Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pokud jsem byl jako pediatr na obvodu, patřila do mé kompetence i škola a školka. Tam jsem pravidelně prováděl preventivní prohlídky a besedy s rodiči o nemocech dětí. Dnes je situace jiná. Všechno je hektické, šetří se peníze, na prohlídky není čas, na besedu o zdraví dětí rodiče moc nechodí.
Přesto uvedu několik témat, které se stále diskutují
Pohled na člověka jako na celek, zvláště pokud trpí chronickou nemocí.
Nelze se zaměřit jen na příznaky nemocí, ale i na jejich souvislosti v životním kontextu pacienta. Pokud například v rodině onemocní dítě, nedívejme se jen na obyčejnou rýmu, chřipku, zánět, ale je mnoho dalších otázek, na které bychom měli najít odpověď.
- Opakovaná viróza je z prvního pohledu úspěšně vyléčena, ale nestandardně brzy se vrací a opakuje. Co s tím?
- Zánět močového měchýře proběhl letos už podruhé, kde je problém?
- Těžká zlomenina; a proč se stala právě nám?
Tak to jsou jen některé otázky, které si kladou rodiče, pokud je jejich dítě více nemocné než zdravé nebo se mu přihodí nějaký úraz.
Hezky od začátku
Narodilo se dítě. To je velká událost, narodilo se zdravé a s vrozeným imunitním systémem. Všechny důležité imunitní elementy dostávalo od matky a po porodu (resp. po přestřižení pupečníkové šňůry) dostává nejprve mlezivo a potom mléko, jež obsahuje potřebné látky, které novorozenci a později kojenci umožní přirozenou obranu proti vnějším mikroorganismům. Kontaktu s bacily a viry se nelze vyhnout a je důležité, aby si dítě vytvořilo od samého začátku vlastní dobrou imunitu.
Co se děje a jak je tedy možné, že novorozenec nebo kojenec onemocní? Jak to, že jeho imunitní systém svou úlohu nezvládl?
Ve své praxi se snažím o léčení malých dětí ještě dříve, než jsou počaty. Jak to myslím?
Oba rodičové si totiž ještě před početím potřebují ujasnit poměrně hodně věcí:
- Jaký je jejich vlastní zdravotní stav.
- V jakém stavu je jejich imunita, tj. z jakého imunitního základu se bude vyvíjet imunita jejich dítěte?
- Nutně potřebují mít vytvořeno dobré sociální zázemí, tedy příjmy, bydlení, mít vyřešeny vztahy, nejlépe aby byli manželé, nestačí „žít na psí knížku“… Dále mají navštěvovat besedy, zajímat se o péči o dítě a být po všech stránkách na narození dítěte připraveni.
Modelový příklad pro objasnění
Představte si takovou situaci, že např. matka má chronickou nemoc, která je výsledkem její nedobré imunity. Aby vůbec mohla existovat, užívá imunosupresivní terapii, kortikoidy apod. Její zdravotní stav jí brání v tom, aby si našla partnera. A přitom touží po dítěti, chce naplnit své ženství. Přistoupí na to, že si domluví otce pro dítě. K početí dojde. Její léky jí těhotenství umožní, ano, ale je zde opět ta nepopulární věta: Co ze své uměle udržované imunity předá svému miminku? A jaké zázemí a jistoty poskytne svému dítěti?
Praxe je taková: Těhotenství se podaří, dítě se narodí, mamince se zdaří splnit si životní sen, jenže její štěstí se brzy zkalí tím, že je dítě stále nemocné, má záněty, jeho imunita je nedostatečná, musí dostávat antibiotika a ona sama nemá z čeho žít, je na to sama – a díky těmto stresům se pochopitelně zhorší i její základní choroba.
Popsal jsem pro vysvětlení jeden z kategorie nejtěžších případů, ale hlavní myšlenka je v důležitosti toho, jaké základy jsou pro zdravý vývoj dětské imunity položeny.
Kdy začíná nemoc?
Onemocnění – i u tak malého dítěte – nezačíná v okamžiku, kdy se objeví klinický projev nemoci, nýbrž má svou příčinu v minulosti, dokonce ji může mít ještě dříve, než bylo počato. A v okamžiku, kdy je narušen nezdravý vývoj imunity a kdy se objeví spouštěcí virus, bacil, objeví se akutní stav a dostane název, je stanovena diagnóza: zánět nosohltanu, ucha, průdušek… Je nepodstatné, jak se onen zánět jmenuje a kde se projevuje, podstata je totiž stejná.
V tomto okamžiku začíná další velká kapitola v životě dítěte. Musí se vyrovnat s nemocí.
Onemocnění většinou začíná působením viru. To trvá několik dní a během nich imunita s virem bojuje. Pokud je imunita dobrá, nemoc bude překonána. Pokud je imunita slabší, rozmnoží se bakterie, které jsou na sliznicích přítomny běžně a v neškodné formě, a tehdy vzniká bakteriální zánět – a to je už horší. V okamžiku napadení organizmu virem se nastartuje obrana.
Máme nástroj obrany?
Jedním základním obranným nástrojem je teplota. Tak malé dítě je citlivé na teplotu a na množství vody v těle. Při vysoké teplotě je rychlý výdej vody z těla a dochází k dehydrataci.
- Proto je třeba teplotu sledovat a podávat dítěti po lžičkách tekutiny. Pokud je teplota do 38,5 stupňů, jsme rádi, že ji dítě má, je totiž známkou toho, že se jeho tělo účinně viru brání. Když stoupne teplota výše, přichází již nebezpečná situace a musíme teplotu srazit zábaly, paralenem, úpravou prostředí kolem dítěte atd.
Pokud však podáte lék při nižší teplotě, pak sem patří otazník. Teplotu srazíte nebo ani nepřipustíte, aby vůbec byla? Zabráníte tomu, aby se tělo svým přirozeným nástrojem = teplotou ubránilo! Imunitu tak zbavíte obranného nástroje a umožníte bakterii, aby se rozmnožila…
Myslím si, že tento způsob tzv. potlačování vlastní obrany se podílí na tom, že nemoc dospěje do bakteriální fáze s nutností podání antibiotik…
A jak to v takovém případě pokračuje?
Antibiotikum zničí bacil, tím se tělu významně uleví – někdo mluví o tom, že je vyléčen. Jenže ten konflikt s bacilem nevybojovala imunita, ale za ni to řešilo „zvenčí“ antibiotikum. Imunita se danou příhodou neposílí, ale naopak oslabí. Antibiotikum navíc poruší rovnováhu střevního mikrobiomu, a tím ještě více imunitu oslabí.
TIP Celostní medicíny: Více o důležitosti střevního mikrobiomu v článku od klinické naturopatky.
A co se stane, když tělo za dva týdny znovu napadne bacil? Jak s ním bude oslabená imunita bojovat??
Může to být sice individuální a nemusí pro každý případ platit to, co jsem zde popsal. Nicméně je takto nastaven klasický způsob ošetřování, podporovaný ještě masivní reklamou v médiích na různé léky potlačující teplotu, kašel, rýmu…. Tedy reklamou uvádějící takto lidi v omyl, že budou tímto způsobem uzdraveni.
Nepovažuji onemocnění za vyléčené, pokud se k léčení používá prostředek, který potlačuje projev přirozené obrany. Nemoc je jím pouze zatlačena dovnitř těla, upozorňující příznaky jen zmizí a je otázkou času, kdy se nemoc začne znovu tlačit ven, jen na jiném místě.
Příklad: Máte angínu, je „vyléčena“, na mandlích je opět klid, ale začnou vás trápit ledviny, nebo se objeví jiný problém…
Proto jsem na začátku tohoto odstavce napsal, že začíná velká kapitola v životě dítěte – a dal bych za větu vykřičník. Je to většinou nenápadný začátek pro vývoj imunity. Je nutno k tomuto začátku přistoupit v klidu a s rozvahou, chci, aby byli rodiče vzděláváni, aby nepanikařili, aby byli ve spojení se svým pediatrem, aby se vyhýbali pohotovosti, resp. předcházeli té možnosti, protože je tam větší pravděpodobnost, že dostanou antibiotika a zahájí tím proces potlačování imunity.
Co dělat po opakované léčbě antibiotiky?
Pokud se dostanete do situace, že máte jedno, druhé, třetí antibiotikum, nečekejte na další. Je jasné, že s imunitou není něco v pořádku. Je důležité, aby zasedala vaše rodinná rada a byl pozván také pediatr, abyste probrali všechno, co se odehrálo, a hledejte jiné řešení, takové léčení opakovaným potlačováním projevů nevede k vyléčení, ba naopak vede k rozvoji chronické nemoci.
Co naznačují úrazy?
V rámci prevence jsem stále žádán o přednášky nebo o články varující před úrazy dětí. Každému jistě přijde na mysl, že úraz je náhoda. Jenže to tak nemusí být, nic není náhoda.
Udělejte si čas a vytvořte si zpětně časovou osu toho příběhu a uvidíte, že se objeví souvislosti a že zapůsobily kritické faktory, jejichž výsledkem je úraz. Když se již úraz stane, je prvořadé zajistit takové kroky, které zajišťují život (pokud je úrazem ohrožen), tj. kvalitní chirurgické ošetření, hospitalizaci atd. Pokud se problém opakuje, např. zlomeniny, je třeba s pediatrem probrat, zda není pod obrazem zlomeniny např. porucha metabolizmu, nedostatek minerálů apod.
Roupy, klíšťata, vši a paraziti ve školkách: co s tím?
Životní situace dovede každého člověka do kontaktu s parazity, setká se s klíštětem, v kolektivu snadno chytne veš. Na prvním místě je prevence, to je snad každému jasné. Pečlivá prevence může snížit výskyt parazita. Když dojde k napadení parazitem, provede se opatření k jeho odstranění a je vhodné současně vylepšit střevní prostředí probiotiky a použít některý z prostředků posilujících imunitu.
Velkou kapitolu přináší klíště a panika z klíšťové encephalitidy a borelie. Média bombardují výzvami k očkování, a jistým dílem přitom vyvolávají strach a paniku, kde je v pozadí prodej vakcíny. Očkování však neovlivní borelii – je to bakterie a na ni vakcína není.
Líbí se mi, že mikrobiologické laboratoře zavedly možnost vyšetřit odebrané klíště, a tak mohou určit, zda je infekční, nebo není. Mnohdy se stane, že se tím zabrání zbytečnému podání antibiotik.
Vývojové vady, genetika, alergie, autismus: ještě před početím
Po těchto běžných otázkách přicházejí otázky týkající se mnohem složitějších diagnóz, jakými jsou autismus, vrozená vada srdce, alergie, hluchota… I zde platí ona péče o dítě a rozbor situace dříve, než je dítě počato. Pokud existuje nemoc, která má dědičnou dispozici, dědí jedinci v rodině určitý antigen pro jejich nemoc. Nemusí to ještě znamenat, že jedinec s tímto antigenem tou nemocí také onemocní. Pokud jde o genetickou vadu, kterou nedokážeme ovlivnit, pak situaci řeší třeba kardiochirurg operací srdce apod.
Ovšem může to být i jinak. Dědíme genetickou dispozici, ale současně sdílíme rodinné tradice, způsoby stravování, životní styl… Obojí dohromady tvoří nemoc. Pokud si dítě nese genetickou dispozici a rodiče jej budou vést od začátku jiným způsobem života než předkové, je docela možné, že se nemoc neprojeví, nebo ne v plném rozsahu. Když nastávající rodiče vědí, že on má různé alergie, ona má alergie, pak mají počítat s tím, že jejich dítě bude mít také alergii. A když vědí, na co mají své alergie, mohou již dopředu měnit prostředí a stravovací jídelníček dítěte, aby byla expozice alergenem co nejmenší.
Poznatek na závěr
A na závěr popíšu ještě jeden poznatek z besed, nyní však mám na mysli besedy se seniory a téma se většinou týká různých chronických nemocí. A můžete se zeptat, jak to souvisí s rodiči malých dětí vlastně souvisí…
Chronické nemoci seniorů mají totiž svůj začátek v dětství. Během života se tvoří plíživá nemoc, která se nemusí viditelně projevovat, nebo se projevuje, ale mladý člověk jí nevěnuje pozornost až do té doby, než jej nemoc dovede k lékaři a ten učiní obvyklý závěr: „Vaše nemoc je chronická a nedá se s ní už nic dělat “. Lék vám pomůže mírnit nemoc, aby to bylo k lepšímu žití, ale o vyléčení nelze hovořit.
A tehdy to na besedě mezi seniory začne šumět, rozruší je to, pokyvují hlavou, souhlasně konstatují, že je to tak, že se jim to právě tak přihodilo. A padne opět již uvedená základní otázka: „A co s tím? “ Pro odpověď je základem hloubkový rozbor, který má začít od dětství. Má přinést poznání, jaké faktory a okolnosti se podílely na rozvoji oné plíživé nemoci. A zda tyto faktory stále působí. Jestliže ano, zda je také dokážete odstranit… Protože pokud je neodstraníte, nikam se v léčení neposunete.
Starověký řecký lékař Hippokrates prohlásil: Než začnete někoho léčit, zeptejte se, zda je ochoten se vzdát věcí, kvůli kterým je nemocný.
Na závěr konstatujeme, že by na besedě měly být přítomny jejich děti i vnoučata, protože se právě jich téma nejvíc týká. Oni mají ve své moci ovlivnit rozvoj chronické nemoci, oni ji ještě mohou zastavit. A tak dávám návrh: “Tuto besedu zopakujme ještě jednou, ale tentokrát prosím přiveďte s sebou vaše děti či někoho z mladší generace, aby to slyšeli!“
A jak to dopadá? Na opakovanou besedu přijdou ti samí senioři, bez dětí. Oni nemohou přijít, pracují až do večera, nemohou se uvolnit, nezajímá je to, jsou prý zdraví a jich se to netýká.
A stejně se nenechávám odradit a besedy pořádám dále.
MUDr. P. Šácha