Leností ke zdraví: Jak nemít pocit viny, když nic neděláte?

relax

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Odpočinkové dny jsou pro tělo i mysl naprosto nezbytné. V praxi se však setkávám s tím, že řada klientů i mých přátel vůbec neumí vypnout. Den bez zážitků a plného kalendáře pokládají za den ztracený. A když už by volnou chvíli měli, ihned ji zaplní sledováním videí na telefonu (pozn. redakce: doporučujeme taky článek o tom, jak nás ovlivňují mobilní telefony). Spousta hodných lidí se zase pořád snaží někomu pomáhat či zavděčovat. Jako by do mnoha z nás byl nahrán program, který nám neustále připomíná: „Musíš. Musíš to a to“. A já říkám…

„NEMUSÍŠ. NEMUSÍŠ VŮBEC NIC.“

Aby bylo jasno: jsem pro práci. Pro poctivou práci. Aby byla udělána dobře a úkoly byly splněny. Nebavíme se tu o odkládání něčeho, co je stejně třeba udělat. A to je vlastně můj první tip – byť triviální –, ale třeba někomu s případnými pocity viny při lenošení pomůže: Nicnedělání může být plánované a zasloužené. Nejtěžší věci udělejte jako první; stanovte si dopředu všechny úkoly a rozhodněte se, že až je budete mít hotové, tak že si dovolíte čas jen pro sebe a nebudete dělat opravdu vůbec NIC. Respektive pouze relaxační aktivity (horká vana, hudba, knížka, meditace, spánek, film), u kterých si doopravdy odpočinete.

Naučte se říkat druhým NE

S časem na sebe souvisí i schopnost říkat druhým NE, protože kdykoliv řekneme „ano“ na nějakou nabídku večírku nebo víkendového programu jen pro to, abychom nebyli sami nebo abychom svým odmítnutím někoho neranili, ukrajujeme si z koláče svého vlastního času.

meditace

Dělejte jen to podstatné, aneb minimalismus v praxi

Lenošení není nic podřadného! Naopak pro zdraví a regeneraci nervové soustavy má mimořádné benefity. JEN TAK CHVÍLI BÝT… A proto doporučuji – hlavně zpočátku – si tento čas dopředu naplánovat. Nechť se lenošení stane prioritou a nejdůležitější částí víkendu!

Už to, že si odpočinek a regeneraci mentálně nastavíme jako svou prioritu, je velký krok. Pak pro nás možná bude i užitečné zredukovat všechny přebytečné aktivity v ostatních oblastech života na minimum. Osobně miluji Paretovo pravidlo, které říká, že stačí dělat pouhých 20 % (těch správných věcí), abychom docílili 80 % výsledků. Tudíž další věc, kterou si můžeme v hlavě přenastavit: Nechtít být dokonalí. Nechtít všechno zvládnout na sto procent.

Příklad: V oblasti stravy (cvičení, vztahů…) si můžeme položit otázku: „Která jedna věc, když ji udělám, bude mít pro můj život v této oblasti nejlepší výsledky?
To sice někomu může znít velmi výkonově a americky – skoro až proti duchu tohoto článku – ale jde o to, že si pak díky tomu můžeme dovolit trávit více času v naprostém uvolnění a čistém bytí.

Dovolte si být nejhorší

Rozbít naše naučené vzorce mohou často nejlépe paradoxní, až trochu absurdní situace. Pokud si například myslíte, že musíte pořád něco někomu dokazovat a být ve všem nejlepší, tak už jsme jednou říkali, že nemusíte. Něco jiného si tuto myšlenku pouze přečíst, a něco jiného si ji doopravdy dovolit.

Úleva z toho, že můžeme doopravdy jenom být, že jsme hodnotnými lidmi sami o sobě už TEĎ – že proto, aby nás někdo měl rád (nebo, abychom si vážili sami sebe), nemusíme nic dělat, může být obrovská.

Udělá mi radost každý čtenář, které si ve svém mimopracovním čase alespoň na jeden den dovolí být nejhorší (nejpomalejší, nejméně výkonný apod.) a odhodí ze sebe všechen příšerný tlak. Nebude plnit žádné požadavky a očekávání svého okolí a vzepře si i svým vlastním programům, které by mu chtěly našeptávat, že něco musí dělat.

Lenošení vás musí bavit

Regenerační a relaxační aktivity se pro vás stanou požehnáním v okamžiku, kdy si je zamilujete. Kdy se na ně budete těšit a budou pro vás něčím přirozeným.

Tohle je totiž možná ten vůbec největší paradox: Lenošení může být ze začátku těžké. Pro někoho i nepříjemné. Protože nás ovládají naše zvyky, naše mysl. Chce to vytrvat do momentu, kdy se dostaneme jakoby do flow = kdy zapomeneme na čas a začneme si to užívat. Něco podobného zažívají lidé, kteří se učí meditovat. Zprvu bývá často meditování dřina, benefity se dostavují obvykle až po nějaké době…

...

Na úplný závěr bych rád podotkl, že stres, tak jak ho známe, je v přírodě něčím nepřirozeným; že ho stvořil systém, kterému vyhovuje, když se lidé za něčím honí, nemají čas odpočívat – a chřadnou. Aneb jak v knize F. Gratzona Leností k úspěchu říká B. Fuller (2006: 37):

„Všechny politické a mocenské struktury minulosti opovrhovaly potenciálními narušiteli pořádku. Avšak zdá se, že příroda nečinnými stromy, trávou, šneky, korály ani mraky na obloze nikterak neopovrhuje.“

Jiří Hamerský

Webová stránka psychologa Mgr. Jiřího Hamerského.

Literatura: Gratzon, Fred (2006): Leností k úspěchu. Nakladatelství Mamadam, Praha.