Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jak známo, že naše buňky reagují na naše myšlenky – ztvrdlou energii a mnohé nemoci, které se během života v těle dospěláka nahromadí, můžeme správným mentálním přístupem znovu rozpustit. Cítit se živí, svobodní, spontánní a šťastní jako malé dítě. Pro některé čtenáře možná až hodně pokročilou kvantovou magii představí v dnešním článku Pavlína Číhalová (18). Jaké by to tedy bylo, opět na sebe odít háv pěti let?
Určitě jste už slyšeli větu typu: „Cítím se jako by mi bylo 25 let.“ Ale alespoň mně se ještě nikdy nestalo, že by mi někdo dospělý řekl „Já se cítím na pět až sedm.“ Poprvé a zatím jedinkrát jsem to zaslechl právě od Pavlíny Číhalové, která bude mým spoluprůvodcem tímto článkem. Ostatně její skutečný aktuální věk (18 let) ji předurčuje „pamatovat si“, jaké to je být pětiletým dítětem, o něco více, než nás, věkem poněkud starší…
Mimochodem v knize Lidská Akáša od Kryona (Muranyi, 2018:41) nacházíme podobný návod, kdy máme svému tělu dát instrukce: „Vrať se k otisku DNA z doby, kdy mi bylo 10 let a zkopíruj ho.“ Podle Kryona tělo samo sebe obnovuje pořád, buňku po buňce. A právě naše „desetiletá DNA“ má neuvěřitelně čistou, svěží, nespoutanou a mladistvou energii. Zaplavme tedy své vědomí ještě o něco mladším, pětiletým věkem.
Tři způsoby, jak se naladit na věk pěti let
Jak říká Pavlína Číhalová, „základem je si uvědomit, jaké pětileté dítě ve skutečnosti je, a jak vnímá svět. Je to obrovský rozdíl oproti dospělákovi.“ Jde tedy o to:
1.) Být pozorovatelem svého života, světa a dění. Běžní dospělí obvykle zapomínají na vědomí pozorovatele (proto je to mnohé duchovní tradice světa znovu učí). Dítě jen pozoruje, vnímá a to, co mu přijde zajímavé a důležité do sebe načerpá. Naproti tomu dospělý na sebe zapomíná, obzvláště, když má spoustu práce a stresu. Dítě je jiné: uvolněné, samo sebou. Dovolí si dělat blbosti, za které je pak dospělý trestá.
2.) Být svobodný, cítit se volný, spontánní. Děti všude pobíhají, radují se, smějí. Dospělý si nedovolí jen tak poskakovat po patníku. „Doporučuji naladit se na sebe a dělat „kraviny“. Když ti přijde, že potřebuješ udělat nějakou hloupost, tak to udělej. Protože to je to, co duše to potřebuje. Radovat se a být dětinský. Není nic špatného na tom, být dítětem i v dospělosti,“ říká Pavlína.
3.) Umět věci nechat plynout. Dítě se nezaobírá něčím, co proběhlo, nevrací se do toho 20x. Dospělí naopak žijí v minulosti a vybavují si myšlenky a pocity, které zažívali. Dítě žije tady a teď. Nic se mu nekupí na hlavu a vždy všechno stihne udělat.
„Dospělí si myslí, že když začnou žít tady a teď a nebudou si v hlavě připomínat úkoly, které mají v budoucnu udělat, tak nebudou svou práci stíhat,“ popisuje Pavlína a oponuje: „Já žiji už několikátý rok „tady a teď“ a stihnu udělat všechnu práci, a do toho si dokáži život i užít.“
Nejdůležitější věc pro vyléčení
Během života si vytváříme disharmonické vzorce ve stylu „Věci jsou tak a tak.“ Mnohdy si na základě jedné zkušenosti v sobě vybudujeme vzorec v podobě tvrdého kamene, se kterým pak žijeme. Stáváme se „skládkou kamenů“, a pak z toho ani nemůžeme chodit, bolí nás bedra, kolena nebo kyčle. Nastupují další nemoci. Zapomínáme ale, že to můžeme změnit. Pokud nás podobným způsobem bolí tělo nebo užírá nemoc, co tedy máme učinit?
„Naladit se na sebe a zeptat se, co by nás uspokojilo a učinilo šťastnými. A to udělat! Tohle je pro nemocného to nejzákladnější. Učinit něco, co ho rozradostní. Běžný člověk, který má problémy, cukrovku, bolí ho kolena, tyto věci nedělá. Protože kdyby je dělal, tak nemá takové nemoci.“ Podle Pavlíny je důležité přijmout sebe jako bytost: „Spousta lidí se nepřijímá a nedovolí si prožívat život srdcem. Je super, dovolit si být sami sebou. A být divní. Protože být jiný znamená být pro druhé divný. Ale to je to, co člověka ve finále jako jediné uspokojí.“
To je vše. Když si teď celý článek po sobě čtu, dochází mi, že Pavlína Číhalová měla pravdu, když mi na začátku řekla, že může čtenářům předat hodně informací, ale že určitá informace a jemnohmotná energie se dá přenést jenom při osobním kontaktu (nyní sám vidím, že skrze psaný text se dá předat jenom část). Tak uvidíme, jestli tuto mladou dámu uvidíme v budoucnu i někde vystupovat nebo ji časem přemluvím ještě alespoň k jednomu článku.