Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Tento článek píši ještě na Bali, abych zachovala onu autentičnost, jež mu právem náleží. Země, která je nepatrným ostrůvkem mezi tisíci dalšími, jež souhrnně označujeme jako Indonésii. Měnou je zde rupie, kdy v přepočtu 10 000 rupií rovná se 20 českým korunám. Za tuto cenu se zde velmi slušně najíte, koupíte vstupenku do některého z chrámů, lázní, 250 g balení dobré balijské kávy, případně pak větší vodní meloun, kilo výborného dračího ovoce či několik vanilkových lusků. Bali, to jsou zážitky a strava, monstrózní stavby, jemná řezbářská práce mistrů, návrat ke svým kořenům, uvědomění si sebe sama, základní pravidla lidskosti a slušnosti.
Celý ostrov dýchá klidem, vděčností a pokorou, protože přesně takoví Balijci jsou. Přijmou vás, téměř okamžitě, nejprve jejich děti a posléze i dospělí, na každém kroku vám mávají, a pokud umí jenom trošku anglicky, i kdyby jen několik slov, budou si chtít povídat. Ačkoli jsou jejich dny naplněny prací, stále se usmívají, jeden k druhému jsou si tolik blízko. Nespěchají, nemají kam, slunce svítí a rýže roste. Vše je tu správně, tak jako jejich víra v sebe, rodinu, zaslouženou práci, náboženství, kterým je hinduismus. Miluji pozorovat, jak s přivřenýma očima zapalují vonné tyčinky, pokládají obětní dary opředeni modlitbou. Tento kouzelný akt trvá minutu, dvě, plný díků, lásky, radosti a klidu.
 |
 |
 |
Jejich životodárná rýže, která vyživuje a které následně zasvěcují celý svůj život. Je nedílnou součástí snídaně, obědu, ale také večeře, z rýže se vyrábí mouka, arak, rýžová pálenka, rýžové krekry, rýžové nudle, rýže je také běžnou součástí náboženských obřadů, kdy svatí muži nechají ulpět několik rýžových zrnek na čele modlícího se. Během jejich ceremonií tak můžete vidět slavnostně oděné muže i ženy, oblečené v barevných saronzích, dlouhých vyšívaných zavinovacích sukních. Ženy pak v pase uvazují barevný šátek, halenka je krajková, vyšívaná a opět v pestřejších barvách. Muži si vystačí s volnější halenou. Na hlavě čapku. Na Bali nenajdete onu evropskou uhlazenost a strojenost. Bali, to jsou barvy, zelená rýžová pole se svými typickými špičatými klobouky, žluté žhnoucí slunce, kokosy v korunách palem, trsy banánů, modrá obloha, červený ibišek, papája, bělavé kvítky frangiponi, hnědý palmový cukr, motivy divotvorných draků, květin, ptáčků a nejrůznějších tvarů, ať už se jedná o jejich obrazy, látky či výtečné řezbářské umění. Barvy, barvy a zase jenom barvy, nejčistší zeleň s obrysy černých sopek na obzoru. Honosné udržované zahrady, které jsou plné modlitebních oltářů, vonných tyčinek, ale také obětin, kterými uctívají svého Boha. Představme si čtvercovou misku vyrobenou z banánového listu, do níž místní každé ráno odevzdají vše, co může bůžkům přijít vhod. Nedílnou součástí bývají květiny, ale také dárky, jako jsou peníze, cigarety, sušenky, bonbony, zrnka rýže. To, co sami milují, stává se předmětem sdílení. A každé nové ráno pak k oltářům a před práh svého domu nosí zbrusu nové dary.
 |
 |
 |
Sdílejí vše, dokonce i děti, pokud některá z příbuzenských rodin nemůže mít vlastní potomky, ženy porodí a dítě darují sestře, bratrovi, komukoli, kdo je s nimi nějakým způsobem pokrevně spjat. Děti jsou požehnáním, nejvyšší odměnou manželského svazku. Cítí lítost nad těmi, kterým jich není přáno. Děti pak navštěvují školy, stejně jako je běžným zvykem u nás. Když jsem je však zastihla o přestávce na školním dvoře, všechny holčičky seděly nalevo, kluci zase napravo. Ve svých pečlivě nažehlených uniformách. Škola zde končí brzy, odpoledne pak děti pomáhají na poli či při přípravě jídla, kterým Bali voní na každém kroku. Nyní si představme ruch, který tady panuje, prostřednictvím něj pak volně přejdeme k místní gastronomii. Bali, to je neskutečná změť motorek a skútrů, pokud žádný nemáte, jako byste nebyli. Vzdálenosti, které vás totiž mnohdy dělí od větších měst, byste stěží ušli v únosné míře. Navíc, onen žár a až 80% vlhkost vzduchu, nedovolí podávat vyšší turistické výkony. Dopravní pravidla zde téměř neexistují, jezdí se vlevo, ale později pochopíte, že z dvouproudovky se rázem a lehce stává čtyřproudovka, skútry obratně kličkují v davu pojíždějících aut, mezi pojízdnými prodavači polévek a nejrůznějších pochutin, kterými zásobují řidiče na cestách. Vše je zde v pohybu, v absolutním chaosu však shledáváte řád a nevídanou slušnost. Žádné afektované troubení klaksonů, namísto toho jemné krátké upozornění, že chcete předjíždět. A pokud cesty plné aut a vám třeba přejít na druhou stranu, stačí pozvednout ruku, aby řidič za volantem přibrzdil a vy tak mohli přejít…
Cesty pak lemují typické balijské varungy nejrůznějšího vzezření a typu. Průměrné z nich bych přirovnala ke garáži, kterou byste, s troškou šikovnosti, předělali ve vývařovnu. K tomu pak přidáte stůl, pár židlí, nakoupíte trošku nádobí a hle, rázem jste si otevřeli restauraci.
Téměř v každém varungu najdete Bakso, výbornou kuřecí polévku s velkými kuřecími knedlíčky, troškou rýžových nudlí, rýže, kousky tofu a krabí sušenkou. A chilli, chilli, všude přítomné chilli, pokud si však nechcete hrát na draky, je třeba předem upozornit… Vzhledem k hygieně však trošku pálivého koření doporučuji. Ona polévka je tak vyvážená, rozmanitá a chutná, že se z ní stává mnohdy dennodenní rituál. Z pohledu nutričního terapeuta mne baví ona skladba balijské stravy, masa je zde pomálu, většinou zastává jen 10 % talíře, živočišná bílkovina je zde suplována fermentovanou sójou, fazolkami a buráky, které jsou základem pro Gado Gado, nezapomenutelný oříškový pokrm, jež se skládá z rýžových knedlíčků, bambusových výhonků, tofu a oné velmi chutné burákové omáčky, kterou vám uchystají přímo před vašimi zraky. Rýže je zde základem, stejně tak typické žlutavé nudle, ke kterým můžete vybrat několik dalších příloh. Ano, u nás přílohou rýže, tady je však základem a k ní volíte přílohy. Většinou jsou to zelené fazolky, tofu v těstíčku, někde vaječná placka, dušený špenát v kokosovém mléce, který je však jiného rázu, než ten náš, dále kuřecí nitky ve sladko pálivém kokosu. Kuřecí kousky tu skutečně nenajdete, většinou je maso rozcupované na drobné provázky. Výjimkou nejsou ani smažené pokrmy, těmi se Bali jenom hemží. Smažené banánové rohlíčky, smažené kousky ryb, kaše ze sladkého bramboru, která je dle tradiční receptury obalena v rýžové mouce a opět osmažena na prudko. Jídlo můžete sníst na místě, pokud však nelze, některé varungy totiž nevlastní stoly, vybraný pokrm, který si skládáte dle denní nabídky a vaší chuti, vám kuchař zabalí do banánových listů, případně pak voskovaného papíru, který místní používají jako talíř. Většinou pak nepotřebují ani lžíci, jedí rukama, v prstech obratně formují rýži a vkládají do úst. Prosti všem svazujícím formálnostem… Bali je skutečně jiné, uvolněnější, klidnější, šťastnější. Rodiny si večer posedají venku pod přístřešek, sedí v tureckém sedu, na zemi, stolem je pouze plátno, kopírující podlahu, ženy přinášejí jídlo podobné tomu, co prodávají místní varungy. Muži, ženy i děti, dokonce i staří lidé, ohební a pružní dřepí u stolu. Povídají si a smějí, sdílejí, i s dětmi, které jsou přítomny každému dennímu okamžiku.
 |
 |
 |
Dezerty bývají rovněž smažené, základem je rýžové těsto, které pak plní kousky banánů, sladkou bramborovou směsí, případně jejich nadýchané čokoládové palačinky, nejrůznější rýžové koláčky, oříškové knedlíčky, tolik podobné těm našim.
Zvykem jsou také pochodující varungy, jak jsme si pojmenovali proutěné koše naplněny nejrůznějšími pochutinami, které balijské ženy nosí na hlavách a doslova za pár tisíc rupií vám naplní žaludek. Během jednoho z prvních setkání jsem si u velmi milé ženy v ulicích koupila banánové rohlíčky, křupavé tofu taštičky, oříškové knedlíky a banánový list naplněný rýží. Výsledná cena byla 5000 rupií, v přepočtu tedy 10 korun. Žena si nevzala více, pověděla, že měří všem stejným metrem, jak domácím, tak turistům, protože všichni jsme jedno a ve své podstatě stejní. Posléze opět pozvedla svůj koš a vzpřímeně kráčela dál, rozprodat dnešní večeři.
 |
 |
Voda zde na celém Bali pitná není, takže jste odkázáni na balenou vodu z PET lahví, na toto pravidlo je dobré pamatovat, i kdyby před vás v pouličním varungu postavili džbánek s vodou se slovy, že je pitná. Většinou se jedná o vodu převařenou či jiným způsobem upravenou. To, na co jsou však běžně zvyklí Balijci, zdaleka neodpovídá evropským normám, proto, opravdu doporučuji koupit vodu balenou.
Z ovoce si určitě užijete karmínové dračí ovoce, slaďoučký rambutan, mangustínu, ve které po rozkrojení najdete plod podobný stroužku česneku. Jeho dužnina je opět příjemně sladká a lahodná. Osvěžující meloun, sladký ananas, stejně tak papája, maličké žlutavé banány, tvrdší dračí ovoce či milovaný a zároveň zatracovaný durian, kterému třeba přijít na chuť. Jablka zde najdete pouze z dovozu, stejně tak brambory, tyto dvě položky pak tvoří nejdražší část nákupního seznamu.
 |
 |
Pokud vás místní pozvou na návštěvu, berte to jako cenné gesto, protože do svých příbytků zvou jen skutečné přátele. Bydlí většinou skromně, většina jejich života se odehrává na prostornějších terasách, které platí za venkovní obývák. Ten vnitřní pak většinou, u bohatších, vyplňuje televize, větší matrace, sloužící jako gauč, jedna dřevěná skříň a obraz na stěně. Někdy ještě menší dřevěný oltář, na který ukládají obětiny a vonné tyčinky. Pokoj dětí je pak v podobném stylu. Postel, skříň, víc nic. Kuchyně bývají menší, najdeme tam povětšinou jen vařič a trošku nádobí. Ledničky, mikrovlnky, pračky či vysavač, toť zbytečný luxus, se kterým jsem se na Bali setkala jen v rodinách evropských přistěhovalců. Lidé zde žijí skutečně skromně. Vědí, kdo jim upekl chleba, kdo šije jejich šaty, čí ruce obdělávaly rýži. Milé bylo setkání a místní krejčovou, která ve svém obchůdku brala míry zájemcům o nový oděv. Obchod probíhal opět téměř na ulici, pod malým přístřeškem, který ukrýval pět kusů již hotových oděvů na prodej. A ženy chodily a oněch pět kousků si prohlížely, až se pomalu vyprodalo. Při představě našich přeplněných obchodních center, kde množstvím zboží přechází zrak, mne jímal úsměv.
Pokud se poštěstí, průměrně na této krásné Zemi prožijeme 30 000 dní, můžeme prakticky cokoli, neboť každý nový den před námi nejvyšší položí čistý bílý list a my, se zbrusu novými 24 hodinami můžeme naložit, jak je naší duši blízké. Pokud tedy můžeme, cestujme a přivezme kus toho dobrého i sem k nám, do Země, kde lidé ztratili schopnost odpočívat a radovat se ze zcela běžných, avšak tolik důležitých věcí. Nejdražší je letenka, ubytování pak v hodnotě cca 200 korun na osobu seženete v každém lepším hotelu. Jako bonus vám k snídani přinesou míchaná vajíčka, či palačinku. Případně pak ještě banánový japel, tedy toast plněný banánovými kousky. A k nim balijskou kávu, jež je velmi jemná a v ústech zanechává příjemné aroma. Pokud můžete, cestujte, navštivte rušnější turistický sever, vydejte se na jih ke skalnatým břehům indického oceánu. Několik dní pak užívejte ve vnitrozemí, v pralese, nechte se budit kohouty a zpěvy místních lidí. Lodí se vydejte na nedaleké ostrovy, kterými jsou Trawangan, Air či Lombok. Bali je skutečně dostupné a já přeji každému, aby se zde alespoň jednou za svůj život podíval.