Molybden

Molybden je nepostradatelný stopový prvek nejen pro lidský organismus, ale téměř pro vše živé. Přestože je molybden obsažen v živých tkáních pouze ve stopovém množství, je nezbytný pro správné fungování běžných životních funkcí. V lidském těle je součástí některých enzymů, které se podílejí na rozkladu aminokyseliny cysteinu a na odbourávání některých složek nukleových kyselin.

Dále bylo prokázáno, že se aktivně účastní v řadě enzymatických systémů, které odpovídají za metabolismus železa (ovlivňují využití zásob železa v těle) a detoxikaci sulfidů (je katalyzátorem metabolismu aminokyselin s obsahem síry, což je důležité pro nervový systém a mozek). Významnou roli hraje molybden i prevenci zubního kazu a jeho přítomnost zvyšuje tvrdost zubní skloviny. Organismy jej potřebují také například pro správné hospodaření s dusíkem.

Obsah molybdenu v potravě záleží na jeho výskytu v půdě. Nejvíce molybdenu je v luštěninách a v obilninách, méně pak v ovoci, zelenině a živočišných produktech. Údaje o obsahu molybdenu v potravinách jsou velice omezené, protože dosud nebyla nalezena přesná, jednoduchá a levná metoda stanovení molybdenu. Přesto se udává, že denní příjem molybdenu je 80 – 100 mikrogramů denně, což je bezpečně nad doporučenou dávkou a zároveň bezpečně pod maximální dávkou, tedy dávkou, při které se ještě neobjevují nežádoucí účinky.

Nedostatek tohoto minerálu byl zaznamenán jen u lidí se vzácnými genetickými vadami některých enzymů. Výrazný nedostatek molybdenu se projevuje vážným poškozením mozku. Toxicita molybdenu je velmi nízká, v některých případech byly zaznamenány zvýšené hladiny kyseliny močové v krvi, které teoreticky mohou navodit nemoc kloubů zvanou dna. Při užívání přípravků s molybdenem se velice zřídka objevily žaludeční potíže.

Existuje podezření, že vyšší příjem molybdenu snižuje hladinu mědi a křemíku v krvi. Denní dávka molybdenu by neměla překročit hranici 2 000 mikrogramů. Jako zajímavost lze uvést, že vědci zjistili, že nedostatek kyslíku zdržel evoluci pozemského života tím, že neumožnil obohacení mořské vody o těžký kov molybden. Dnes je tohoto kovu v mořské vodě dost, protože se uvolňuje z nerostů oxidací. Na úsvitu existence pozemského života ale nízké okysličení moří uvolnění molybdenu bránilo.

 

Zpět nahoru