Masová nemocnost

nemoc e1575377077670

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Termín

Pokud sledujete statistiky, které se týkají zdraví a různých zdravotních parametrů, nabudete dojem, že v dnešní domě vlastně nikdo není zdravý. Nebo že „být zdravý“  je vzácnost. Studie a hodnocení uvádějí fakta, která máme brát jako samozřejmost, např. že se s věkem zvyšuje krevní tlak, hrozí artróza kloubů z opotřebování, nabíráme zbytečná kila, měříme si vysoké hodnoty cholesterolu, řídnou kosti. Je evidováno na statisíce diabetiků, zdvojnásobený počet alergiků v porovnání posledních třiceti let. Mezi dětmi jsou častější choroby dýchacích cest. Pro tento jev se vžívá termín masová nemocnost.

 

Otázka podstatná

Nejsme na zemi sami, vedle nás žijí i zvířata a jejich zdravotní stav a počty člověk bedlivě sleduje. Je-li u některého živočišného druhu zaznamenána podobná masová nemocnost, bijí ochránci zvířat na poplach, že je třeba jednat v zájmu jeho záchrany před vyhynutím.

Jsme tedy jako lidé také na vymření, pokud statistiky přirovnávají zdraví lidské společnosti k masové nemocnosti?

  • Přijímáme dále závěry lékařských studií, že je normální, když dřív či později zdraví ztratíme. O systému prevence se mluví, ale jen těžko se realizuje, probíhají diskuse na všech úrovních. Např. jak se máme vypořádat s nebezpečností kouření, s působením mnohých škodlivých látek v ovzduší. Ví se o rizikových faktorech civilizačních, stresech, konkurenčních tahanicích, o nadvládě farmakologického průmyslu, který tahá za provazy ovlivňující ekonomiku, a samozřejmě také o systému ve zdravotnictví.
  • Nevadí nám, že nehledáme příčiny, ale pouze zakrýváme vzniklé příznaky, jinými slovy následky. Logickým důsledkem je zvýšená nemocnost a únava, frustrace, vyšší čísla statistik…
  • Na každém kroku se hovoří o hlavním proudu „mainstreamu“ v mnohých lidských aktivitách, a tedy i v medicíně.
  • Lze hovořit také o totalitě, která nám byla tak nemilá v době nesvobody a nedemokracie. Dnes máme demokracii, ale také máme směrnice EU, které zásadně limitují aktivitu mnohým medicínským směrům, které nezapadají do mainstreamu. A upřednostňují ty způsoby léčení, které jsou založeny na masívní aplikaci „prověřených metod, založených na důkazech“. Abych byl konkrétní: na předpisu léků, které léčí symptomaticky a kdy po požití chemické pilulky dotyčný jasně vnímá úlevu od bolesti a ústup příznaku, ale protože tím není řešena příčina, je jen otázkou času, kdy se příznak objeví znovu a s ním i bolest. Opakovaným podáváním léku se léčba mění v léčbu „udržovací“, která ve svých důsledcích vede k závislosti na lécích se všemi průvodními zdravotními, sociálními a ekonomickými komplikacemi. A tento systém prospívá jedině výrobcům mainstreamových léků. Vypadá to, jako by byla masová nemocnost výhodná.
  • Znamená to snad, že původní myšlenka dobrého léčebného kroku – zbavení se bolesti, se časem mění ve zlé kroky, vedoucí k nevyléčitelnosti? Přichází snad již dnes doba, kdy je dobré považováno za zlé, a naopak zlé je vysvětlováno jako dobré?

Tuto otázku nechejme filozofům.

 

Z praxe

V praxi jednám s lidmi, kteří mají chronické nemoci, soustředíme se společně na rozbor jejich situace a téměř vždy narazíme na skutečnost, že dotyčnému byla stanovena diagnóza anebo hned několik diagnóz a podle daných směrnic byla zahájena léčba. Tento postup je nazýván postupem „lege artis“… podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti…

Při bližším zkoumání však vidíme, že nebyla respektována individualita pacienta a nebyla provedena patřičná vyšetření, aby byl brán ohled na jeho konkrétní podmínky a objektivní možnosti, tj. vyšetření, která by vysvětlovala mechanismus = patofyziologii nemoci. Léčba v těchto případech probíhá řadu let a přesunula se do již výše popsané udržovací terapie.

Diagnóza

  • byla stanovena na základě projevů nemoci
  • a znalosti teorie o této nemoci.
  • O příčině je lékařem vysvětlováno, že se nedá určit, že je tedy idiopatická…

Pokud dotyčný člověk osloví svého lékaře a požádá jej o pátrací kroky k objasnění patofyziologie, je mu řečeno, že se to nedělá a že nebude podporovat žádné alternativní metody.

 

Vyjasněme si to

Zde se pak objevuje otázka: Co je alternativního na tom, že se má nejprve prozkoumat příčina a léčba se pak má zaměřit na řešení té příčiny? Vždyť je známo, že každá příčina si vyžaduje jiný postup. Ten lék, který vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. A pokud je užíván lék, a přesto příznak, kvůli němuž byl lék nasazen, pokračuje, je tu jasný důkaz, že lék příčinu neřeší.

A tím je vlastně dán prostor pro výše naznačenou větu:

Výsledkem je fakt, že místo abychom byli zdraví, jsme stále více nemocní, unavení, frustrovaní a statistická čísla o masové nemocnosti narůstají.

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.