a vlastní práce. Přikloní-li se však člověk ke zlu a zlým vědám a chce-li se o nich poučiti, sleduje to ďábel a se lstivou zlobou působí na vědomí člověka, aby se to zlé, co se chce naučit, naučil rychle…“


Zajímavé je rovněž její odlišení v dnešním pojetí výživy, která analyzuje každou jednotlivou živinu. Při této analýze se stanoví hodnota spalování, což je množství energie, které tělo může z této potraviny získat, a dále se určuje obsah minerálních látek, vitamínů a dalších složek. V Hildegardině nauce o výživě se počítá s tzv. účinnou silou, sídlící v každé rostlině, každém zvířeti. A tato síla pak může mít na člověka užitečný či škodlivý účinek. Zcela doceňuji její zájem o stravu, ve které nachází buď naši spásu, popřípadě úpadek.

 

Který dnešní lékař zohledňuje rovněž stravu? Zeptá se, čím se pacient s Crohnovou chorobou dlouhá léta živil, aby nalezl příčinu neduhu?

 

Čtyři pilíře Hildegardiných léčebných metod

  1. dieta, ve smyslu správné výživy
  2. očista, kam řadíme baňkování, přikládání žhavých kuželů, v její době také pouštění žilou
  3. léčebné prostředky, které následují po účinné očistě
  4. půsty

 

Podíváme-li se spolu blíže na dietní postupy, které sv. Hildegarda doporučuje, potravinou všech potravin je u ní špalda. Doslova píše: „Špalda je nejlepší obilí, je teplá, tučná a silná a jemnější než jiné druhy obilí. Upravuje tělo i krev tomu, kdo ji jí a způsobuje, že má veselou mysl a radost v duši. Ať ji lidé jedí v jakékoli úpravě, v chlebu či jiných jídlech, je vždy jemná a velmi dobrá. A je-li někdo tak nemocen, že nemůže jíst, pak vezměte celá zrna špaldy, uvařte je ve vodě, a s přísadou tuku a žloutku budou mít lepší chuť, vyléčí jej vnitřně jako nějaká dobrá a zdravá mast.“


Sama ve špaldu věřím, je chutná, výživná, v kuchyni variabilní. Oproti klasické pšenici obsahuje o něco vyšší procento bílkovin, z esenciálních aminokyselin chybí pouze lysin a threonin. Kvalita lepku je velmi dobrá, to znamená, že špaldou lze v receptech nahradit plnou gramáž běžně používané pšeničné mouky. Nyní se mnozí pozastaví nad výrokem týkajícím se právě lepku, nicméně z nějakého důvodu je špalda mnohem lépe tolerována, nežli současné pšeničné zrno. Důvodem může být fakt, že tělo mnohdy negativně reaguje na přešlechtěnou odrůdu, kterou nedokáže pojmout a strávit, nežli na přítomný lepek. U mnohých z nás vykazuje špalda mnohem nižší toxicitu a negativní dopad v rámci trávicí soustavy či imunitní reakce. Při bezlepkové dietě však nedoporučuji, pokud totiž imunitní systém nedokáže pšeničnou bílkovinu přijmout, nebude kladně reagovat ani na špaldu.

 

Z vitamínů obsahuje špalda větší množství vitamínu B1, B2 a B3. Z minerálních látek pak mangan, draslík, vápník, železo, zinek, fosfor, síru a hořčík. Zajímavý je podíl nenasycených mastných kyselin, jež si naše tělo nedokáže vytvořit a je tedy dobré si je v jídelníčku pohlídat.

 

O pšenici Hildegarda píše, je sice vhodná pro zdravé i nemocné, nicméně radí neužívat vyrážkovou mouku z ní, která v těle podporuje tvorbu hlenu. Vyrážková mouka se vyznačuje nižším obsahem minerálních látek, je tedy na živiny chudší. Žito pak doporučuje semlít na mouku, ze které se upeče pouze chléb. Ne však u lidí, které trápí žaludeční slabost či nemoc. Žito obsahuje mnohem více vlákniny, nežli pšenice, z tohoto důvodu může být při poruchách gastrointestinálního traktu hůře stravitelné. Žitný chléb Hildegarda doporučuje používat jako obklad při rakovinném bujení. Píše: „Když rakovina, ti malilincí červíčci, hryže maso nějakého člověka, ať přikládá kousky teplého žitného chleba a dělá to často, a oni budou tímto teplem zničeni.“


Oves pak dle Hildegardy podporuje veselou mysl, čistý, jasný rozum, dobrou barvu a zdravé tělo. Není však dobrý pro lidi s poruchou krvetvorby, dle mého možná proto, že obsahuje fytáty, které pak kromě vápníku vytahují z těla rovněž i železo. Ječmen pak Hildegarda odsuzuje úplně.

 

Ve svých spisech se pak Hildegarda věnuje také ovoci, zelenině, masu, kdy například o masu vepřovém píše:

„Vepř je poněkud hnilý a stále žravý, žere i věci nečisté. Je nečisté zvíře, proto jeho maso není vhodné ani pro zdravé, ani nemocné. Rozmnožuje v člověku hlen a jiné slabosti, způsobuje nezdravý neklid v lidské morálce i jednání. Vepřové maso pak v člověku rozněcuje žádostivost.

 

Za jakési vepřové mezi kořením pak považuje zázvor, kdy opět doslova píše: „Kdo je tělesně vyčerpaný a blízko smrti, ať vezme nalačno zázvor v polévce a několikrát jej trochu sní na krajíčku chleba. Bude mu brzy lépe. Jakmile se jeho stav zlepší, nesmí zázvor už dále jíst, aby si neublížil. Zdraví a tlustí lidé po zázvoru hloupnou, zlenivějí a stanou se nestřídmými.“


Zajímavé je její snídaňové doporučení, kdy opět píše: „K dobrému trávení je pro tělesně zdravého člověka vhodné a léčivé snídat teprve krátce před polednem. Pro nemocného a tělesně sešlého člověka je však dobré a léčivé snídat ráno, aby alespoň z potravy získal sílu, kterou v sobě nemá.“ Zde by se mohli poučit diabetikové či obézní, kterým skutečně třeba snídat poskrovnu. Ráno je díky glykogenu hladina cukru všeobecně vyšší, zdravé tělo si ji upraví, nicméně tělo diabetika může mít problém. A zvláště, snídáme-li jako králové.

 

Neméně zajímavé jsou také její receptáře, které staví na bylinných směsích. Při paradontóze a bolestech zubů Hildegarda doporučuje:

Vrchovatou polévkovou lžíci bylinkové směsi vařit v 1/4 litru vína, scedit a do tekutiny přidat dvě čajové lžičky třtinového cukru. Posléze pít. Teplé bylinky pak přiložit na bolestivé místo a upevnit převázaným šátkem.

 

Svatá Hildegarda zcela jistě stojí za pozornost, neboť její učení zahrnuje fytoterapii, litoterapii, balneoterapii, půsty, psychoterapii, dietoterapii či aplikaci tepla. Zdá se býti komplexní. Mnohé funguje, dá se uplatnit i dnes, hlavně tedy co se fytoterapie týká. Ta dnes, bohužel, upadá. Přitom, byliny jsou úžasnou pomocnou rukou, které se může kdokoli chytit.

 

 

Použitá literatura:

Schiller, Reinhard. Svatá Hildegarda a její léčebné metody. Ikar Praha, a. s., 1999. 104 str. ISBN 80-7202-458-2.


Související články:
Zahrady a louky jsou plné bylin, sbírejme!
Divukrásná Žítková, dnes a před léty
Bylinkářky, kolik jich v Česku ještě zbývá?


28.05.2018
autor: Mgr. Zuzana Švédová, Dis.
další články v rubrice: Přírodní léčba


 
Jíst jedno jídlo denně - cesta k omlazení i dlouhověkosti, která není pro každého
Zatočte s opary!
Dvě cesty aneb Jsou dvě cesty, jak se můžeme postavit ke konfliktu mezi zdravím a nemocí
Heřmánek pravý – léčí od hlavy až k patě
Mít kus vlastní půdy je velký dar
Kolagen a naše pokožka
Acetylcholin
Reishi je přírodní kouč, trenér a motivátor
Bříza bílá (Betula alba)
Priessnitzův obklad
(c) 2004-2018 www.celostnimedicina.cz
O násRSS