Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
V kulturách tohoto světa se používají byliny k léčení mnoha zdravotních neduhů. A každá kultura má svůj vlastní způsob používání bylin.
Bylinná léčiva obsahují jako aktivní složku různé rostlinné materiály, části rostlin a jejich kombinace. Někteří bylináři využívají výhradně části rostlin nebo celé rostliny, jiní přidávají navíc minerální nebo živočišné ingredience. Výsledkem mohou být oleje, čaje, kapsle a tablety, extrakty a tinktury.
Byliny obsahují velké množství přirozeně se vyskytujících chemických látek, které mají biologickou aktivitu, a proto se používají k vytvoření bezpečných léčivých látek. Ovšem podmínkou je dokonalá znalost účinku bylin.
Byliny a onemocnění
Byliny mohou být použity pro léčení široké škály onemocnění, k nimž patří:
- vysoký krevní tlak
- migrény
- úzkost
- špatný krevní oběh
- artritida
- kožní problémy, jako je ekzém
- nespavost
- nevolnost
- deprese
- hormonální nerovnováha
Aspekty bylinné léčby
Byliny mohou účinkovat na lidský organizmus podobně jako umělá léčiva a musí k nim být přistupováno stejně. Vždy má být provedena rozvaha ve spolupráci s lékařem klasické medicíny. Pacientova samo-diagnóza a bylinná samoléčba nemusí mít dobrý výsledek. Jsou určité nemoci a zdravotní situace, které bylina sama o sobě nezvládne. Dávka účinné látky, třeba ve formě čaje, nemusí být vždy dostatečná, je pod-dávkovaná, tedy bez efektu. V tom má chemický lék výhodu, má přesně stanovenu léčivou dávku a určeno dávkování pro ten či onen léčebný krok.
Je také rozdíl, ve které fázi nemoci je bylinný prostředek použit. Pokud jde o nemoc v začátku a s lehkým průběhem, pacient má klid na lůžku, tělo má podmínky pro samo-léčení. Tehdy bylinný prostředek pomůže a zlepší příznaky nemoci, třeba teplotu, kašel atd.
Chronická nemoc
Pokud je pacient chronicky nemocný, dostal se již do stavu závislosti na léku, není myslitelné, aby přestal užívat své chemické léky a nahradil je produkty bylinnými.
Neužívat chemický lék, na němž je pacient závislý, si může dovolit jedině tehdy, když se jemu a jeho lékařům podaří pojmenovat patofyziologii (příčinné faktory), která vedla ke vzniku nemoci. Je otázkou, zda tyto příčinné faktory stále působí. Pokud působí a nutí pacientovo tělo k užívání léků, které tu situaci jen chemicky udržují, pak je složité lék nepodávat. Tuto věc tedy musí projednávat se svým internistou a jinými specialisty, u kterých je léčen. Všichni by se k tomu měli vyjádřit. Bez vyřešení této otázky si nemůže dovolit lék nedávat. Riskuje!!
Pokud je tento bod vysvětlen a pracuje se na odstranění podstaty (příčiny), teprve tehdy lze postupně snižovat chemický lék, třeba o jednu třetinu dávky, a onu chybějící třetinu nahradit jiným, třeba bylinným prostředkem. Jde o to, aby si tělo zvykalo na sníženou dávku léku. Jakmile si zvykne, ubere se další třetina léku a přidá se nechemický atd., až se pacient dostane do stavu bez léku.
Musí s ním spolupracovat celá rodina, ta musí vědět o tom, že prožívá fázi „abstinenčních příznaků“ (fáze se sníženou hladinou léku). Musí být připravena tolerovat jeho nevolnosti, mrzutou náladu, únavu, vyčerpání (snížené životní funkce) apod. Měla by mu pomáhat zaměstnávat mysl něčím pozitivním, veselým, měl by vykonávat činnost, kterou má rád.
Pokud se vytvoří závislost, znamená to, že došlo v těle k mnohým změnám v oblasti biochemie, hormonů, imunity… Proto je třeba k problému přistoupit komplexně. V žádném případě tedy nelze naráz chemický lék vysadit a nahradit jej bylinou.
Kategorie potravních doplňků
V zemích západní kultury jsou bylinné prostředky přísně sledovány. Podléhají kontrolám bezpečnosti výroby a hygienickým předpisům. Účinná látka bylinného prostředku nesmí dosahovat léčivého účinku, musí být obsažena pouze v množství pro účinek preventivní. V letáčku výrobku nesmí být popsány léčivé účinky nebo tvrzení, že bylina něco léčí. Takové prostředky jsou zařazeny do kategorie potravních doplňků. Ty jsou určeny k prevenci, ne k léčení, a také nenahrazují normální stravu.
Na jedné straně je dobře, že máme bezpečný produkt, na druhé straně je uměle vytvořena cesta k chemické medicíně. Každý člověk si proto musí sám najít způsob svého léčení.
Životní styl a postoj
Ten člověk, který se chce skutečně o své zdraví starat, dá přednost preventivní medicíně a bude používat bylinné prostředky současně s cílenou životosprávou. Ten člověk, jehož prioritou života v dané situaci není preventivní medicína, ale má potřebu pracovat a žít na plný výkon, nemá čas, aby čekal na pomalý účinek bylinného prostředku, sáhne po chemii. Efekt se dostaví rychle, bolest ustoupí a on může „nerušeně“ pokračovat ve svém výkonu.
K bylinné terapii patří jistě také dietologie, tedy sestavování jídelníčku a dodržování stravovacího návyku. A také zde se lidé rozdělí na dvě skupiny:
Zastánci preventivní a bylinné medicíny budou věnovat pozornost vyrovnanosti skladby svého jídelníčku a budou rozumně kombinovat:
- Obiloviny, těstoviny, rýži, chléb
- libové maso, drůbež, ryby, luštěniny, ořechy, vejce
- jogurt, sýr, mléko
- ovoce, zeleninu
- tuky, sladkosti, oleje
- a samozřejmě budou užívat také své byliny
Ona druhá skupina lidí bude mít problém s vyrovnaností skladby jídelníčku. Lze očekávat, že jim jejich způsob života přinese častější zdravotní problémy, a pokud na ně budou užívat chemické léky, pak si na ně vytvoří závislost a časem dostane jejich onemocnění charakter chronický. Obvykle jejich jídelníček obsahuje nadmíru tuku, cukru a soli, což má zásadní význam např. pro diabetes 2. typu, obezitu, srdeční choroby atd. Takovým nemocem říkáme civilizační choroby.
Jíst hodně zdravých potravin je nezbytné, abychom se ubránili kardiovaskulárním chorobám, rakovině a cukrovce. Dietní rozmanitost znamená jíst jídla ze všech výše uvedených pěti hlavních skupin potravin, ve správném množství.
Jenže je zde další otázka. Do jaké míry se nám podaří sehnat ke konzumaci všechna uvedená jídla v takové kvalitě, aby obsahovala přesně to, co od nich očekáváme? Nejčastěji chodíme nakupovat do hypermarketů. Tam jsou tato jídla určitě k sehnání, ale obsah základních složek je pochybný a snížený v porovnání se stejnými potravinami, jež byly k dispozici třeba před padesáti lety. Je to dáno způsobem hospodaření s půdou, pěstováním pomocí chemie, chováním dobytka pomocí antibiotik a anabolik…
Přidávat ke svému jídlu potravní doplněk se proto jeví nejen rozumné, ale nutné.
„Jedničky“ v potravinách
Je chvályhodné, že výrobci hledají nové směry a věnují pozornost tzv. superpotravinám. Jsou to např. moringa, aloe vera, chia semínka, konopná semínka, acai berry, spirulina, chlorella, Maca, kustovnice čínská, karob, nopál, mladý ječmen, maqui a další.
Superpotraviny lze poměrně snadno zakomponovat do jídla, nebo je můžeme během dne pojídat. Stačí i v malém množství, anebo třeba mít svou moringu v tabletkách v malé krabičce při sobě.
V různých kulturách používají jejich příslušníci vždy tamější potraviny, závislé na specifických podnebních podmínkách. Pro nás Evropany, není sice běžné sklízet na vlastní zahradě třeba moringu, chia semínka či aloe vera, ale doba s sebou přináší možnosti transportu, takže dnes takové super-potraviny seženeme poměrně snadno. Mnoho výrobců je zařadilo i do složení svých potravních doplňků.
To ovšem neznamená, že v Evropě nemáme žádné vlastní super-potraviny, které jsou tu „doma“. Máme třeba vlašské ořechy, lněná, slunečnicová, dýňová semena, fazole, čočku, sóju, maliny, ostružiny, brusinky, borůvky…
Fandím bylinné terapii a super-potravinám!