Vytváření domněnek nás předurčuje k utrpení. Jak je nevytvářet?

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Don Miguel Ruiz říká, že kdykoliv si vytváříme domněnky, koledujeme si o nějaký problém. Je proto dobré uvědomit si limity své vlastní mysli. Že mysl je naším největším lhářem. Že nás nikdo a nic nemůže oklamat více než naše mysl. Některé domněnky hodně bolí, jiné jsou úsměvné; každopádně zkreslují naše vnímání a většinou nám komplikují život.

Zbytečně negativní domněnky o tom, jak nás vidí ostatní

Při práci se skupinou se často setkávám s nehraným a hlubokým překvapením klientů, kteří jsou šokováni tím, jak příznivý dojem ve skupině vyvolávají. Když dostávají od ostatních zpětnou vazbu, že mají svou hodnotu; že působí velmi sympaticky, moudře, vyzrále apod., nemohou tomu ze začátku věřit, jsou dojatí, mnohdy v slzách. Jakoby je někdo osvobodil z celoživotních domněnek typu: „Jsem hrozná, nehezká, neschopná. Na druhé určitě nepůsobím nijak zajímavě.“

Ano, uvědomme si, že spousta našich (převážně negativních) přesvědčení, je zcela mylná! 95 % toho, čeho se bojíme, se nikdy nestane. A také například naše představy o tom, jak nás vidí druzí, jsou konstrukty, iluze – často úplné nesmysly.

Dokud se druhých nezeptáme. Protože i M. Ruiz ve své knize Čtyři dohody píše, že si „všechny druhy domněnek vytváříme, protože nemáme odvahu klást otázky“ (2001: 71).

Ptejte se

„Vždy je lepší klást otázky, než si vytvářet domněnky, protože domněnky nás předurčují k utrpení,“ zdůrazňuje ještě jednou Ruiz (2001: 68).

Domněnky si vytváříme rychle a nevědomě. Ptát se druhých na všechno a stále by byl druhý extrém.

Ale cesta k vyjasnění si mnohých nedorozumění je se prostě zeptat!

Klíč k rozpouštění domněnek: pokora

Mnohdy to od nás vyžaduje pokoru. Schopnost připustit, že se můžeme mýlit. Že naše domněnky mohou být falešné. K tomu má málokdo odvahu.

Je v pořádku „nevědět“

Příklad ze života: Někdo pro nás důležitý nám nepíše. Další den jdeme po ulici, potkáme ho a on se na nás ani neusměje. To v nás může vyvolat spoustu nepříjemných pocitů a negativních scénářů – domněnek.

Ve skutečnosti však ten člověk zrovna řeší složité zdravotní problémy ve své rodinně a dověděl se, že instituce, ve které pracuje, se bude brzy zavírat. Do toho se připravuje na těžkou mezinárodní zkoušku z cizího jazyka.

Vůbec to nebylo o nás! Není nutné z chování druhých hned vyvozovat dramatické závěry. Buďme ochotni někdy spíše „nevědět“, než si vytvářet další zbytečné domněnky.

Čirá přítomnost bez neustálého posuzování, uvažování a vytváření mentálních konstrukcí je tak čirá, tak svěží, tak oživující! Podle Ruize, když procitneme z našeho snu, dojde v našich životech k zázraku.

Doporučujeme knihy o osobním rozvoji.

Literatura:

Ruiz, D. M. (2001): Čtyři dohody. Pragma: Praha.