Zelené natě

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Naše babičky jimi sypaly polévku, zdobily uvařený brambor, slanou jáhlovou kaši, petrželku pak zapracovávaly do knedlíkového těsta, aby se pokrm na talíři vyjímal. Současná doba nabízí vše instantní, zpracované, jednoduché, avšak tolik prázdné. Vždy se jen pousměji, vidím-li někoho, kdo brousí kolem regálů s kořením, aby si pak do košíku uložil sušenou petržel či stejným osudem postihnutý česnek. To vše si přeci můžeme užít ve své přirozené podobě. Pravda, zelené natě jsou pro mnohé jen jakýmsi cosi, co kolikrát už ani v obchodě nevypadá vábně. Příliš jim neholdují ani v restauracích, u Mc Donalds už vůbec ne a přesto si myslím, byla-li by petrželka jemnou ozdobou Big Macu, který letos slaví úctyhodných 22 let, děti by pak nad tím něčím zeleným nosík určitě neohrnuly.

Pojďme si tedy představit ty nejzákladnější, naučme se je používat, milovat a kouzlit s nimi tak, že výsledný pokrm bude pastvou jak pro oči, tak nejmlsnější dětské jazýčky.

Petrželka

V tak malé bylince najdeme komplex široké škály vitamínů, ale také minerálních látek. Jonny Bowden, můj oblíbený americký nutricionista, ji přímo nazval zeleným multivitamínem. Najdeme zde hezké množství vitamínu E, vitamínu života, dále A, C a v neposlední řadě také protikrvácivého vitamínu K. V 10 g jej najdeme úctyhodných 200 % naší denní doporučené dávky. Z vitamínu B tu nalezneme B1, B2, B3, B5, B6 a B9. Takže, až na tu tolik propíranou B12, která zde chybí, můžeme pojmout petržel za přirozený B komplex. Z minerálů pak nezapomeňme na železo, vápník, hořčík, zinek, fosfor, draslík, měď a mangan.

Ač se to nezdá, posypeme-li pokrm 2 polévkovými lžícemi jemně nasekané petrželky, získáme 14 mg kalcia. Přidáme-li ještě sezam a jemně pomleté mandle, rázem jsme si uchystali vápníkovou dobrotu, kterou bych doporučila spíše k večeři, neboť se vápník nejlépe vstřebává právě v pozdějších odpoledních hodinách.

Dále petržel obsahuje luteolin, významný antioxidant, jež napomáhá chránit naše buňky a zpomaluje tak procesy stárnutí.

Pažitka

Výživová hodnota této bylinky, která je většinou odsouzena do role pouhé ozdoby, je obdobná, jako u natě petrželové. Za zmínku stojí opravdu hezké množství vitamínu C, které se osvědčuje u různých šetřicích diet, ve kterých je povoleno tak málo potravin, že při dlouhodobější indikaci dochází k deficitu celé řady mikronutrientů. Díky Bohu, pažitka mezi ty zakázané nepatří a tak, vitamín C zde možno podpořit právě díky zelené nati. Pažitku doporučím také při anémii, neboť, kromě vitamínu C, obsahuje také železo. Aby bylo lidské tělo schopno železo absorbovat, je mu zapotřebí právě vitamínu C. Tato výborná bylinka nám tedy poskytuje obojí. Obsah minerálů se od petrželky nijak neliší.

Celerová nať

V obchodech ji koupíme společně s celerovou bulvou. Občas si všimnu, že ji lidé odtrhnou a ponechají stranou, možná nevědí, že je zdraví prospěšnější, než samotný celerový plod. Vyznačuje se svými antioxidačními účinky, podporuje ledvinovou činnost, působí močopudně, povzbuzuje chuť k jídlu, usnadňuje trávení, zpevňuje cévy, doporučuje se při diabetu a při revmatoidních potížích. Ráda doporučím také při obezitě, neboť nať podporuje a urychluje látkovou výměnu.

Můj tip:

Slaná jáhlová kaše se strouhanou mrkví a celerovou natí

• 80 g jáhly
• 100 g mrkev
• 5 g celerová nať
• 5 g lněný olej
• 5 g slunečnicové semínko
• česnek, majoránka, himalájská sůl

Jáhly na sítku spaříme a povaříme. Jakmile jsou hotové, vložíme do mísy, přistrouháme mrkev, přidáme jemně nakrájenou celerovou nať, prolisovaný česnek, majoránku, olej a jemně dosolíme. Nakonec vmícháme slunečnicové semínko a podáváme.

Kopr

Čerstvý kopr je úžasným zdrojem vlákniny, fosforu, mědi, železa a draslíku, z vitamínů pak B2, B6, B9, vitamíny A a C. V lidovém léčitelství se kopr používal při žaludečních potížích, špatné peristaltice střev, kolice a nespavosti, kdy se semínka svařovala ve vodě, odvar se nechal odstát, chladit, posléze se přecedil a užíval proti výše zmíněnému. Ve starém Egyptě jej zase užívali při bolestech hlavy, Římané naopak věřili, že zlepší jejich fyzičku, proto si s ním mladí gladiátoři masírovali svaly. Koprová semínka pak pro svůj zklidňující účinek dávaly maminky žvýkat malým dětem, aby vydržely v kostele dlouhá kázání. No, nevím, jak moc by se tato babská rada osvědčila dnes, vzhledem k tomu, že kopr nepatří na seznam oblíbených dobrot dětského jídelníčku.

Můj tip:

Voňavý salát z hlávkového zelí

• 400 g hlávkové zelí
• 20 g sezam
• 5 g koprová nať
• 5 g lněný olej
• himalájská sůl, citronová šťáva

Hlávkové zelí nastrouháme na-jemno, přidáme jemně posekanou koprovou nať, dochutíme, zamícháme a nakonec posypeme sezamem.

Libeček

Jedná se o aromatickou bylinku, proto s ním zacházejme opatrně. Moc dobře si pamatuji na své počáteční kulinářské zážitky, kdy jsem do salátu přimíchala hrst plnou libečku. Jako bych si rázem připíjela samotným magim. Dobrého stačí vskutku pomálu. V Evropě má libeček velmi dlouhou tradici. V klášterech byl používán k výrobě bylinných likérů, jako koření, zároveň i lék.

Jeho léčivé schopnosti můžeme využít při nechutenství, plynatosti, při žaludečních a žlučníkových potížích. Jeho odvar se pak vyznačuje výraznými močopudnými účinky. Zároveň uleví při revmatu, artróze i lidem trpícím dnou.

Můj tip:

Bylinkové brambory

• 200 g brambor
• 15 g pórek
• 5 g libeček
• česnek
• himalájská sůl

Brambory omyjeme, nakrájíme na čtvrtky, posypeme kolečky pórku, libečkem, prolisovaným česnekem a nakonec jemně posypeme himalájskou solí. Pečeme ve vyhřáté troubě na pečicím papíru, dokud se na bramborech neobjeví křupavá kůrka.