Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Když jsem pro ČT v pořadu Pod pokličkou před asi třemi roky kriticky hovořil o školním stravování, byl jsem napaden pracovnicemi jistých školních jídelen, a dokonce jimi označen za škůdce národa! Ano, čtete dobře. Redaktoři TV stěžovatelkám poslali svůj názor doplněný o moje stanovisko obsahující věcné argumenty, a ejhle – byl klid. Satisfakci jsme „utrpěli“, když tisk publikoval výše uvedená konstatování a následovně zveřejnil články, jejichž závěry kopírují moje následující názory.
- Změna stravování městské populace směrem k horšímu.
Jídlo se často konzumuje mimo domov, a díky tomu se mění z typicky české kuchyně na „fast food“, a to ještě ke všemu v podobě její české verze (uzeniny, majonézové saláty, smažený sýr, bramboráky apod.). - Česká kuchyně je stále stejná – je to „kuchyně podle M. D. Rettigové“.
Nevhodné zvyklosti zarytě přetrvávají především na vesnicích a malých městech. Tento stav je umožněn částečným samo-zásobováním stejně jako nedostatečným kontaktem s novými výživovými směry a odbornými názory. - Školní stravování se nevymanilo z katastrofálních zvyklostí 50. – 60. let a jen někde a někdy se symbolicky pokusilo o přechod k „racionální výživě“. Nikoho z těch, kteří by mohli školní stravování změnit k lepšímu, tento problém nezajímá.
- Podle tvrzení statistického úřadu se od roku 1989 situace ve stravování populace změnila k lepšímu díky vlivu Západu. Změna výživových zvyklostí? Ano, zpočátku snad, ale počínaje 21. stoletím současný „český lidový životní styl“ znovu inklinuje k původním nešvarům, naneštěstí v jejich horší variantě právě kvůli působení amerického stylu rychlého občerstvení. Týká se to také (nebo především) dětské populace, a to především té její části, která žije ve velkých městech.
Nevím, v jaké situaci bude školní stravování ve chvíli, kdy se tato knížka dostane na knižní trh, protože v době dokončování rukopisu (v září roku 2007) začalo Ministerstvo školství reagovat na situaci, vyvolanou orgány EU, která se snaží snížit rychlost růstu počtu obézních dětí direktivami, směřovanými k úpravě jídelníčku ve školních zařízeních. Začal jsem sledovat dění prostřednictvím denního tisku a internetu a cítil se „na koni“. Vyjádření zahraničních specialistů se totiž shodují s tím, co já veřejně tvrdím už deset let, totiž že školní jídelníček je „starý“ několik desítek let, že se stále používá „univerzální hnědá omáčka“ s knedlíky, dušeným hovězím nebo vepřovým masem, „uzená“ polévka, nechutná hrachová kaše s nezbytným párkem a někde snad s kysaným zelím, přičemž vrcholem racionální výživy je kuřecí plátek s vařenými bramborami.
Stále nechápu, jak tuzemští odborníci mohou chválit jídelníček, který dětem nabízí pečenou rybu (nevalné kvality, kterou dítě stejně asi nebude jíst) a k tomu kompot, a také mám radost, když se již najdou kolegové, kteří kritizují vnucování slazeného ochuceného mléka dětem ve škole. Zavedení zdravé výživy – slibované ministerstvem školství – která bude méně energeticky hodnotná a především bude obsahovat významně méně bílkovin (!), je zatím jen na papíře.
Zásadní problém je přitom úplně jinde! Je to nevhodné stravování v rodinách a zvyklosti, záměrně propagované producenty potravin a provozovateli restaurací „fast food“. Dlouholeté zkušenosti mne přesvědčily o tom, že jakmile se dítě dostane do soukolí nabídky výrobců pochoutek, rozmazlují-cích rodičů a prarodičů, bude pro ně racionální výživa ve škole či doma jen „nechutnou, neslanou, nemastnou šlichtou“. Uvažoval jsem o tom, jak dítěti vysvětlit, že by doma mělo jíst zcela jiným způsobem, totiž zásadně odlišným od toho, co odmalička dostává v jídelnách předškolních a školních zařízení stejně jako od toho, co mu koupíte v restauracích „fast food“. Řešení sice znám, ale jeho realizace bohužel nezávisí na mně.
Zmínil jsem se, že k fixaci nevhodných stravovacích návyků vydatně přispívají prarodiče. Pokuste se jim vysvětlit, co obsahuje tato publikace a co si nyní dokonce mohou přečíst sami v tisku.
Představa, že dítě bude s chutí a v „přiměřené míře“ přijímat pokrmy „z pestré nabídky“, kterou mu připraví jeho výživově osvícení rodiče a v dohledné době snad také školní jídelna (jak si naivně představují někteří odborníci a především pracovníci ministerstva školství), je přinejmenším naivní stejně jako předpoklad, že dítě odmítne potraviny a pochoutky, které mu šikovně nabízejí reklamy (a prarodiče). Ostatně, na dítěti můžete žádat, aby jedlo, kdy se to hodí vám, aby jedlo to, co mu nabídnete, když se to zrovna jemu nelíbí a třeba „nemá čas“, ale docílíte jediného – stresu a odmítání, případně poruch příjmu stravy. Navíc dítě bude ještě hodně dlouho vymáhat čokoládu, hranolky, kokakolu, sušenky, zmrzlinu, vždyť je přece dostávají všichni spolužáci!
Když v USA začali dietologové varovat veřejnost, že inklinuje k obezitě, průzkum vedl k závěru, že personál kuchyní a za stravování dětí ve školách odpovědní pracovníci nemají dostatečné vzdělání a praxi ani systematickou metodickou pomoc odborníků. Odborníkům se asi bude jen těžko vysvětlovat rodičům a kuchařkám ve školách, proč převaha tepelně zpracovaných, smažených a někdy dokonce opakovaných potravin a prapodivných kombinací dětem škodí, a proč je vhodné zvýšit nabídku kvalitní čerstvé i tepelně zpracované zeleniny a čerstvého ovoce. Připravovaná „revoluce“ ve školním stravování řízená orgány EU předpokládá, že změna nastane díky dotacím na školní zeleninu a ovoce! Nechme se překvapit, jak to (ne)dopadne.
Ukázka z knihy Aby dětem chutnalo.