Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Žijeme v době plné extrémů. Lidské tělo se během své existence postupně adaptuje na změny, přizpůsobuje se, ale potřebuje k tomu čas. Lze říci, že potřebuje dlouhý čas. Pokud ke změnám dochází rychle a často, projeví se to vznikem nemocí. V historii existence života na Zemi to vidíme zcela jasně, nejen u člověka. Změny a přizpůsobení se jim se dějí přes staletí, přes mnoho generací. Mění se přitom DNA, program, který na změnu reaguje.
Velké změny často vedly až vyhynutí celého živočišného druhu
Z pohledu délky jednoho života člověka, jedné nebo dvou generací, se nám může zdát, že to není tak dramatické. Nicméně, když se podíváme drobnohledem na některá fakta, můžeme ty změny snadněji pozorovat. Na některé z nich chci poukázat:
Omega-3 mastné kyseliny
Moderní věda zkoumá věci do detailů, a tak si všimla např. vzájemného poměru mezi omega-3 mastnými kyselinami. Mám nyní na mysli poměr mezi omega-3 a omega-6. Ukázalo se, že mezi nimi musí být jistá rovnováha a pro zdraví je lepší, je-li poměr omega-3 vyšší. Přítomnost vyšší hladiny omega-6 má totiž souvislost s mnohými civilizačními chorobami, vyšší hladinou cholesterolu, kardiovaskulárními chorobami, rakovinou a obecně se zánětlivými nemocemi. V hlubší minulosti býval zmíněný poměr celkem v rovnováze, ale v minulém století už byl radikálně změněn. Spolu s nástupem moderního stravování a s rozvojem potravinářského průmyslu bylo jídlo konzervováno, převáděno do instantní formy, zaváděn řetězec rychle obslužných konzumačních míst s převahou smažených jídel, hranolků, syntetických omáček a nápojů „dávajících křídla“. Zvýšila se zejména celková spotřeba tuků a rafinovaných sacharidů. Ve stravě se navíc značně zmenšil obsah rozpustné i nerozpustné vlákniny a neustále roste závislost na alkoholu.
Takže k onomu poměru: Omega-6 nyní několikanásobně převyšuje omega-3 mastnou kyselinu. A to samozřejmě přispívá k vyšší nemocnosti a rozvoji civilizačních chorob.
Antibiotika
Když byl objeven penicilin, lidstvo si domnívalo, že má vyhráno a že získalo od té doby kontrolu nad škodlivými bacily. Ukázalo se, že tomu tak není, bacily se rychleji přizpůsobily, vytvořily si na penicilin rezistenci a dále lidstvu škodí.
Imunitní systém se od přirozenosti dokáže s bacilem vypořádat sám, ale potřebuje k tomu vhodné podmínky, čas a klid. Pokud je indikováno antibiotikum, je to známka toho, že imunitní systém svou roli nezvládá. Anebo, což je časté, nedostal příležitost, čas a prostor k tomu, aby se s bacilem vypořádal. Bacil je zničen antibiotikem, takže antibiotikum vykonalo tu práci za imunitní systém. A ten místo toho, aby se přizpůsobil, posílil v boji s bacilem, naopak upadl, usnul, jeho schopnost poklesla… Dočasně se stav zlepšil, ale v okamžiku, kdy se tělo setká s dalším bacilem, se situace opakuje, člověk ztrácí přirozenou kvalitu obranyschopnosti a stává se závislým na antibiotikách. Vzniká chronická nemoc a k tomu si přimyslete obrácený poměr omega-3 mastných kyselin…
Antibiotikum negativně přetvoří střevní mikroflóru, jež se má zásadně starat o další vývoj imunity, podílet se na procesu vstřebávání živin z potravy do krve a v tlustém střevu se podílet na detoxikaci organizmu. Mít symbiózu ve střevu je totiž základní požadavek pro zdraví. Opakovaná antibiotika a jiná chemická léčiva, včetně užívané hormonální antikoncepce, nevhodné stravování, konzervované potraviny atp. popsanou symbiózu narušují a i z tohoto pohledu lze ukázat, že dlouhotrvající nepoměry ve střevu jsou tím novodobým faktorem, jenž vede ke zvýšené nemocnosti. Již mnoho let se věnuji probiotik. Řasa chlorella, mladý ječmen, (s přispěním vyrovnané stravy) a tvrdím, že takový systém si má každý člověk, i když je zdráv, použít alespoň 2 x do roka, neboť způsob dnešního života a stravování vede poměry ve střevu k nerovnováze. A chronicky nemocný člověk by si měl tento systém použít minimálně 4 x do roka. Žel, ozubená kola moderního způsobu života se otáčejí nemilosrdně dál.
Kojení
Jako pediatr si ještě pamatuji proklamace výhod socializmu, které zajišťují mladým maminkám péči o kojence s tím, že matka může klidně nastoupit do práce, když její dítě dosáhlo věku 4 měsíců. Dítě může umístit do jeslí, nemusí kojit, protože se o výživu postará Sunar. Tento výdobytek socializmu se ukázal jako blud a pamatuji si také, jak tehdejší hlavní pediatr republiky, prof. Švejcar, vystoupil veřejně v televizi, omluvil se veřejnosti za tyto proklamace a vyzval maminky, aby kojily co nejdéle a své dítě si nechaly doma minimálně do 3 let.
Chci tím ukázat, jak se během doby mění názory a jaké vlivy mohou existovat.
Opalování
Když jsem nastoupil pediatrickou praxi, přebíral jsem obvod po velmi zkušené paní doktorce, která, ač byla staršího věku a přesluhovala odchod do důchodu, vypadala velmi svěže. Byla stále opálená a měla zdravou barvu kůže. Po „svých“ maminkách v poradně vyžadovala, aby své děti opalovaly. Do té doby bylo totiž opalování považováno za mýtus o nečistotě člověka. Bylo v módě mít kůži bílou – tím bylo myšleno, aby byla čistá. Systém mé předchůdkyně se mi zalíbil a pokračoval jsem v propagaci opalování. A přesvědčil jsem se o pravdivosti a účelnosti. Když jsem před sebou viděl dítě opálené po celém těle a nahlížel do statistiky jeho zdravotních záznamů, přesvědčoval jsem se, že nevykazovala nemocnost. A naopak – děti bledé a opálené jen na rukou a obličeji měly ve zdravotní dokumentaci mnohem bohatší soupis různých nemocí. Dnes víme, jak důležitý je vitamin D3, a to nejen kvůli kostem, ale také pro imunitní systém a boj např. s viry. Takže dnes podáváme vitamin D3 preventivně v době, kdy plně nesvítí slunce, abychom tím také podpořili imunitu.
Otázka opalování je však diskutabilní, někteří lidé mají citlivou pleť a hrozí u nich nebezpečí vzniku rakoviny kůže, zvláště, když k tomu připočteme výše uvedené rizikové faktory a také větší výskyt tzv. ozónových děr… Je jasné, že k opalování musí přistoupit každý individuálně. U mne však stále převládá názor o prospěšnosti opalování.
Hormonální antikoncepce
Myslím si, že není pochyb o tom, že hormonální antikoncepce je mocný faktor, zasahující do existence lidstva. Vždyť jde o program zaměřený proti rození dětí! Problematiku jsem rozebíral již v jiných článcích. Přeji si, aby přirozená porodnost neklesala, aby naopak klesal počet umělých, asistovaných těhotenství.
Kouření
Závislost na nikotinu není ničím jiným než velmi vážnou nemocí, jež má dopad nejen na zdraví jedince, nýbrž i na sociální situaci jeho rodiny a společnosti. Kouření patří do kategorie závislostí se všemi prvky a důsledky jako jiné známé závislosti – např. na alkohol, drogy, léky.
Závěr
Žijeme moderně, žel, je to život plný extrémů, tedy mnohem rychleji předbíhá naši schopnost adaptace.
Žádoucí je zpomalení a hledání cest, jak s úspěchem přežít. V článku jsem alespoň některé naznačil.