Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Už pouhý úsměv může podle výzkumů vést k tomu, že nám život připadá snadnější. Upřímný úsměv, který vychází ze srdce, má zároveň pozitivní vliv na to, jak zábavný (vtipný) nám připadá svět kolem nás. Nepodceňujme sílu fyziologie. Je mocná. Smích nás může vymrštit až k hlubokým duchovním prožitkům.
Ale pěkně po pořádku. Asi každý ví, že smích prodlužuje život.
První přínos smíchu: ZDRAVOTNÍ
Jestli něco smích umí dobře, tak to je odstranit z nás napětí. Smát se je úleva – pro duši i pro tělo. Smích odbourává stres. V tom má podobnou funkci jako alkohol, jenže bez škodlivých vedlejších účinků. Proto jsme v léčebně při práci se závislými občas smích zařazovali.
Smích působí velmi příznivě také na imunitní systém, prokrvuje pokožku a mírní bolest. Ovšem nezanedbatelné jsou i přínosy psychologickou-duchovní.
Druhý přínos smíchu: PSYCHOLOGICKÝ
Smích je svým způsobem něco hluboce intimního – lidé se obvykle velmi sblíží, pokud se něčemu společně smějí. Masky a bariéry padají.
Ve smíchu je rovněž něco dětsky nevinného. Máloco dovede probudit hravost a dítě v nás, jako právě smích. A smích a smysl pro humor se pojí i s inteligencí. Osho říká, že čím větší smysl pro humor máte, tím jste inteligentnější.
No a jak pravil již Seneca, „Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.“ Vyrovnaný člověk, který je v pohodě, vůbec nemá problém, udělat si srandu i sám ze sebe.
Třetí přínos smíchu: SPIRITUÁLNÍ
Smích nás vrací do našeho srdce a přítomného okamžiku. Smích je meditací. „Smích je spirituální prostředek k hlubšímu ponoru do skutečnosti,“ říká charismatický kněz Miroslav Herold.
Lidé, kterých si nejvíce vážím, tak neexistuje, že by neměli smysl pro humor nebo se často nesmáli. Už když mi bylo sedmnáct, nadchlo mě Oshovo povídání o v Japonsku velmi oblíbeném mystiku Hoteiovi. Hotei, když dosáhl značného duchovního poznání, tak údajně jedinou věc, kterou dělal, bylo, že se smál. Chodil od vesnice k vesnici, jenom se smál, a když se ho někdo zeptal, proč se směje, tak se rozesmál ještě více. Jeho smích byl neskutečně nakažlivý – lidé k němu byli přitahováni a i ti, kterým to na začátku připadlo „hloupé“, museli nakonec uznat, že se nikdy v životě tolik nenasmáli a neprojasnili si smysly.
Přál bych si na světě více Hotelů. Přál bych si více smíchu.
Zájemcům o další studium doporučuji knihu pana primáře Nešpora Léčivá moc smíchu (2010, Vyšehrad) či dnes v textu několikrát zmiňovaného indického mistra Osha a jeho knihu Život, láska, smích (2015, Eugenika).