Molybden

cm sklenenky

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Molybden je nepostradatelný stopový prvek nejen pro lidský organismus, ale téměř pro vše živé. Přestože je molybden obsažen v živých tkáních pouze ve stopovém množství, je nezbytný pro správné fungování běžných životních funkcí. V lidském těle je součástí některých enzymů, které se podílejí na rozkladu aminokyseliny cysteinu a na odbourávání některých složek nukleových kyselin.

Dále bylo prokázáno, že se aktivně účastní v řadě enzymatických systémů, které odpovídají za metabolismus železa (ovlivňují využití zásob železa v těle) a detoxikaci sulfidů (je katalyzátorem metabolismu aminokyselin s obsahem síry, což je důležité pro nervový systém a mozek). Významnou roli hraje molybden i prevenci zubního kazu a jeho přítomnost zvyšuje tvrdost zubní skloviny. Organismy jej potřebují také například pro správné hospodaření s dusíkem.

Obsah molybdenu v potravě záleží na jeho výskytu v půdě. Nejvíce molybdenu je v luštěninách a v obilninách, méně pak v ovoci, zelenině a živočišných produktech. Údaje o obsahu molybdenu v potravinách jsou velice omezené, protože dosud nebyla nalezena přesná, jednoduchá a levná metoda stanovení molybdenu. Přesto se udává, že denní příjem molybdenu je 80 – 100 mikrogramů denně, což je bezpečně nad doporučenou dávkou a zároveň bezpečně pod maximální dávkou, tedy dávkou, při které se ještě neobjevují nežádoucí účinky.

Nedostatek tohoto minerálu byl zaznamenán jen u lidí se vzácnými genetickými vadami některých enzymů. Výrazný nedostatek molybdenu se projevuje vážným poškozením mozku. Toxicita molybdenu je velmi nízká, v některých případech byly zaznamenány zvýšené hladiny kyseliny močové v krvi, které teoreticky mohou navodit nemoc kloubů zvanou dna. Při užívání přípravků s molybdenem se velice zřídka objevily žaludeční potíže.

Existuje podezření, že vyšší příjem molybdenu snižuje hladinu mědi a křemíku v krvi. Denní dávka molybdenu by neměla překročit hranici 2 000 mikrogramů. Jako zajímavost lze uvést, že vědci zjistili, že nedostatek kyslíku zdržel evoluci pozemského života tím, že neumožnil obohacení mořské vody o těžký kov molybden. Dnes je tohoto kovu v mořské vodě dost, protože se uvolňuje z nerostů oxidací. Na úsvitu existence pozemského života ale nízké okysličení moří uvolnění molybdenu bránilo.