Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Před časem mne upoutala billboardová reklama, dá-li se takto vůbec říci, ohledně diabetu, o kterém sice kolikrát nevíme, případně si jej nepřipouštíme, stále je však s námi. Jednoduše nezmizí. Sama jsem diabetičkou I. typu již několik let, nikdy mne však, ani v nejmenším nenapadlo, svůj neduh ledabyle ignorovat. Ona „reklama“ je svým způsobem pravdivá, neboť diabetes do jisté míry odsunout lze. Pouze však do doby, kdy ještě dokážeme jakž tak fungovat.
Projevy diabetu
Vedlejšími projevy permanentně zvýšené hladiny krevního cukru nebude pouze odstrašující cifra na displeji glukometru, převážně však snížená kvalita našeho života. Trápí vás žízeň, jež vás budí uprostřed noci? Stejně tak množství narůstajících procházek směr toaleta z důvodu častého močení, to jak se tělo usilovně zbavuje přebytečné glukózy? Neustálá potřeba sladkého či jakéhokoli jiného sacharidového jídla, to jak jsou vaše buňky po glukóze, kterou si bez inzulínu nevezmou, lačné?
Únava, ospalost, fyzická i duševní sešlost, neschopnost prožít svůj den tak, jak bychom si přáli, neboť jakýkoli pohyb a aktivita navíc nás ještě více vyčerpá? To vše jsou jen minimální dopady diagnózy jménem diabetes, nerada používám označení cukrovka, neb mi přijde hanlivé. Mnohem hlubší jizvy totiž zaznamená tělo, přesněji oči, nervy, ledviny či cévy. V konečném výsledku však tělo trpí 100 x víc. Je tedy dobré pochopit, že přemíra cukru, kolujícího našimi žilami, způsobuje záněty, které oslabují už tak namáhanou imunitu. Tyto záněty jsou pak živnou půdou pro celý zástup přídatných libůstek od paradontózy, až po srdeční kolaps.
Staré známé upozornění, že neznalost neomlouvá, se zde obzvláště zasekává svými nabroušenými drápky. Mnozí z nás svou diagnózu nepřijmou, protože, jak jsem psala výše, z počátku je jim přiměřeně dobře. Onu únavu totiž připisují postupujícímu věku, starostem či stresu v práci. Nadmíru močení pak několika půllitrům vychlazeného piva navíc. Pokud si však nejsme jistí, případně už s sebou nosíme Průkaz diabetika, pojměme diabetes jako výzvu. Přestaňme jej ignorovat, protože čím více ignorujeme, tím více ukrajujeme z koláče života, ledabyle zametajíc cukrovou krustu pod ohyb koberce. Chvíli o ní nevíme. Zkusme však jednoho dne pořádně uklidit.
Jak tedy s diabetem zatočit?
Celé je to, více méně, o třech základních pilířích:
- jeden je charakterizován vyváženou stravou
- druhý pak pohybem
- třetí vyrovnanou myslí
Pokud bychom chtěli být důslední, můžeme vystavět i čtvrtý pilíř pod názvem hluboké dýchání. Ten však nechme pro zkušenější architekty. Nám do začátku postačí vystavět základ. A o ten se opřeme.
Inzulín či léky, ve své podstatě je to úplně jedno. Diabetikové s oblibou rozlišují dva typy „cukrovky,“ tu horší a tu lepší. Pod pojmem horší si představují inzulín, do druhé kategorie pak spadají léky. Ať tak či tak, inzulín je tělu přeci jen bližší, nežli ony medikamenty. Podkožně aplikovaný hormon však s sebou nese rizika, jako je hypoglykémie, které jsou pacienti na lécích povětšinou prosti. Zapomeňme tedy na výše popsané rozdělení a pracujme s jediným pojmem diabetes.
Vyvážená strava
Mnohé diabetické brožury či edukační materiály fungují na bázi výměnných jednotek. Každá sacharidová potravina je zde rozdělena do souvislých čtverečků, kdy každý z nich reprezentuje stejné množství sacharidů. Vzpomenu například půl krajíce chleba (zhruba 20 g), který obsahuje stejné množství cukru jako polovina banánu, 2 polévkové lžíce uvařené rýže, 1 zmíněný půl litr piva, polévková lžíce sacharózy (řepného cukru) či medu. Každý z čtverečků pro nás znamená 10 g zkonzumovaných sacharidů. Mnohé z nás může čtverečková orientace nemile odradit, pokud si však dopřejeme ctnost jménem Trpělivost, věřím, že všichni do jednoho pochopíme. A jakmile porozumíme, máme z části vyhráno. Diabetický sacharidový příjem je povětšinou naplněn 225 g. U obézního diabetika je pak hodnota podstatně snížena, až na nějakých 150 g v rámci redukčního režimu. Dávka 150 g sacharidů bude znamenat, že z brožury můžeme denně libovolně nakombinovat 15 různých čtverečků.
V praxi pak může vypadat takto:
- snídaně: 40 g sacharidů
- desátá: 15 g sacharidů
- oběd: 50 g sacharidů
- svačina: 15 g sacharidů
- večeře: 30 g sacharidů
Libovolně lze však upravit také, jsme-li na inzulinoterapii, mnozí si dopřejí ještě 2. večeři v rámci 10 g sacharidů. Zde bych však polemizovala, pokud netrpíte nočními hypoglykémiemi, 2. večeři si zkuste cvičně odepřít. Nevidím totiž důvod, proč zatěžovat žaludek na noc a oddalovat tak spánek. Navíc, mnozí „pacienti“ nedovedou dodržet minimální sacharidový příjem 2. večeře, doslova to přepísknou a ráno se pak probouzejí s glykémií nad 10 mmol/l krve.
Jak bude vypadat rozepsaný jídelníček dle schématu výše? Tedy na 150 g sacharidů?
- Snídaně: 80 g žitného kváskového chleba + 80 g tvarohu + rajče + neslazený rooibos
- Svačina: 150 g jablka
- Oběd: 250 g brambor vařených ve slupce + 150 g lososa + zeleninový salát
- Svačina: 200 g středně tučného tvarohu + skořice +1 čajová lžička medu
- Večeře: polévka z mrkve a červené čočky: 60 g čočky (váženo v suchém stavu) + 1 menší mrkev + česnek + majoránka + římský kmín + Nori řasa a voda
Jak je vidno, pochopíme-li výměnné jednotky, máme vyhráno. Další metou pak bude uzpůsobit inzulínový režim, případně zkorigovat léky. Nelze s určitostí říci, kolik inzulínu spotřebujeme na 80 g žitného kváskového chleba, neboť ono množství bude u každého jiné. Významnou úlohu hraje také vstupní glykémie před jídlem. Pokud se nám pak z rána nedaří na lécích glykémie ukočírovat, případně aplikujeme velmi vysoké dávky inzulínu, zkusme raději skládat snídani na bázi bílkoviny či tuku, s minimem sacharidů. Tohle většinou postačí k tomu, abychom skončili „pouze“ na dietě. U mnohých pacientů se totiž vyšší hladina cukru objevuje pouze dopoledne, po ranním pokrmu. Výbornou snídaní pak může být chia pudink s troškou ovoce, případně tvaroh s jablkem, skořicí a 1 polévková lžíce ovesných vloček.
Diabetikům na inzulínu doporučuji tento postup:
Odvážíte si snídani, kterou si zapíšete, následně ji sníte a zhruba hodinu, až hodinu a půl po jídle, se glukometrem změříte. Pokud bude glykémie uspokojivá, poznačíte si a budete vědět, že přesně tohle množství inzulínu odpovídá snědeným jednotkám. Pokud se na glukometru objeví hodnota signalizující hyperglykémii, inzulín navýšíte. V případě hypoglykémie pro změnu snížíte. Další dny pak budete „testovat“ jiný druh snídaně. Žádný strach, šikovnému diabetikovi postačí měsíc, aby rychle získal přehled o tom, co mu glykémii udrží a co naopak zvýší.
Bez pohybu to půjde stěží
Máme-li energii a chuť vrhnout se do víru sportu, přesněji léčebného pohybu, druhá meta zdolána. Zde nemusíme nutně kupovat běžecké boty, zapisovat se na hodiny zumby či aerobiku, zcela postačí, naplníme-li svůj den procházkou, zajdeme si 1 x týdně zaplavat, projedeme se 3 x týdně na rotopedu či na kole. Výborná může být také jóga, vyzkoušejte třeba zrovna tu hormonální.
Psychická pohoda
Stres a každodenní psychické vypětí či dokonce teror, dokážou velmi negativně zamávat s hladinou krevního cukru. Zdá se to být nespravedlivé, protože ačkoliv nic nesníme, stresem jsme schopni vyhnat hladinu krevního cukru ještě výš, než po dvou sladkých koblihách. Jak je to možné? Stres podporuje uvolňování zásobního cukru, tzv. glykogenu, který se v konečném důsledku přeměňuje na čistou glukózu, tedy nejrychlejší formu cukru. A ta jde rovnou do krve. Tělo totiž očekává, že bude bojovat či utíkat. To se však povětšinou nekoná. Jsou-li buňky vůči glukóze imunní, případně tělo nedokáže inzulínu vyrobit tolik, stres je na denním pořádku, ocitáme se opět v bludném kruhu. Tohle bych psát neměla, ale přesto, přijde mi pak lepší užít si nějakou vykutálenou sladkost, nežli zdvihat hladinu krevního cukru stresem a o sladkostech si nechat leda tak zdát.
Pevně věřím, že v každém z vás probudím alespoň trošku motivace konečně se rozběhnout. Ono, zdraví za to skutečně stojí. Věřte mi. Mně samotné, ačkoli jsem diabetik, je velmi dobře.