Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Kdy má začít léčení člověka? Na které faktory si má dát pozor? Zamyšlení nad tím, jak je nesnadné žít pod vlivem všude přítomných faktorů způsobujících nemoci a kdo se má rozhodnout pro novou cestu života. Příznaky nemoci se vyvíjejí jako odvrácená strana civilizace, zpočátku se klinickými morfologickými nálezy neprojevují. Pro pacienty to v době tradičních vyšetřovacích metod často představuje nekonečně dlouhou cestu utrpení…
Dokud se před-klinické projevy nepromění v jasně prokazatelný obraz třeba nádoru, cysty, výchlipky, pak lékař neví, co má léčit, a proto reaguje pouze na popsaný příznak, např. bolest, a tu se snaží utlumit lékem. Pokud hledáte faktory, které se na takovém jevu podílejí, objevíte většinou faktory civilizační a dojdete k závěru, že zastavit vliv těchto patologicky působících faktorů je nesnadné. (To ale neznamená, že hned složíme ruce do klína.)
Příklad kyselinotvorného faktoru
Víme, že kyselinotvorně působí v těle cukr v jakékoliv podobě. To znamená, že podpoří vznik zánětlivého procesu. Základní poučka zní: Jestliže se chci zbavit zánětlivých situací, musím omezit slazení na minimum. Můžeme si představit, že normálně fyzicky a duševně fungující člověk spotřebuje pro dobrou funkci těla množství cukru, jaké odpovídá jedné kostce cukru. Takže cokoliv nad toto množství je už faktor, který zánětlivost těla zvýší.
Překyselení: Je možné toto doporučení dodržet?
Jistý výzkum ukázal, že cukr bývá obsažen v 90 % jakýchkoliv potravinářských výrobků. Navíc jej najdete i tam, kde by vás nenapadlo, že je přidáván. Představme si na chvíli, že by se výrobci rozhodli v rámci boje s civilizačními faktory (majícími podíl na nemocnosti lidstva) do potravinových výrobků cukr nepřidávat. Nebo jej alespoň výrazně omezit. Tehdy nám ale bude jasné, že si takový výrobek lidé nebudou tak často kupovat, a tak bude výrobce přicházet o předpokládaný zisk… Takový krok výrobce zřejmě neudělá. Pak je na jednotlivci, zda si příjem sladkých produktů pohlídá podle své situace, zdravotního stavu, kondice… A je třeba takovou osvětu vyvíjet už od dětství, a to prioritně z úst rodičů a druhotně také díky škole. Ne obráceně.
Jenže kojenec pláče, má nějaký problém, dostane dudlík namočený do medu a uklidní se na chvíli. A jestliže je podstatou neklidu nějaká nemoc, probíhá v těle zánět při infekci, dobrota mu ještě víc podpoří zánětlivé prostředí.
Má narozeniny: dostane dort, má svátek a dostane čokoládu, přijede na návštěvu babička, přiveze sladkost. Větší dítě se účastní nějaké soutěže a za odměnu dostane sladkost, úplně stejně jako zvířátko v cirkuse udělá cvik, protože ví, že potom dostane sladkost od cvičitele. Dítě chodí do školní jídelny, a tam je vložen alespoň jednou týdně ‚sladký den‘. Každý den k jídlu dostává čaj se sirupem v rámci dodržení pitného režimu… Starší školáci si k povzbuzení výkonu z kapesného koupí nápoj typu koly a žel, i povzbuzovače, který prý má křídla. A co v zaměstnání? Je pauza na občerstvení a jde se na kafíčko se zákuskem. Máte nějaké starosti, pocuchané nervy, tak si ´život potřebujete osladit´…
Omezit sladkosti coby civilizační faktor je hodně nesnadné. A totéž se týká soli, je to stejný případ. A najdete výrobky, kde je jak cukr, tak i sůl.
Nevýhodný poměr
Dnes víme, jak je důležité mít vyrovnaný poměr příjmu jídel obsahujících omega mastné kyseliny 6 a 3. Pokud převažuje omega-6 nad omega-3, tvoří se v těle opět prostředí podporující zánět a jiné patologie. A statistiky zase uvádějí, že 95 % lidí má tento poměr nevýhodný. Nakupují si produkty v hypermarketech, které (jak se ukazuje) obsahují převahu omega-6 mastných kyselin. Omegu-3 obsahují např. ryby. Upřímně, kolikrát za týden máte v jídelníčku nějakou formou rybu? Nejlépe mořskou a tučnou? Je pro vás málo dostupná, je drahá? Nesnášíte chuť rybího tuku? Zprotivili vám ji rodiče, když vám podávali na lžíci rybí tuk, abyste byli zdraví?
A jsme zase u toho: Je nesnadné vyrovnat tento nepoměr.
Neméně významné faktory
Můžeme tu ve stejném smyslu popisovat konzumaci bílé mouky, mléčných výrobků, průmyslově zpracovaných masných výrobků, alkoholu a v neposlední řadě vliv kouření, smogu a závislosti na syntetických lécích.
Dát si čas a vytrvat? V čem?
Ve své poradně se setkávám s lidmi, kteří žijí (podle nich) správným životním stylem, co se týká stravování, pohybu, nekouření, abstinence, a přesto jdou do poradny proto, že mají chronické zánětlivé onemocnění. Rozborem si potvrzuji, že žijí podle doporučených pravidel, ale historie jejich nemoci sahá do větší hloubky. Nemoc se plížila dlouhou dobu a vyrovnání bude také trvat delší dobu.
Porovnáme-li, jak dlouho žili nesprávně a jak dlouho nyní žijí správně, uvidíme tam prozatím nepoměr. Pokud jsem se zmínil třeba o nepoměru omega-6 ku omega-3, pak obrat či alespoň vyrovnání na poměr 1:1 trvá minimálně 4 měsíce za předpokladu, že se skutečně v jídelníčku denně objevují omega-3 mastné kyseliny v hojné míře, se současným omezením příjmu produktů s omega-6, které jsou takřka v každé nabídce jídel.
Kdo se rozhodne jít jinou cestou?
- U toho, kdo má již chronickou nemoc, je to nutnost.
- U toho, kdo ji ještě nemá, je to žádoucí.
Ideální situace nastane, pokud rozhodnutí o změně padne před sňatkem dvou mladých lidí. Ti si nejprve celý systém vyrovnají – dřív, než počnou dítě. A narozené dítě pak bude moci startovat život za jiných podmínek a dostane do mysli jiný program, který ho bude provázet jeho vlastním životem.
Zde jsem tedy uplatnil pravidlo, či spíše svůj postoj k věci, že léčení člověka má začínat dříve, než dojde k jeho početí.
MUDr. P. Šách