Když máme doma diabetika na inzulínu

cm diabetes

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Ať už jde o diabetes I. či II. typu, je-li indikována inzulínová „léčba“, doprovodným jevem takovéto terapie bývá mnohdy hypoglykémie. K té dochází, pokud aplikujeme příliš mnoho inzulínu, který nevyvážíme odpovídajícím množstvím sacharidů. Dalším důvodem může být, že prostřednictvím pohybu spálíme větší množství energie, což se opět může projevit klesající hladinou krevního cukru. Obě varianty mohou přivodit hypoglykemický stav, který se projevuje nebezpečně nízkou hodnotou glykémie. A ta není jenom nepříjemná, ale také nebezpečná. Dnešní článek tedy věnuji všem, kteří mají doma diabetického „pacienta“, ať už se jedná o dítě či staršího člena domácnosti. Mnozí z vás mi píšou, že se doma vaše glykemická rozkolísanost nesetkává s pochopením. Diabetes není výhrou, prakticky jej nelze nijak ze života vytěsnit a lidé s touto metabolickou poruchou na něj doslova musí myslet několikrát denně. Je spojen s jakýmkoli pokrmem, sportem, vypjatější psychickou situací. Stigma, kterého se nezbavíte. Když už ne jinak, snažte se diabetikům ulehčit situaci alespoň pochopením této problematiky.

Jak přesně hypoglykémii pochopit

Hypoglykémií rozumíme stav, kdy hladina krevního cukru klesá pod přijatelnou, tělu bezpečnou hranici, cca 3,3 mmol glukózy na litr krve. Jako první tento alarmující stav zaznamená mozek, jež začne tlouci na poplach. A to doslova. Srdce se rozbuší, roztřesou prsty, tělo polije studený pot, hlas se třese, člověk cítí zmatek, po jazyku běhají mravenci, přichází pocit bezmoci s jedinou myšlenkou najíst se, případně napít něčeho sladkého. U velmi malých dětí pak dochází k bolesti nožiček, přesněji přední strany stehen, sloužící jako zdroj zásobního glykogenu, pozdějšího cukru, který je tělo schopno okamžitě z této zálohy vytvořit.

Hypoglykémie je dosti nepříjemná a taktéž pro celé tělo náročná, přesto se však jedná o velmi důležitý signál, princip sebezáchovy. Pokud máme dostatečné glykogenové zálohy, při mírné hypoglykémii dokáže tělo cukr využít ze svalu či jater, například během spánku. Jsou-li však tyto zásoby tenké, je třeba podat cukr perorálně, tedy ústy. Ne za chvíli, ne později, ale právě v tu chvíli.

Diabetik, který se právě nachází v hypoglykémii, Vám může připadat bezdůvodně zmatený, nepříjemný, unavený, naštvaný až hysterický. Během chvíle se klidné dítě změní v neopodstatněného křiklouna, usměvavá manželka v rozzuřenou ženu. V žádném případě se nejedná o povahový rys. Své ego tedy držte na uzdě a spíše je uklidněte, usaďte, podejte slazený nápoj, banán, sušené datle či rozinky. A hlavně se snažte přijmout fakt, že tělu zhruba půl hodiny zabere, než se vyrovná s prožitou hypoglykémií. Záleží samozřejmě na její intenzitě a hloubce, nicméně, diabetika nechte půl hodiny odpočívat. Těžší hypoglykémie se mohou projevit i dále během dne. Jednoduše, jsou vyčerpávající, nejenom pro mozek, ale hlavně tělo.

Příběh z praxe

Znám jeden pár, kde je žena diabetičkou I. typu a její manžel zdravý muž. Paní hodně sportuje, má náročné povolání, ale zvládá. Glykémie má více méně stabilní a uspokojivá je rovněž hladina glykovaného hemoglobinu, ukazatele dlouhodobého cukru. Během jedné konzultace si paní postěžovala, že jakmile padá do hypoglémie, začne být nepříjemná, čehož okamžitě využije její muž, aby se naladil na podobnou notu. Prosím, tento souboj je skutečně nerovný, jako byste pak bojovali v brnění a s mečem proti někomu, kdo v ruce drží pádlo a je téměř nahý. Člověk, který se potýká s hypoglykémií, má jedinou potřebu, napít se či najíst, aby zpátky vyrovnal hladinu cukru. Nic víc a nic míň. Stěží Vám tedy bude rozumně argumentovat. Spíše jej pohlaďte, projevte soucit. Pokud toho nejste schopni, nechte jej důstojně tento okamžik přečkat.

Hypoglykémie u diabetických dětí

Trápí-li hypoglykémie naše nejmenší, snažme se s dětmi co nejvíce hovořit a dovolme, aby pochopily, co se v jejich těle odehrává. Popišme všechny průvodní jevy a apelujme na to, aby v případě slabosti, zmatenosti či roztřesených bolavých nožiček dokázaly samy nacítit, že něco není v pořádku. Ze své vlastní zkušenosti vím, že jednotlivé příznaky prudkého poklesu krevního cukru se mohou čas od času lišit. Navíc, padáme-li do tohoto stavu zas a znovu, tělo čím dál víc posouvá onu bezpečnou hranici. Nakonec, ani při glykémii 2,4 mmol/ litr krve nemusíme cítit žádný z uvedených příznaků. Taktéž, jsou-li naše průměrné glykémie kolem 15 mmol/ l krve, tělo pak vydává hypoglykemické signály při hodnotách kolem 4,7 mmol/ litr krve. Což jsou stále ještě hodnoty bezpečné. Snažme se tedy o co nejstabilnější hodnoty krevního cukru a nedopusťme, aby tělo upouštělo od své životodárné přirozenosti.

Jak nejlépe pomoci při lehčí hypoglykémii

Všem diabetikům doporučuji, aby pro tyto případy měli doma hroznový cukr, Coca-colu (kterou si běžně dovolit nemohou), sušené datle či fíky, rozinky, zdravější formu sušenek. Výborně poslouží také banán, meloun, hroznové víno a v případě nouze taktéž i klasický řepný cukr, džus. Cukr je třeba podat HNED, ne za minutu, ani dvě, ale OKAMŽITĚ. Čím dříve, tím lépe. Pokud tedy Vaše diabetická žena při úklidu či muž během práce na zahradě pociťují jistou náhlou slabost, doneste jim okamžitě glukometr a zároveň i něco sladkého. Pamatujme, každá hypoglykémie se na našem těle podepisuje. Nejlepší prevencí je naučit se těmto stavům předcházet, případně, zvládnout je na jedničku.

Vyrážíme-li ven a víme-li, že nás čeká intenzivnější fyzická aktivita (Může se jednat o procházku s dětmi, či nákup.), vždy mějme u sebe alespoň hroznový cukr. Jedná se o čistou glukózu, která velmi rychle navrací sílu. Při hypoglykémii, která vede k bezvědomí, je nutné zavolat lékařskou pomoc. A to neprodleně.

I když jsme běžně silní, i když jsme za normálních okolností pevným a stabilním pilířem, při hypoglykémii se náhle stáváme zranitelní. A pak, v tento okamžik, nepotřebujeme více, nežli určitou formu cukru a trochu toho pochopení.

Doporučujeme knihy o zdravé výživě.