Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Naše buňky se koupu v moři od samého jejich vzniku až dodnes. Koupou se v isotonické mořské vodě, kterou potřebují jako zdroj prvků pro svůj život a genovou expresi. První, kdo se tímto zabýval, byl francouzský biolog René Quinton. První formy života na Zemi se začaly vyvíjet právě v mořské vodě, která v oněch dobách měla isotonickou koncentraci, tedy stejnou jako mají naše extracelulární tekutiny.
Napadlo ho tedy, že pokud by se u mořské vody, která je dnes v oceánech, snížila koncentrace, dala by se v určitém množství pít a buňkám by dodávala přesně ty minerály, aminokyseliny, vitamíny a organický uhlík, které potřebují.
Přišel na to, že není mořská voda jako mořská voda. Existují oblasti hojnosti v oceánech. Jsou to planktonové víry, kde to žije. Planktonové víry jsou obrovskou zásobárnou kyslíku pro celou planetu, zdrojem organických minerálů a zárukou čistoty mořské vody. V těchto oblastech mořskou vodu čerpal.
Díky jejímu složení a organickým minerálům je totiž prostupná až do jádra buněk. Voda zde víří, nabírá živoucí energii a fytoplankton díky okolnímu prostředí a fotosyntéze přeměňuje anorganické látky na organické, které se tak stávají přístupné pro další části potravního řetězce – zooplankton, který se fytoplanktonem živí a poté vylučuje čistou na organické minerály bohatou tekutinu.
To je to místo, které René Quinton hledal. Načerpal zde mořskou plazmu, jak tuto tekutinu pro svou podobnost s krevní plazmou začal nazývat, a začal experimentovat. Snížil její koncentraci na isotonickou tím, že ji zředil pramenitou vodou s nízkým obsahem minerálů. Tento postup je velmi složitý, neboť nemůžete použít mrtvou osmotickou nebo destilovanou vodu a už vůbec ne elektrolýzu, protože byste vodu zahřáli, a to by ji poškodilo a zničilo živé látky v ní obsažené. Využil tedy přírodní zdroj pramenité vody a studenou mikrofiltraci.
Začal s pokusy na nemocných psech. Čtyři psy, každému nahradil mořskou plazmou různý objem krve. U jednoho dokonce téměř všechnu. Zdá se to neuvěřitelné, ale všichni přežili a vyléčili se. To vedlo k založení klinik po celé Francii a jeho mořské terapii u lidí. Jedná se o naprosto přirozený způsob, kdy akorát dodáváme našim buňkám zdroj energie, který přirozeně potřebují. Jak tvrdil René Quinton, „neléčíme, ale vytváříme prostředí, aby se tělo dokázalo léčit samo“. Toto potvrzuje tvrzení biologa Antoine Bechampa, který tvrdil, že nemoc může vznikat pouze tam, kde je jí umožněno existovat. Pokud budeme udržovat své vnitřní prostředí v rovnováze, nemoc zde nemá podmínky.
To na smrtelné posteli uznal i Louis Pasteur, jeho současník a mediálně známější kolega, který během života proklamoval názor, že nemoc vniká vnějším napadením organismu od bakterií a virů. Vnitřní prostředí nebral v potaz a toho se bohužel chytila všeobecná medicína, což dalo vznik antibiotikům a dalším preventivním prostředkům namísto zkoumání samotného vnitřního prostředí a jeho udržování v harmonii.
Jak funguje mořská plazma v těle?
Při užití mořské plazmy se okamžitě všech 78 prvků dostává do kontaktu s vnitřním prostředím. Jakmile naše buňky potřebují jakýkoli zdroj, vysílají signál do vnějšího prostředí – extracelulární tekutiny. Každá buňka má ve své membráně iontové kanály, prostřednictvím kterých přijímá živiny. Pro každý prvek existuje jeden kanál, kterým požadované prvky procházejí.
Existuje zde fyzikální, chemický a elektromagnetický rozpoznávací mechanismus, který propouští prvky dovnitř do buňky. Aby jakýkoli prvek prošel, musí být biologicky dostupný. Pokud chceme, aby prvek pronikl až do buňky, musí pocházet z potravního řetězce – jak bylo zmíněno, musí být přeměněn z anorganické podoby na organickou. Krom potravního řetězce na pevnině, kde se díky rostlinám přeměňují anorganické látky z půdy na organické a stravitelné pro další část potravního řetězce, existuje další potravní řetězec v oceánském prostředí. Zde rovněž rostliny ve formě fytoplanktonu zastávají svou funkci při distribuci organických minerálů dalším částem řetězce.
Jakýkoli prvek buňka potřebuje, dostane se jí z mořské plazmy až do samého jádra, kde je využit pro genovou expresi. K tomu, aby mohly být prvky takto využity, je potřeba je dodat kompletní, neboť jsou vzájemně provázané. Například k tomu, aby buňky mohly číst samotnou informaci DNA, potřebují zinek. Zinek ke své funkci ale potřebuje měď, měď zase potřebuje železo atd. Následuje kaskáda dalších prvků, které musí být obsaženy, aby mohla fungovat genová exprese. Potřebujete všechny prvky ve správných proporcích, abyste svému tělu pomohli. Mořská plazma dodá veškeré tyto přírodní prvky, poněvadž je to síla moře z jeho nejčistších zdrojů a složení, ve kterém vznikaly první formy života.
Díky přísunu všech prvků do jádra buňky měníme metylaci DNA, likvidujeme blokádu znemožňující čtení genu, která vzniká nahromaděním molekul na DNA. Vše, co děláme, ovlivňuje genovou expresi, životní styl, sport, stres, místo, kde žijeme, potrava, kterou přijímáme atd. Mořská plazma navozuje v těle nejlepší podmínky pro správné fungování genové exprese a má tak zásadní postavení v oboru epigenetiky. Jakékoli doplňky, které nejsou organické a neobsahují veškeré minerály v přesných poměrech, nemohou v těle stoprocentně efektivně působit a buňky je nepustí do svého jádra.
Není náhoda, že složení isotonické mořské plazmy je téměř totožné se složením krevní plazmy, plodové vody, mozkomíšního moku, pot a slz. Je to dar matky země, přirozený produkt, který díky René Quintonovi již po více než 100 let pomáhá lidem po celém světě.