Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Při hovorech s klienty slýchávám nejistotu, nevědí, o čem celostní medicína je. Mají v povědomí uloženy poznámky svých ošetřujících lékařů, že je to šarlatánství, že je to zbytečné vyhazování peněz za potravní doplňky, homeopatika, která neúčinkují, že tomu nevěří, a cítí od nich pohrdavé pohledy.
Lékaři – zastánci přírodních metod jsou vyškoleni v přírodním léčení chorob a celá filozofie je odvozena od více než 2 000 let starého Hippokratova učení: Vis mediatrix naturae – příroda je léčitelka všech nemocí. Jejich praxe je založena na stejném biomedicínském vědeckém základu, jako je alopatická praxe; ale jejich filozofie a přístupy se značně liší od metod konvenčních kolegů.
Lékař celostní medicíny stanovuje především příčiny nemoci, snaží se pojmenované příčiny odstranit a léčí pacienty za použití přírodních metod, jako je fyzická manipulace, výživa, bylinná léčba, homeopatie, poradenská služba, akupunktura a mnoho dalších. Tento postup se setkává s úspěchem při léčení jak chronických, tak i akutních stavů.
EXISTUJE 6 PRINCIPŮ, KTERÝMI SE ŘÍDÍ LÉČEBNÉ METODY CELOSTNÍ MEDICÍNY
1. Nepoškodit – primum non nocere
Celostní medicína používá terapie, které jsou bezpečné a efektivní.
2. Léčebná síla přírody – vis medicatrix naturae
Lidské tělo je vybaveno schopností samouzdravování. Role lékaře pak spočívá v tom, že podporuje tento proces přírodními a netoxickými terapiemi.
3. Zjistit a léčit příčinu, ne jenom právě přítomný příznak – tolle causam
Lékaři hledají a léčí příčinu nemocí. Příznaky jsou projevy těla, které se pokoušejí o samoléčení. Původ nemoci je odstraněn a léčen tak, aby se pacient mohl uzdravit.
4. Léčba celého člověka – tolle totum
Během léčení jsou zvažovány mnohočetné faktory zdraví a nemoci celé osoby. Lékaři poskytují léčebné programy podle potřeby pacienta.
5. Lékař je učitel – docere
Hlavní lékařova úloha spočívá ve vzdělávání, posilování a motivaci pacientů, jež pak vede k jejich vlastnímu uzdravování. Tyto vazby lékaře a pacienta mají přímou léčebnou hodnotu.
6. Prevence je lepší než léčba
Lékaři celostní medicíny jsou nejlepšími specialisty preventivní medicíny. Lékaři vyhodnotí pacientovy rizikové faktory a dědičnou pravděpodobnost a pak prosazují vhodná opatření ke snížení rizik. Prevence nemoci probíhá prostřednictvím vzdělávání a doporučování správného životního stylu. Filozofii celostní medicíny můžeme pozorovat v každodenním životě a její zákonitosti jsou nekompromisní. Navýsost platí, že přírodní zákony nelze obcházet.
Přicházejí k nám lidé, kteří mají mnoho potíží na různých úrovních.
V klasické medicíně jsou řešeny na ortopedii, chirurgii, endokrinologii a jiných specializovaných pracovištích. A někdy na několika zároveň. Přesto problém pokračuje. Z každého oboru dostane pacient příslušný lék. V dokumentaci se píše: Pacient je léčen na ortopedii, chirurgii, endokrinologii… Jak je ale možné, že i přes léčení tolika specialisty a podávání příslušných léků nemoc pokračuje dále?
FILOZOFIE CELOSTNÍ MEDICÍNY MÁ SVÁ PRAVIDLA
Znám-li příčinu, mohu něco léčit. V opačném případě je léčení neúspěšné, ba dokonce může být i nebezpečné.
Stanovení diagnózy ještě neznamená, že byla stanovena i příčina nebo komplex příčin ochoření. Většinou jen popisuje soubor klinických projevů.
Podstatná je tzv. příčinná diagnóza.
Jestliže existuje nějaký problém, užíváte na něj lék a problém přesto dále pokračuje, pak to znamená, že lék neřeší příčinu. Jestli někdo tvrdí, že se léčí, a má tím na mysli, že navštěvuje své specialisty, užívá léky, pak je na omylu. Pokud není pojmenována příčina a současně není příčina odstraňována, nemá léčba efekt, ba naopak přivodí mnohé komplikace.
Tato pravidla mají být součástí běžného lékařského postupu a učí se jim studenti medicíny. Každý si však vybaví, jak odlišně to probíhá v praxi. Čekárna je plná pacientů, lékař je zatížen administrací, je omezován ve výkonech, ekonomicky limitován, musí zachovávat předepsaný postup, často velmi byrokratický. Ve svém důsledku pak nemá čas na pacienta. Nezbývá mu než používat svou intuici, rutinu, znalost průběhu nemoci a využívat jen své možnosti. Jeho léčení přejde do stereotypu. Nicméně jsou lékaři, kteří přistupují ke svému životnímu poslání velmi odpovědně. Skutečně si najdou čas, pacientovi se věnují, postaví se byrokracii a se svým pacientem podniknou kroky k objasňování příčin. Ve zdravotní dokumentaci se časem nahromadí krevní testy z biochemie, imunologie, mikrobiologie, rentgenové snímky, závěry z ultrazvuku, z počítačové tomografie, magnetické rezonance. Na základě toho je sestavena diagnóza.
Co nám vlastně říkají všechna ta výše jmenovaná vyšetření? Co nám ukáže např. test z biochemie nebo popis ultrazvuku? Dokonalým způsobem zaznamená reakci organizmu, popisuje přítomný klinický stav postiženého orgánu, můžeme registrovat dynamiku nemoci, stav zánětu, zachytíme přítomnost mikroba, hladinu protilátek, vidíme počet buněk v krevním obraze, stav imunity… Zkrátka řečeno nám tato vyšetření moc o příčině nemoci neříkají. A před diagnózou nebo za ní je uvedena poznámka: z nejasných příčin, idiopatická, nevyjasněno…
Zodpovědný lékař se tedy také dostává do úzkých a dospěje do téhož bodu jako ten lékař, který již léčí stereotypem. Výsledek je stejný. Není stanovena příčina, léčba nemůže mít efekt a spočívá jen v reakci na následek. Někdo může namítat, že se vyšetřením přišlo na nádor, který pak způsobuje příznak nemoci, nebo že byl zjištěn bacil, který dělá potíže apod. Jenže to stále není pravá příčina. To je pouhý následek následku! Co se stalo, že vznikl nádor, který potom způsobuje příznak?
Bacil je v těle běžně. Jak je možné, že nyní tělu škodí? Bacil není skutečnou příčinou problému, bacil má v těle vytvořeny podmínky, imunitní systém jej nevidí a nemůže jej zničit.
Problém je v oslabené imunitě. Útok na bacil pomocí antibiotik není útokem na skutečnou příčinu, ale na následek. Antibiotikum řeší v tuto chvíli akutní stav, nyní pomůže, příznak odezní, ale ve své podstatě je jedním ze základních kamenů pro budoucí chronickou nemoc. Ten konflikt nevyřešil imunitní systém, ale antibiotikum. Imunitní systém se neposílil, ale naopak oslabil, jeho schopnost bránit se příštímu útoku jiného bacila se snížila.
Je to pat. V běžné praxi lékař nemá šanci dále pátrat. Často rezignuje a přizpůsobí se nastavenému systému, předpisu zmírňujících léků apod.
Pacient pak hledá pomoc u alternativní medicíny.
A v tomto okamžiku musím znovu připomenout ono PRAVIDLO:
Pokud znám příčinu – mohu něco řešit – léčit, v opačném případě je řešení – léčba neúspěšná, dokonce může být i nebezpečná.
Mnoho lidí chápe přechod z klasické medicíny na alternativní jen v tom, že nahradí syntetické léky potravními doplňky, homeopatiky či bylinnými extrakty, a opět „léčí“ jen příznaky nemoci. A to je velký omyl.
Stále platí: Když není pojmenována příčina a současně není příčina odstraňována, nemá léčba efekt, ba naopak přivodí mnohé komplikace.
Rozdíl je jen v tom, že přírodní prostředky nemají tolik vedlejších efektů na rozdíl od těch chemických.
A jen málo lidí chápe, že je nutné podniknout další kroky, hluboký rozbor zdravotního stavu s cílem co nejvíce odhalit příčinu nebo komplex příčin. A musí přitom počítat s tím, že se dostane na docela jinou úroveň poznání. Bude pátrat v oblastech, které nejsou diagnostikovatelné běžnými přístroji, nelze je zachytit běžným biochemickým testem, vyšetřením na imunologii apod. Bude hledat vlivy elektrosmogu, geopatogenních zón, vnějších faktorů z ovzduší a vody, ze synteticky upravovaných potravin a jiných moderních civilizačních faktorů. Bude se pohybovat v oblasti psychiky, partnerských vztahů, konfliktů v zaměstnání, existenčních stresů.
A musí přijít i na to, že: Lékař může léčit, lék může pomáhat, ale vyléčit se musí pacient sám.
Zda připustí pat, je jenom na něm.
Příčina vždycky existuje – bez výjimky. Každá akce má svou reakci a nemoc je právě takovou reakcí.