Odbornice: Neslaďte, omezte bílou mouku. Cukry mohou za většinu nemocí

cm cukr

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Sacharidů jíme v nejrůznější podobě moc, tvrdí Margit Slimáková. „Není třeba nic doslazovat,“ nabádá specialistka na zdravou výživu ruku v ruce s omezením sacharidů v podobě bílé mouky a všech vysoce průmyslově zpracovaných potravin. Za nejzdravější sladidlo považuje přirozeně sladké potraviny.

Čistě technicky bychom sacharidy (nepřesně cukry) nemuseli jíst vůbec. Lidské tělo je sice potřebuje, ale dokáže si je samo vyrobit.

„Cukr nepatří mezi esenciální živiny, které musíme jíst k tomu, abychom přežili,“ vysvětluje specialistka na zdravotní prevenci a výživu, doktorka farmacie Margit Slimáková.

Tělo si cukr samo vyrobí

Na rozdíl od bílkovin, jejichž stavebními kameny jsou pro člověka nezbytné aminokyseliny, nebo tuků a v nich obsažených některých nenahraditelných mastných kyselin, nejsou podle odbornice cukry, potažmo sacharidy nepostradatelné.

„Strava důsledně bez sacharidů je však prakticky nemožná,“ připouští Slimáková. Tvrdí, že kdyby člověk přestal sladit, vynechal veškeré ovoce a obiloviny ve stravě představující základní zdroje jednoduchých i složených sacharidů, bude jíst cukr pořád.

„Uznávám, že přísná nízko-sacharidová strava bez slazení a obilovin, tedy i bez běžných příloh, je v našem regionu velmi neobvyklá a omezující, ale pro mnohé může být zdravotně prospěšná,“ říká výživová specialistka.

Nesouhlasí však s tvrzením, že cukry jíst musíme, už jen proto, aby se dětem zdravě vyvíjel mozek, jak stále tvrdí i někteří odborníci. Neuznává, když se jako zlo označí bílý cukr, zatímco jeho jiná podoba je tolerovaná. „Cukr dnes zabije na světě víc lidí, než násilí,“ tvrdí a cituje z bestselleru Yuvala Noaha Harariho s názvem Homo deus – stručné dějiny zítřka: „V roce 2012 zemřelo po celém světě asi 56 milionů lidí, z toho 620 tisíc zavinilo lidské násilí (válka 120 tisíc, zločin dalšího půl milionu). Osm set tisíc lidí spáchalo sebevraždu a 1,5 milionu zemřelo na cukrovku. Cukr je nyní nebezpečnější než střelný prach.“

„Veškerá sladidla i sirupy se skládají z jednoduchých cukrů: glukózy, fruktózy, sacharózy. Ano, je tam nějakých pár minerálů navíc, ale z 99 procent to stejně není nic jiného, než ten obyčejný bílý cukr. Není důvod ho zatratit na úkor hnědého či sirupů,“ říká Slimáková s tím, že není tak důležité hledat alternativy sladidel, jako spíš snižovat jejich množství.

„Něco jiného jsou vegetariáni a makrobiotici. Někteří z nich mohou přijímat až 60 procent energie ze sacharidů, ale v podobě skutečných potravin, jako jsou kroupy, pohanka, jáhly. Jedí k tomu hromady zeleniny, a to je v pořádku.“

Nejhorší je podle ní většinová společnost, která je od mala zvyklá na sladkou chuť a potrpí si na doslazování, na sušenky a kvůli pohodlí si zvykla připravovat jídla z vysoce průmyslově upravených sacharidů v podobě bílé pšeničné mouky či výrobků z ní, jako jsou rohlíky, knedlíky a tak dále. „V těle se rychle rozloží a fungují zase jen jako kostky cukru,“ varuje výživová odbornice.

Inzulínu je dost, ale nedělá, co by měl

I když od nás naše tělo cukry nepotřebuje, zvykli jsme si na nepřirozeně sladkou chuť i snadná rychlá jídla plná sacharidů. Namísto toho, abychom se nasytili skutečnými potravinami, zaženeme hlad cukrem – rychlou energií. Za chvíli máme opět hlad a vše se opakuje. Na vině je podle Slimákové i protituková hysterie ze 70. let minulého století, jíž se dával za vinu nárůst kardiovaskulárních potíží. Obsah tuků pak výrobci, tlačeni poptávkou, snižovali, kde to jen šlo.

„S obsahem bílkoviny ve výživě se moc hýbat nedá, takže když jsme chtěli snížit tuky, museli jsme začít jíst víc cukru. Vypadá to, že jsme si metabolicky nesmírně ublížili. Kvůli chronickému nadbytku cukru jsme si vybudovali stav, který se nazývá inzulínová rezistence,“ říká Margit Slimáková a přidává zjednodušené vysvětlení.

„Když jíme cukr, uvolňuje se nám ze slinivky břišní hormon inzulin, který pomáhá převést do buněk z krve, kde je ve větším množství zdraví nebezpečný. Jenže když jíme často a jíme hodně sacharidů, naše slinivka neustále uvolňuje inzulin a buňky si na něj zvykají, ztrácí vůči němu citlivost a hormon přestává fungovat. V ten moment se ho slinivka snaží vyprodukovat ještě více, čímž jeho funkce dál slábne. Tento stav se jmenuje inzulinová rezistence. Máme dost inzulinu, ale ten nepracuje efektivně.“

„Cukru se pak v krvi pozvolna hromadí a poškozuje naše cévy,“ vysvětluje Slimáková. Ten stav může podle ní trvat desítky roků. Nebolí nás, necítíme ho, nevyšetřuje se, ale pomalu jdeme naproti nadváze, cukrovce druhého typu, hypertenzi, nemocím srdce a cév, dokonce Alzheimerově chorobě.

Dřív se právě kardiovaskulární problémy přičítaly hlavně přejídání se živočišnými tuky. Byl to omyl, ve skutečnosti je to složitější. Přišlo se totiž na to, že u lidí s ucpanými cévami, kteří měli infarkt nebo mozkovou mrtvici, se našel v cévách zvýšený cholesterol a nasycené tuky, především ty živočišné. A protože byly na místě činu, udělala se zkratka a tuky dostaly nálepku viníka.

„Je to však velké zjednodušení,“ říká Slimáková. „Dnes víme, že cholesterol je nepostradatelná a nesmírně důležitá látka, která je zásadní pro důležité procesy v našem těle. Není to tak, že by plaval v krvi a řekl si, že už je unavený a sedl si v cévě, kde se mu líbí s tím, že vedle něj sedne kamarád a to místo ucpou. Zdá se, že se usazuje v místech poškození cév, a to poškození nejběžněji způsobuje zánět, jehož příčinou bývá obvykle právě nadbytek cukru v krvi,“ vysvětluje specialistka na výživu s tím, že ani cukry nejsou jedinou příčinou kardiovaskulárních nemocí.

Cévy mohou být podle ní poškozeny i mechanicky, ale z potravinového hlediska je nejvíc ničí právě cukry. Na vině je však také nadbytek prozánětlivých omega 6 mastných kyselin z rostlinných olejů, jimiž jsme svého času z obav před cholesterolem nahradili tuky živočišné.

Jak jíst zdravě?

Jestliže neřešíme zdravotní potíže, je podle odbornice dobré zkusit postupně snižovat množství cukru v běžných receptech. Například se nic nestane, když jablečný štrúdl osladíte jen rozinkami, jiné jídlo třeba sušenými meruňkami, švestkami, hruškami, vanilkou, která má sladkou chuť.

jáhly „Čím víc cukru jíme, tím víc po něm toužíme a budujeme si návyk na nepřirozeně sladkou chuť. Když nebudeme nakupovat hotové sladké věci, které jsou vždycky přeslazené, pomalu začneme vnímat přirozeně sladkou chuť potravin. Dezert pro nás bude po čase představovat třeba už ovoce,“ apeluje Margit Slimáková a dodává, že je-li člověk zdravý, štíhlý a metabolicky v pořádku, může jíst sacharidy s mírou a hlavně ve zdravé podobě, jako jsou pohanka, jáhly, kroupy, luštěniny, zelenina…

„Skutečné potraviny nikdy neobsahují extrémně vysoké množství cukru a tuku společně a ještě jsem neviděla nikoho, kdo by se z takového jídelníčku přejídal, nebo by bojoval s kilogramy navíc. Pokud pečivo, pak kváskové, občas upečený domácí koláč s menším množstvím cukru nevadí,“ radí specialistka na zdravou výživu.

 

V Česku je však podle odbornice obrovská skupina lidí s nadváhou, cukrovkou druhého typu, nemocemi srdce a cév, kterým by velmi prospělo zásadní omezení sacharidů nejen v cukřenkách, ale i v podobě bílé mouky a výrobků z ní.

Ovocný cukr je ještě horší řešení

Běžný cukr v cukřenkách je disacharid obsahující z poloviny glukózu a z druhé fruktózu. Glukóze z krve pomůže hormon inzulin, fruktóza žádný přenašeč nepotřebuje, protože sama přechází do buněk jater, a tam se přeměňuje v energii.

„Proto se na ovocný cukr začalo spoléhat jako na řešení a prevenci před cukrovkou. Zaměřili jsme se omylem pouze na takzvaný glykemický index, čas, za jaký přejde glukóza do krve po konzumaci nějaké potraviny. Lékaři si dlouho mysleli, že vysoký glykemický index je jediný rizikový faktor sacharidů, což bylo extrémně zjednodušené. Dnes víme, že glykemický index je pouze jeden z parametrů. Fruktóza sice má nižší glykemický index, ale škodí úplně jinak a odborníci se na probíhajících celosvětových debatách nyní stále více kloní k tomu, že přemíra fruktózy je ještě nebezpečnější.“

Cukr v ovoci je podle výživové odbornice v pořádku. Pokud ale sladíme fruktózou (ovocným sirupem), pošleme do jater moc sladidla najednou. Tolik ho v energii nespálíme, takže se lehce v játrech přemění na tuky a důsledkem je nealkoholické ztučnění jater, velmi závažný metabolický stav, který v důsledku dál zhoršuje celkový zdravotní stav a úzce souvisí znovu se zvýšenou zánětlivostí v těle, inzulinovou rezistencí, cukrovkou i nadváhou.

Sladká tečka nevadí

Patří sladká tečka na závěr dobrého oběda? „I ta pohoda, že si člověk něco dopřeje a že se cítí dobře, je důležitá a může být v dnešní uspěchané době pro zdravého člověka přínosnější, než riziko, které s sebou cukr nese. Jsem pro pohodu u jídla a nejsem pro zbytečné restrikce. Každý z nás by měl vnímat své tělo, dodávat mu tu nejlepší stravu a péči,“ uzavírá Margit Slimáková.

Celková nabídka knih o zdraví.