Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
S ohledem na realitu povinného očkování v našich zemích, je velmi nepravděpodobné, že by většina rodičů odmítala očkování. Informace, které jste si právě přečetli, jsou naprosté většině naší populace (i lékařům) neznámé, přestože jsou obecně dostupné. Rodiče jsou svázáni zákonem, mnohdy mají jen omezené možnosti výběru. Kromě toho je mnoho z nich v pasti strachu z očkování a současně i strachu z nemocí. Očkovat si přejí, ale bezpečně. Pediatři ve stávajícím systému očkovat musejí, jinak by skončili. Je absurdní, že pediatr nemůže pro konkrétní dítě vydat chronickou nebo trvalou kontraindikaci očkování, může uznat pouze akutní kontraindikaci.
Chronickou kontraindikaci dítěti musí dát odborný lékař, neurolog, imunolog nebo jiný. Je to absurdní, že pediatři toto právo nemají, vždyť oni dítě nejlépe (hned po rodičích) znají, znají jeho celkovou životní situaci. Pediatři ale přesto mají možnosti, jak omezit rizika, především tím, že si přečtou příbalové letáky, budou striktně dodržovat kontraindikace, budou si uvědomovat, co mají v ruce, když drží stříkačku s vakcínou, a budou ke každému dítěti, které očkují, přistupovat, jako by bylo jejich vlastní. Leckdo se asi teď smutně pousmál, protože realita je jiná. Snad jen polská ministryně zdravotnictví, která odmítla nakoupit vakcíny proti prasečí chřipce, zastává toto krédo – přistupovat ke každému pacientovi, jako by to byl člen rodiny.
Vyplývá z toho, že hlavní díl odpovědnosti leží na rodičích. Oni musejí být informováni, poučeni a bděle střežit zájmy svých dětí.
V první řadě je třeba zjistit, jaké jsou rizikové faktory pro poškození očkováním. Dr. Tinus Smits ve své knize „Autism – beyond despair„, dostupné na http://www.emryss.eu/book_detail.lasso?id=7623&l=eng, uvádí pár příkladů. Když jsem si prošla své případy, viděla jsem něco podobného jako on. Děti, které měly nějaké vážné problémy po očkování, neměly nikdy zcela čistou anamnézu. V anamnéze poškozených dětí se podle Dr. Smitse často vyskytuje u rodičů: očkování před početím (i otec), užívání návykových látek matkou (kouření, drogy), léčba neplodnosti a/nebo udržování těhotenství, medikace matky během těhotenství, porodu a kojení, infekční onemocnění v těhotenství, anestezie a operace před a v těhotenství, výměna nebo implantace nové amalgámové plomby v těhotenství.
Rizikové děti jsou všechny, které si do života nesou nějakou toxickou zátěž. V dnešní době téměř všechny. Zejména ale ty, kde těhotenství neproběhlo zcela fyziologicky, kde byly podávány léky, byly nedonošené, proběhl operativní porod, nedostatečné kojení, antibiotika a jiné léky. Katastrofy nastávají obvykle při kombinaci nebo kaskádě několika faktorů, je to jak padající domino. Vakcína bývá už jen tou poslední kapkou, kterou přeteče pohár. Na začátku je dítě s geneticky podmíněnou špatnou detoxikační schopností a/nebo sklonem k autoimunitě. Může dostat stejnou toxickou zátěž jako ostatní, ale pro něj budou důsledky závažnější. Toto dítě se může narodit rodičům, od nichž zdědilo nejen slabé geny, ale současně si nese i jejich energetický otisk narušený předchozími vlivy: kouření, drogy, tropické vakcinace, prodělané nemoci, hormonální léčba, stres atd. Takové dítě již při narození není zdravé. Na povrchu se ale zdravé může zdát. Když dostane očkování, může to být ta poslední rána.
I při nejlepší vůli se může stát, že se naočkuje dítě, kterému to ublíží. Myslím si ale, že by jejich množství mohlo být mnohem menší, kdyby se dodržovala určitá bezpečnostní pravidla. Jsou v rozporu s oficiální očkovací politikou, která je velmi bezohledná a riskantní. Je to vlastně ruská ruleta. Bohužel v praxi často vidíme zcela lehkomyslné nerespektování kontraindikací, očkování dětí krátce po nemoci, potlačování reakcí apod. s častokrát katastrofálním výsledkem. Nedávno se ke mně dostal článek imunoložky MUDr. Evy Daňkové o „správném“ chápání kontraindikací. Nevycházela jsem z údivu. Jaký dvojí metr na vakcíny a léky. Zaměřím se na největší perly:
Paní doktorka například píše:
„Přecitlivělost na nejrůznější alergeny, i když se v očkovací látce nevyskytují; lékaři se například obávají podat některé živé vakcíny osobám s přecitlivělostí na penicilin, a přítomnost alergického onemocnění u očkované osoby nebo u jejích příbuzných; podání očkovací látky je kontraindikováno pouze v případě, že po její předchozí aplikaci (nebo po její složce) vznikla těžká anafylaktická reakce.“
Tak to je skutečně zajímavý dvojí metr. Prakticky každá vakcína obsahuje stopová množství antibiotik a jiných látek, na které je častá alergie, např. vaječná bílkovina. Obecně platí pravidlo, že když víme, že je člověk na něco alergický, tak ho tomuto alergenu vědomě nevystavujeme, Na každé potravině se dočteme „může obsahovat stopová množství lepku, sóji, arašídů“ apod., nebo dokonce „bylo baleno v závodě, kde se zpracovává pšenice, sója, arašídy“ apod. Takže musíme být opatrní, abychom náhodou nepozřeli alergen, ale injekčně do nás může být aplikován? V jídle nesmí být ani stopové množství, ale ve vakcíně ano?
„Přesto může ale nastat situace, že je nevyhnutelná revakcinace stejnou očkovací látkou, po které se již v minulosti vyskytla závažná alergická reakce. Očkování se provádí na lůžku metodou rychlé desenzibilizace na specializovaném pracovišti s možností resuscitace podle speciálních protokolů.“
Nedovedu si představit nemoc, která by vyvážila riziko takovéto reakce na vakcínu. Snad jen vzteklinu.
„Někteří lékaři mají obavy, že očkování multivalentními vakcínami se současnou aplikací další vakcíny je příliš velkou antigenní zátěží pro imunitní systém dítěte. Je však prokázáno, že imunitní systém má kapacitu odpovědět na extrémně velké množství antigenů (Cellular and Molecular Immunology, 1994). Je však třeba připustit, že při vysoké antigenní zátěži v jeden den by nemuselo dojít k vytvoření ochranné hladiny specifických protilátek na všechny aplikované antigeny.“
Skvělé, tak proč se tedy vyrábějí kombinované vakcíny, dokonce se kombinují navzájem? Pokud jde o získání imunity, mělo by být pečlivě zjištěno, jak dítě reaguje a ne to do něj cpát hlava nehlava.
Rozdíl proti přirozené infekci, kdy do těla vstupuje neustále mnoho antigenů, je hlavně v cestě vstupu. Když infekční agens vdechneme nebo spolkneme, v naprosté většině případů se o něj postará slizniční imunita, leukocyty a makrofágy. My ani nevíme, že k tomu došlo. A nevytvoříme protilátky. Příznaky nemoci máme pouze tehdy, když infekce překoná slizniční bariéru a dostane se dovnitř těla. A v takovém případě jde obvykle jen o jeden antigenní podnět. Nikdy nedostaneme současně např. spálu a chřipku, i když budeme současně vystaveni viru chřipky a streptokoku, onemocníme pouze jednou z těchto nemocí. Stimulace vakcinací je nepřirozená, obchází tuto bariéru a násilně nutí tělo reagovat na vícero antigenů najednou.
„Hypersenzitivní reakce patří mezi neočekávané nežádoucí účinky očkování, jejichž frekvence výskytu bývá tak nízká, že nemusí být popsány v SPC. Vakcíny obsahují řadu biologicky aktivních složek. Tyto látky jsou schopné vyvolat nežádoucí imunopatologické reakce, ale i reakce iritační. Je-li antigen spouštějící nežádoucí reakci znám, výrobci se jej snaží z očkovacích látek odstranit: např. thiomersal, vaječné proteiny. Očkovací látky mohou být dokonce náhodně kontaminovány i během přípravy a balení (např. latex), tyto složky nemusí být v SPC uvedeny“
Problém s thiomersalem nebyla jeho alergennost, ale toxicita!!! A výrobce se ho nesnažil odstranit. Firma Merck (= Merck, Sharp & Dohme = MSD; pozn. red.) věděla od 80. let 20. století, že to je problém, ale čekala až na tlak veřejnosti do počátku 21. století, než byl odstraněn. Ale ne ve vakcínách pro třetí svět, v těch se thiomersal používá doposud. A náhodná kontaminace? No tak to je ještě lepší. To mě moc neuklidňuje. Co třeba náhodná kontaminace HIV? Oooops, je nám líto, spletli jsme se?!? Maurice Hilleman přiznal, že zavlekli HIV a další pěkné viry do vakcín. A pak nevěděli co s tím. Viz video na Youtube.com (http://www.youtube.com/watch?v=4W2MJbcgn1g), kde o tom sám mluví.
Další pěkná citace, kde se ukáže míra neznalosti problematiky hliníku:
„Oddálené hypersenzitivní reakce jsou zprostředkovány celulárními mechanismy. Jedná se vlastně o kontaktní alergii. V očkovacích látkách najdeme řadu složek, které jsou známé antigeny vyvolávající kontaktní alergii (aluminium, thiomersal, neomycin, ale i latex). Klinickým projevem je obvykle reakce v místě vpichu, která se objeví za 1 až 3 dny po aplikaci vakcíny.“
Takže paní doktorka si myslí, že s hliníkem je problém jen v místě vpichu. Kéž by tomu tak bylo. Jenže on cestuje do mozku i jinam.
A další perly:
„Thiomersal byl považován za příčinu lokálních i generalizovaných kožních reakcí typu opožděné buněčné přecitlivělosti i lymfadenopatie po aplikaci různých vakcín. Tato složka byla z většiny očkovacích látek již odstraněna.“
Proboha, rtuť je druhý nejjedovatější prvek na zemi hned po plutoniu, zubaři ho likvidují jako toxický odpad a ve vakcínách nám měl dělat starosti jen jako alergen? Nechybí mi tu něco?
„Neomycin je kontaktní alergen, ale byl publikován i případ anafylaxe. Kontaktní alergie na neomycin není považována za kontraindikaci vakcín, které jej obsahují.“
Tak to je ještě lepší. Na fakultě jsem se učila, že když má někdo alergickou reakci na antibiotikum nebo jiný lék, tak ho už nesmí dostat. Nějak si neumím vysvětlit tuto toleranci vůči vakcínám. Když budu vědět, že má někdo alergii na neomycin, tak ho nesmím namazat mastí, která ho obsahuje, ale píchnout vakcínu s ním můžu??? A co když bude mít anafylaktický šok? Argumentovat stopovým množstvím mi přijde podivné, vždyť je známo, že alergii může způsobit i minimální množství antigenu. Abyste měli ve zdravotní dokumentaci uvedenou alergii na penicilín, stačí, abyste po jeho podání měli pár pupínků nebo svědění kůže a už nikdy vám ho nedají. Ale na vakcínu musíte mít těžkou anafylaktickou reakci (pro laiky: v tu chvíli vám jde o život), abyste byli osvobozeni od jejího dalšího podání.
„Běžná alergická onemocnění jako polinóza, atopický ekzém či astma nejsou všeobecně kontraindikací aktivní imunizace. Jedinou výjimkou je očkování proti variole. Toto onemocnění bylo sice eradikováno, ale v současné době mohou být očkováni například vojáci (zahraniční mise).“
Je VĚDECKY prokázáno, že vakcíny vedou k posunu imunitní reakce směrem k TH2 složce, která je odpovědná za rozvoj alergie. Takže každé další očkování alergiků jejich stav zhorší. Ale to asi není pro většinu lékařů problém. Pacienti dostanou prostě silnější kortikoidy na astma, že?
Tak to je v kostce oficiální názor na očkování. Dokud nemáte život ohrožující reakci na vakcínu, tak můžete dostat další. I když už máte imunitní systém posunut směrem k alergiím, můžete dostat další očkování, vždyť se to spraví léky na alergii. Atd.
Obecně lehkomyslný přístup lékařů k očkování ilustruje fakt, že děti jsou očkovány i během hospitalizace! Těžko uvěřit, ale je tomu tak. Sama jsem na to narazila při pročítání některých kazuistik. Dítě cca rok staré, očkovali den po invazivním vyšetření močových cest v narkóze. Prostě nastal termín a nikdo se ani na vteřinu nezastaví a nezamyslí se nad tím, jestli je to vůbec nutné a hlavně, jestli je to vhodné a bezpečné. Děti neleží v nemocnicích jen tak, obvykle tam jsou proto, že mají nějaký závažný zdravotní problém. A někdy jsou i odloučeny od rodičů a stresovány. Očkovat v této situaci? Pro někoho to zjevně není problém.
Myslete na to, kdyby vaše dítě muselo do nemocnice. Buďte tam s ním, doprovázejte ho na všechna vyšetření a zákroky, nespusťte ho z očí. Je to vaše právo, být přítomni všemu (výjimkou je operační sál). Zkontrolujte si očkovací kalendář, a pokud se blíží termín očkování v době hospitalizace, výslovně ho zakažte, podepište reverz. Kdyby měli lékaři řeči, připomeňte jim Hippokratovu přísahu: „především neškodit“. A zeptejte se jich, jestli jsou si na sto procent jisti, že očkování v této situaci vašemu dítěti neuškodí. A jestli by ve stejné situaci očkovali svoje vlastní dítě. Tím by měla debata skončit.
Možná si kladete otázku, jak je to možné? Jak to, že se s vakcínami zachází tak lehkomyslně? Jak to, že existuje dvojí metr? Jediné vysvětlení je to, co jsem uvedla výše: VÍRA. Víra v dobro očkování, víra v jeho nutnost a víra v nutné oběti v zájmu celku. Nevědomost a možná i neochota vědět, protože by otřásla vírou. A krize víry pěkně bolí.
Pokračování v článku Jak vytipovat rizikové děti? – 2.část.