Půst jako lék, jako cesta ke ztišení sebe sama

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Když se řekne půst, spousta z nás si vybaví mučivé pocity hladu, jaké si jen člověk může představit. Přesto z nás někteří podstupují tuto cestu dobrovolně a co víc? S nevídanou radostí. Sama si, tu a tam, proložím týdny jednodenním půstem, za které mi mé tělo pokaždé děkuje. Proč tedy my všichni, kteří se půsty bavíme, přijímáme všechny ty pocity hladu, abychom zde zas a znova trávili dny bez jídla?

Odpovědí může být únava, vleklá nemoc, pocit, kdy svému tělu něco dlužíme, energie, která schází a která se po pár dnech půstu může opět navrátit. Znám celou řadu lidí, kteří si půsty vyléčili velmi vážné zdravotní neduhy, jako je Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, rakovina, různé formy autoimunitních poruch a další. Půst však, prosím, nechápejme jako všemohoucí lék. Vnímejme jej jako dílek skládanky, dílek, který však není jediný. Neb vše je komplex a vzájemně se dotýká. Bylo by příliš pošetilé věřit, že samo-spásným půstem vyléčíme vše. Pokud nás zde již navštívila nemoc, je třeba pochopit, pochopit, proč se tak stalo. Přijít si na to, kde jsme po celou tu dobu dělávali chyby. Pro mne jsou půsty obdobím klidu, obdobím, kdy okolní svět utichne, kdy je mi dovoleno proniknout až k podstatě, abych zde našla odpověď na každou ze svých otázek. Tento krásný svět funguje na principech rovnováhy a proto, abychom zde mohli slétnout do nitra své duše, třeba tu na oplátku také něco dát… Půst chápu jako přijmutí strachu, že za tu trošku hladu získám a dostanu něco mnohem víc.

Většina nemocí pramení z jednoho jediného základu. Honíme se za pozlátky tohoto světa, svůj čas utápíme v činnostech, které nám nedávají smysl, obklopujeme se těmi, kteří berou drahocennou energii, chováme v sobě pocity závisti, smutku a zmaru, utápíme se ve lži, protože ještě nedozrál čas, užívat života v pravdě, jež je tolik krásný. Citová nejistota, strach, nenávist, žárlivost a honba za majetkem – to vše oslabuje nervový systém a vyčerpává tolik cenné zásoby těla. Žlázy s vnitřní sekrecí pak nejsou schopny udržet potřebnou rovnováhu látkové výměny, což může vést právě k oné nemoci, nervovému vyčerpání.

Půst pokládám za jeden z nejstarších způsobů léčení, který ovlivňuje nejen fyzickou, ale i psychickou kvalitu lidského zdraví. Pomáhá odstraňovat odpadní produkty látkové výměny, v nemocných a zanesených orgánech vyvolává autolýzu tuků, zvyšuje vyměšovací schopnost plic, jater, ledvin, kůže a sliznic. Organismus během postních dní odpočívá, veškerou energii, kterou by za normálních okolností věnoval trávení, věnuje očistě a regeneraci, kdy spotřebovává to, co mu je nejméně třeba. Může se jednat o zbytečné tkáně, výrůstky, srůsty, nánosy na střevních stěnách a vnitřních orgánech, neduživé, slabé buňky a další útvary. Při půstu je velmi brzy zřetelné, díky několika faktorům, jak rychle je tělo schopno samočisticího procesu. Již první den se sliznice dýchacího traktu znečišťuje, jazyk se pokrývá bělavým povlakem, dech jemně zapáchá, moč se zbarvuje a obsahuje usazeniny. Rovněž i tlusté střevo prodělává očistu. Žádný strach, vše je tolik žádoucí a ku prospěchu.

Klasickým půstem rozumíme hladovění s postupným pitím pramenité vody, která je zbavena anorganických látek a dokáže tělo lépe čistit. Jednou z variant však může být také očista zeleninovými, případně ovocnými šťávami. Díky takto doma vyrobeným šťávám (nezaměňujme prosím domácí šťávu za šťávu v papírovém obalu z obchodu), je tělo zásobeno důležitými vitamíny, minerály, stopovými prvky a enzymy, které přecházejí přímo do krve, takže nezatěžují trávicí soustavu. Pokud jsme si však vybrali klasický půst, nezapomínejme na vodu, které bychom měli vypít alespoň 30 ml na každý kilogram tělesné hmotnosti. Pití vody pomáhá tlumit pocity hladu, zároveň urychluje čisticí proces.

Jak dlouhý půst si zvolit?

Víte, nikde není psáno, kolik dní je třeba půstovat. Sama na sobě vidím, jaký blahodárný vliv má právě jeden den týdně. Mé tělo si již zvyklo a každotýdenní nedělní hladovění přijalo za své. Takto mi to vyhovuje a stačí. Pokud zde člověk žije více méně zdravě, upřednostňuje zásadité potraviny, vyhýbá se klasickému cukru a přemíře rychlých sacharidů, využívá ovoce a zeleninu, chystá z nich šťávy, strava je spíše vegetariánská až vegánská, tělo je zdrávo, dlouhodobějších půstů není třeba. Jeden den je však úžasným zpestřením týdne.

Půst tedy může trvat několik dní, dokonce i týdnů. Může být jednorázový, nebo periodicky se opakující. Půstní cyklus může být také rozložen do jednoho roku tak, že v každém týdnu je jeden, v každém měsíci tři a v roce deset půstních dnů. Ona délka však závisí na každém jednotlivci, jeho zdravotním stavu a účelu půstu.

Dříve, než s půstem začneme, zapomeňme na strach, jednoduše jej poztrácejme. Naše myšlenky utvářejí realitu, budeme – li v sobě živit strach, strach z nutkavého pocitu hladu, dle určitých nepsaných zákonů se tento pocit dostaví dříve, než je nutné. Namísto toho poprosme své tělo, připravme jej na půst, naprogramujme jeho každičkou buňku samouzdravujícím procesem. Tak jako voda disponuje samočisticí schopností, tak i naše tělo zvládne nemožné, pouze mu dát šanci.

Den před půstem si přizpůsobme jídelníček tak, jak jsme zvyklí, porce nezmenšujme, neubírejme živiny. Na vlastní kůži jsem si mohla odzkoušet, jak těžký půst bude, pokud předešlý den vynechám večeři. Den půstu, pokud s touto činností začínáme, zkušený půstař již pak jednodenní hladovky zvládne zařadit mezi běžnou denní rutinu, pak zasvěťme pouze a jen sobě, nepracujme, odpočívejme, ztišme se. Vhodným dnem může být například neděle. Pokud se dostaví hlad, napijme se čisté vlažné vody, užívejme jednotlivé doušky, dýchejme. Vyjde – li čas, vydejme se do přírody, poobjímejme stromy, dovolme, aby tento den plynul v rytmu jedné velké meditace. Pišme, pokud máme chuť, utišme se natolik, abychom se směli zeptat své duše, kudy jít, čím se tu zabavit, kterou cestu zvolit, pokud zrovna tápeme… Pamatuji si, když jsem své první půstovací dny chodila prosluněnou letní Bratislavou a během těchto procházek měla pocit, že se vznáším celým tím zvláštně prosvětleným světem. Tehdy jsem zde v sobě nalezla takovou sílu obrátit svůj život vzhůru nohama, kdy se pak jednotlivé kousky mozaiky života poskládaly tak, jak jim bylo třeba.

Pokud časem hravě zvládneme jednodenní půst, můžeme si jej protáhnout až na dva dny, posléze na tři, kdy jednou ročně, např. na jaře, můžeme vyzkoušet také půst týdenní. Nespěchejme, snažme se naslouchat svému tělu, samo se časem stane natolik vnímavé, že si dokáže o půst i říci. Dlouhodobější půsty však třeba konzultovat s ošetřujícím lékařem, během těchto dní se totiž vylučuje farmaceutická léčba, diabetikům se odebírá, případně snižuje množství aplikovaného inzulínu, upouští se od podávání léčiv. Diabetikům pak doporučuji pravidelné měření hladiny krevního cukru, zvláště u diabetu 1. typu, kdy je již produkce inzulínu beta buněk nulová, zde je pak třeba jednotlivé glykogenové dávky těla, které jsou během dne přeměňovány na glukózu, vyrovnávat velmi nízkými dávkami inzulínu. U diabetu druhého typu, povětšinou na klasické tabletkové léčbě, jednodenní půsty doporučuji, během těchto dní si unavený pankreas opravdu odpočine.

Půst a diabetes

Jelikož jsem sama diabetikem 1. typu, níže vám předkládám svůj glykemický profil během půstovacího dne, bez jediné aplikace inzulínu:

07:00 – 5,4 mmol/l
10:00 – 6,5 mmol/l
13:00 – 4,9 mmol/l
16:00 – 4,5 mmol/l
19:00 – 4,7mmol/l
22:00 – 4,5 mmol/l
07:00 – 3,9 mmol/l

Po těchto jednodenních hladovkách mé tělo funguje úplně jinak, je klidnější, bystřejší, hladina krevního cukru je rovnoměrnější, nedochází k žádným výrazným výkyvům v podobě hypo a hyperglykémií, ani k váhovému úbytku. Tělo pak ušetřenou energii investuje do očistného procesu, který sleduji na své pleti, místy se její kvalita zhoršuje, během dvou dní však tento vedlejší efekt půstu odezní. Příjemné jsou pak mé ranní glykémie, ze kterých mívá celá řada diabetiků velmi těžkou hlavu. Přitom jsou tyto hodnoty jedny z nejdůležitějších, jsou totiž obrazem toho, co se po celou noc v našem těle dělo. Následovně pak velmi výrazně ovlivňují i glykovaný hemoglobin.

Průběh lehčího postního dne u diabetes mellitus:

Ráno:

  • 1 šálek vlažného bylinného čaje z fazolových lusků, kdy toto množství nahradí jednu jednotku inzulínu.

Dopoledne:

  • 1 sklenice čerstvé šťávy z kopřivy, okurky, celeru a 1 grepu. Okurka obsahuje látky prospěšné pro pankreas, důležité pro tvorbu inzulínu.

Poledne:

  • 1 sklenice čerstvé zeleninové šťávy, podobného složení jako dopoledne, navíc může být obohacena o cibuli a řeřichu potoční.

Odpoledne:

  • 1 šálek vlažného bylinného čaje z fazolových lusků

Večer:

  • 1 šálek ředěné šťávy z jednoho grepu, kopřivy a smetánky lékařské

Pokud se chystáte na svůj první půst, vyčkejte do jara, kdy vám napomohou první teplé sluneční paprsky, probouzející příroda vám dodá energii a vy tak překlenete první zvláštní pocity, které se během těchto okamžiků mohou objevit. Půst není otázkou žádné soutěže, naopak, je vaší volbou, i jeden půstující den v měsíci je fajn a dokáže ulevit tělu. Dle mého je mnohem důležitější neživit zde duši pocity strachu, marnosti, namísto toho naplnit své srdce láskou, snažit se zde být šťastným, kvalitně jíst, odpočívat a dýchat… Co je pak pro naše tělo větším dárkem?

Zdroj: Ing. Jaroslav Kapřík, Zvláštní způsoby alternativní léčby, Entri 1991