Eliminační diety a nesnášenlivost některých potravin

cm syr salam olivy syr

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Asi doživotně budu na dotazy po té či oné vhodné dietě odpovídat, že nejvhodnější dieta je jedině individuální, kterou si klient postupně vytvoří vysledováním a následným respektováním souvislostí mezi tím co snědl (a také v jakých souvislostech to snědl) a tím jak se pak cítil. Před hlasitým pokřikem mlsného jazyka („tohle by mi chutnalo“) dávat přednost tichém hlasu těla a svědomí (“ tohle by mi PRÁVĚ TEĎ velice prospělo“).

Pozor! Stravování je skutečně natolik individuální, že i často doporučovaná „životně důležitá vláknina“ v zelenině může v individuálních případech působit velké potíže. Jako by někdo měl střeva tygra a nutil se do spásání trávy. Ilustrativním příběhem je také v literatuře publikovaný případ jakéhosi Angličana, jehož těžké záněty kloubů ustoupily teprve po dlouhodobé eliminaci brambor z jeho jídelníčku. Ano – pouze experimentováním s eliminačními dietami můžeme si postupně vytvořit jedinou správnou a pravdivou informaci o tom, které z potravin nám SKUTEČNĚ PROSPÍVAJÍ a které nám naopak škodí.

ELIMINAČNÍ DIETA znamená, že minimálně tři týdny (nebo ještě lépe 4 týdny, pokud máte silnou vůli) zcela vynecháte podezřelou potravinu či skupinu potravin. Připomínám nezbytnost pít nejméně dva litry tekutin denně – to je skutečně záchovné minimum. (Při očistných kůrách leckdo vypije ještě více tekutin a nahrazuje jimi větší či menší část pevné stravy.) Po uplynutí očistné stravovací pauzy si naopak této dlouhodobě odpírané potraviny či skupiny potravin dostatečně dopřejte a snažte se vnímat, jak na tuto potravinu tělo reaguje. Pokud se vašim potížím na konci (!!!) testovacího období ulevilo a po návratu k podezřelé potravině opět přitížilo – je pak nasnadě, že tato dočasně eliminovaná potravina Vám skutečně škodí.

Téměř vždy doporučuji začít s eliminací purinových látek, což znamená nejíst maso včetně ryb Ze všech složek potravin totiž maso dělá lidem nejvíce problémů pomalým a zpočátku zdravotně nenápadným zanášením organismu různým toxickým opadem. Pro jistotu omezte i konzumaci vajíček i když je to z jiných důvodů než kvůli purinům.

Jiná eliminace – nepít nefermentované mléko (tzv. sladké) ale ponechat si ve stravě bílý jogurt a tvrdé sýry (např. eidam). V tomto experimentu provedete nejen známější eliminaci mléčného cukru. Méně je známé to, že nefermentovaná mléčná bílkovina (kasein) je pro některé jedince velmi obtížně stravitelná. Jsou však i lidé, kteří nesnáší ani fermentovanou mléčnou bílkovinu. Na to se může přijít tak, že na delší dobu vynecháte veškeré mléčné výrobky.

Bezlepkovou dietu má také smysl otestovat, jakmile je k tomu nějaké podezření. Prostě zkoušet a zkoušet co je pro váš individuální jídelníček správné a co ne!!

Maso, ryby, vajíčka:
U řady lidí je vegetariánství geneticky podmíněné. Jak se to projevuje? Často se to projeví v raném dětství tím, že takto disponovaný jedinec cítí již od malinka odpor k masu včetně ryb. Pokud je k této stravě nucen rodiči, bývá mu po ní nevolno. V čem je příčina? Takovýto jedinec má enzymatické vybavení pro trávení a metabolizaci potravy geneticky vybavenou k přijímání vegetariánské stravy. V dobře vyvážené potravě netrpí nedostatkem aminokyselin. V laktovegetariánské stravě jsou všechny potřebné esenciální aminokyseliny obsaženy. Kromě laktovegetariánů mohou dobře zdravotně prospívat i úplní vegetariáni, kteří mají ještě bohatší možnosti konverze aminokyselin a jakýmkoliv (i frmentovaným) mléčným výrobkům se raději vyhýbají, protože špatně tráví i je. (Autor článku je mnohaletý laktovegetarián – jako zdroj bílkovin má ve svém jídelníčku trochu bílého jogurtu nebo kousek sýru – nejčastěji eidam.)

Prostě jde o to, že bílkoviny lidského těla jsou tvořeny aminokyselinami. Kdysi jich bylo považováno cca 22 za takzvaně „esenciální“ protože tělo je neumí vytvářet a tak musí být nezbytnou součástí potravy. Ty ostatní = neesenciální, si tělo umí vytvořit samo. Později se zjistilo, že tomu tak není a že organismus jich umí tvořit více a o to menší počet aminokyselin je pak nutno doplňovat potravinami. Je individuální dispozicí každého člověka, kolik typů aminokyselin musí mít v potravě a kolik jich může vytvořit. Proto mnoha vegetariánům postačí čistě rostlinná strava. Zastánci konzumace masa také často namítají, že maso je pro člověka tím nejvydatnějším zdrojem energie. Mají pravdu? Ani v tomto případě nikoliv.

Proč?
Buňky lidského těla získávají energii biochemickou oxidací (lidově řečeno „spalováním“) glukosy nebo tuků v takzvané cyklu kyseliny citronové. Jsou to pro ně primární zdroj energie. Mozkové buňky údajně dokáží k získání energie využít pouze glukózu. Ostatní buňky lidského těla pokud nemají dostatek glukosy, dokáží spalovat i tuky či bílkoviny. Glukosa a tuky se tedy v buňce spaluje nejpohodlněji a vnitřní prostředí našich tělesných buněk neznečistí. Největší práci má buňka při energetickém využití bílkovin díky předchozímu odštěpení dusíkaté části molekuly, která je poměrně toxickým a překyselujícím odpadem již v okamžiku zrodu přímo uvnitř buňky. V konečném důsledku je to důvod, proč vegetariáni nikdy neumírají na rakovinu tlustého střeva a také netrpí Bechtěrevovou chorobou, revmatoidní arthritidou, dnou, lupenkou a jinými chorobami, za nimiž je schován hlavní původce těchto chorob – maso v naší potravě. Tím nechci říci, že každý kdo jí maso, nutně musí mít některou z těchto chorob – záleží to na mnoha dalších okolnostech, mimo jiné i na množství konzumovaných tekutin – kdo málo pije, své tělo více zanáší. Tělo, nemůže-li se dusíkatého odpadu zbavit, někde je ukládá a pak ještě ke všemu na tyto toxické uloženiny nějakým místním způsobem reaguje – v mírnějších případech kalcifikacemi, v horším případě autoimunitním zánětem: Jsou-li kyselé purinové odpady ukládány ve vazivu kolem páteře, je zde položen základ pro kalcifikace od výrůstků až po Bechtěrevovu chorobu. Pokud je skládka toxických odpadů kolem drobných ručních kloubů – vzniká revmatoidní artritida nebo v druhé polovině života zkostnatělé zduření kloubů na prstech.

Kupodivu je to naše psychika (která má v rukou otěže vegetativních regulací přes limbický mozek – centrálu řídící celé naše tělesné zdraví) a ta rozhodne, zda tělo zareaguje jen „pouhou“ pomalou kalcifikací nebo velmi bolestivým a destruktivním autoimunitním zánětem. Pokud se zanáší sliznice tlustého střeva, můžeme být ohroženi v lehčím případu jejím zánětem, v horším případě rakovinou.

Purinové odpady uložené v kůži vyvolávají pestrou škálu zdravotních problémů – mimo jiné ono i zdálky nápadné zarudnutí kůže, DOSTI ČASTO I AKNÉ (ale to může mít i jiné příčiny či spolu-příčiny). Psoriáza neboli lupenka je vždy projevem purinových odpadů uložených v kůži.

Ekzémy kolem úst zase mohou ukazovat na nesnášenlivost vaječné bílkoviny albuminu. Proto jsou vajíčka dalším podceňovaným nebezpečím v široce doporučované „zdravé“ stravě.

Zpátky ke glukose – máme tedy jíst čistou glukosu, když je to pro naše buňky nejpohodlnější? Chraň nás Bůh!

Glukósa i jiné tzv. monoglyceridy (např. fruktóza) se až příliš rychle vstřebávají z trávicího traktu do krve a tělo pak je nestíhá zpracovat. Mimo jiné to dramaticky přetěžuje slinivku břišní (riziko cukrovky !). Také všeobecně užívaný řepný či třtinový cukr (to jsou vždy dva monosacharidy spojené do jedné molekuly ) je snadno rozštěpen a proto přechází do krve nebezpečně rychle – proto mnozí lidé oprávněně upozorňují na zbytečně velké množství cukru v současné potravě. Pro naše tělo je nejpřijatelnější, když trávicí soustava nabízí glukosu v pomalém, ale dlouhodobém přísunu. K tomu se nejlépe hodí karbohydráty – starším názvem uhovodany. Jsou to polysacharidy, to jest jednoduché cukry vázané do dlouhých řetězců. Ano, je to také ten škrob, kterým jsou strašeni obézní lidé ve smyslu: “ Nejezte přílohy (knedlíky, těstoviny, brambory ani rýži) jezte jen maso a zeleninu, to je z celého oběda to nejzdravější. A také nejezte polévky, po nich se tloustne.“

 

Takovéto informace jsou jen novodobé pověry. Jde především o celkové množství přijatých kalorií které rozhodne zda tloustneme či nikoliv. Zvláště polévka je ideální stravou při hubnutí – dobrá polévka je teplé jídlo, které náš žaludek pohladí a ani v husté bramboračce není zdaleka tolik kalorií jako v knedlo-zelo-vepřo. Polévka je grunt a skvěle zahání hlad a dá se na ní také dobře a nenásilně hubnout.

Ještě k těm karbohydrátům. Samozřejmě je velký nutriční rozdíl, zda žijeme na bílém pečivu – a navíc často slazeném – ach ty dobré české koláčky a buchtičky povidlové, marmeládové …atd. – nebo zda poněkud méně radostně pojídáme ovesné vločky. (autorova manželka dává ovesné vločky, lněné a sezamové semínko spolu s jinými užitečnými komponenty do zdravotního koktejlu.

Oves je i z jiných důvodů skvělá obilnina a máte o něm samostatný článek v naší rubrice výživa. Mleté nebo čerstvě rozmixované lněné semínko je také velice užitečné. Nebudu popírat že tvarohové koláčky by mému mlsnému jazyku chutnaly lépe, ale to už je otázka pevné vůle. A opět je to naše Duše, která rozhodne, zda se stravujeme podle toho co má nejraději náš jazyk nebo podle toho, co prospívá našemu tělu – ale kdo z nás umí vnímat tiché signály našich interoreceptorů, které se nás marně snaží informovat o tom, které potraviny nám prospívají a které nikoliv??

A dovolte mi býti kacířem mezi přáteli zdravé výživy – mám nedůvěru ke stravování podle krevních skupin. Moje nedůvěra byla při prvním seznámení se s touto teorií jen intuitivní (o Intuici podrobně zase někdy jindy) a později potvrzena zkušenostmi lidí – někomu tyhle seznamy vhodných a nevhodných potravin sice prospěly, ale setkal jsem se na poradnách s řadou klientů, kterým bylo po takovéto úpravě stravování hůře než lépe. To platí i pro mne = mám krevní skupinu nula a „doporučené“ potraviny mi prokazatelně škodily (než jsem je identifikoval a přestal konzumovat). Naopak mnohé z těch „zakázaných“ jsou nezbytnou složkou mé výživy. Zůstane navždy známým faktem, že jedině praxe je skutečnou prověrkou všech teorií. 

POZOR!
Mezi laickou i odbornou veřejností převládající domněnka, že alergenní testy prokáží směrodatně, na co je klient alergický a na co nikoliv NEMUSÍ V NĚKTERÝCH PŘÍPADECH PLATIT! Testy na potravinovou alergii v takovýchto případech na něco upozorní správně, ale bohužel někdy naopak svedou na nesprávnou stopu. Pro ilustraci uvedu příběh z poradny: Dospívající mladý muž s vleklými střevními potížemi. Bylo vysloveno podezření na nesnášenlivost lepku. Maminka nasadila bezlepkovou dietu a mládencův zdravotní stav se rychle zlepšoval. Mezitím proběhlo testování na potravinové alergie a příslušný „odborný“ alergolog na základě svých výsledků oznámil, že lepek je mimo podezření, protože testy jsou negativní. Stačily však dva krajíce chleba, aby se střevní obtíže znovu přihlásily. 

Shrnutí:
I v případě jednoznačně zdraví prospěšných potravin platí nutnost respektovat neopakovatelnost každého člověka. Protože každý má pro trávení potravin svoji vlastní individuální enzymatickou výbavu. Takže při podezření na jakoukoliv nesnášenlivost potravin skutečně nezbývá než dlouhodobě zkoušet a trpělivě pozorovat tělesné reakce na různé složení potravy. A tak vám s eliminačními pokusy pomáhej Bůh.