Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Semínka si zaslouží mnohem víc, než sloužit jen jako posypka na pečivu nebo příležitostné mlsání. Jsou zdravá, chutná a dá se s nimi vykouzlit spousta dobrot.
Sezam
Sezam je součástí legend a pověstí v mnoha zemích světa. Aby ne, je to historicky nejdůležitější plodina pěstovaná pro olej. Sezam indický je jednoletá bylina, která kvete modrými, fialovými nebo žlutými květy a bývá až 2 metry vysoká. V několikacentimetrových tobolkách, které se na rostlině tvoří, pak najdeme sezamová semínka. Ta můžou mít různé zbarvení, od bílých, žlutých, hnědých přes červené až po černé. Na našem trhu je k dispozici nejčastěji světlý sezam (loupaný i natural), méně často černý sezam (který je vždy natural). V Asii je naopak černý sezam poměrně běžný.
Sezamové semínko obsahuje velké množství vitaminů a minerálů. Je vynikajícím zdrojem mědi, výborným zdrojem molybdenu a dobrým zdrojem vápníku, hořčíku, zinku, železa a selenu. Některé z prvků se koncentrují ve slupce, například v případě vápníku je celých 90–95 % celkového množství tohoto minerálu obsaženo právě ve slupce. Je tu však jedno ale. Část tohoto vápníku se zde nachází ve formě oxalátu (šťavelanu), ze kterého je naším organizmem těžko vstřebatelný. Jako zdroj vápníku se tedy loupaný sezam a sezam natural možná neliší tolik, jak by se podle tabulek zdálo. Konzumace slupky však má i jiné přednosti, přináší do stravy další vlákninu. Sezam je ze všech semínek nejbohatší na tzv. fytosteroly, které velmi prospívají imunitnímu systému, posilují ho, a navíc pomáhají snižovat hladinu nezdravého cholesterolu. Sezam obsahuje okolo 400 mg fytosterolů na 100 g, zatímco slunečnice asi 280 mg a dýňové semínko asi 260 mg.
Světlý loupaný sezam má jemnou chuť, je měkký a jen lehce křupavý. Světlý sezam natural je lehce hořký (to způsobují šťavelany) a samozřejmě jsou cítit slupičky. O tmavém sezamu se často říká, že má výraznější chuť než jeho světlá varianta. Nám však naopak připadá jemnější, i slupka u něj je měkčí. Černý sezam je dražší než světlý a v pokrmech se často používá na ozdobu.
Aby tělo bylo schopné využít všechny živiny, které sezam nabízí, je dobré jej pořádně rozkousat nebo namlít. Ze sezamu se vyrábí výborný sezamový olej, který má dlouhou trvanlivost. Další tradiční výrobek ze sezamu je pasta tahini. Ta může být vyrobena z loupaného i neloupaného sezamu a většinou je do něj přidávána trocha soli. Koupit se dá i gomasio, které si však snadno můžete vyrobit doma.
Dýňové semínko
Tento poklad se, jak jinak, skrývá uvnitř dýní, a to ve dvou podobách. U většiny odrůd je zelené semínko ukryto v tuhé bílé slupce, ze které se při zpracování musí vyloupat. Tak to je například i u dýně hokkaido. Taková semínka prodáváme jako „dýňová semínka světlá“. Kromě toho existují odrůdy štýrské dýně, kde bílá slupka chybí a nic se tedy loupat nemusí. Tyto tzv. olejnaté dýně se pěstují výhradně pro svá semena, protože dužina není moc dobrá a ke konzumaci se nehodí. Semínka této dýně prodáváme pod názvem „dýňová semínka tmavá“.
Mezi oběma druhy semínek není žádný výrazný rozdíl v obsahu živin. Všechna jsou bohatá na minerály, vynikají obsahem hořčíku, zinku, manganu, železa. Dýňové semínko obsahuje látky, které jsou schopné působit proti zvětšení prostaty. Dokáže také tělo zbavit střevních parazitů, a proto se v některých zemích používalo a používá jako antiparazitární prostředek. Olej v semínkách má velmi dobrou kvalitu, obsahuje i omega 3 mastné kyseliny, v rostlinné říši tolik vzácné. (Mnohem lepším zdrojem omega 3 jsou však jiná semínka – konopí, chia a len.
Chuťově se semínka od sebe kupodivu liší. Loupaná semínka jsou jemnější s příjemnou oříškovou chutí. Tmavá semínka mají chuť výraznější, lehce zemitou. Dýňový olej má zajímavou chuť a spoustu prospěšných látek, dá se používat jako doplněk stravy nebo ve studené kuchyni. Z dýňových semínek můžete koupit i krém (máslo).
Konopné semínko
Obdivované i zatracované, konopí si před nějakou dobou konečně našlo cestu i do oblasti zdravé výživy. A právem, konopné semínko disponuje velmi kvalitními bílkovinami, které jsou kompletní – obsahují všechny esenciální aminokyseliny, které si lidské tělo nemůže vyrobit a musí je přijmout ve stravě. Také profil tuků je pozoruhodný, omega 6 a omega 3 mastné kyseliny jsou zde v poměru 3:1, tedy ideálním doporučovaném pro lidskou výživu. Samozřejmostí je, že konopné semínko má také hodně vitaminů, minerálů a dalších fytonutrientů, které působí dobře na zdraví srdce, kůže a na správné fungování imunitního systému. Z nutričního hlediska je natolik hodnotné, že se prý často používalo ve výživě lidí trpících tuberkulózou. Při této nemoci tělo trpí velmi špatnou vstřebatelností živin.
Konopí však odjakživa mělo mnohem širší použití, sloužilo pro výrobu provazů, dá se z něj vyrábět i papír nebo látka (z konopí se vyráběly i první džíny Levis, dokud poptávka po nich nevzrostla natolik, že bylo třeba přejít na snadněji dostupnou surovinu, bavlnu). Také konopné masti patří mezi důležité přípravky v minulosti i dnes – konopí působí dobře na zdraví pokožky a pomáhá při ekzémech.
Konopí používané v potravinářství a průmyslu je tzv. technické konopí. V 80. letech 20. století bylo speciálně vyšlechtěno z konopí setého na minimální obsah tetrahydrocannabinolu (THC), tedy látky s psychotropními účinky. Technické konopí obsahuje do 0,2 % THC. Konopí indické, ze kterého se dá získat marihuana a hašiš, obsahuje 1,5 až cca 25 % THC a dřívější běžně používané konopí seté mělo obsah THC okolo 1–2 %. Většina drogy se nachází na listech a na květenstvích, nikoli v semenech, která se konzumují.
Konopné semínko se prodává loupané i neloupané. Tmavé slupky jsou de facto nepoživatelné, podobně jako slupka pohanky nebo slunečnice. Neloupané semínko se dá namočit, případně rozemlít, přesto zůstanou slupky velmi hrubé a jíst by se neměly (mohou poškodit stěny trávicího ústrojí). Neloupané semínko se proto hodí hlavně pro výrobu nápoje, případně ke klíčení. Loupané semínko je příjemně měkké a jakoby máslové. Konopný olej je nejen výborný ve studené kuchyni a jako doplněk stravy, ale také dobře funguje na ošetření pleti a vlasů. Musí se skladovat v lednici a rychle spotřebovat. Podobně i loupané semínko.
Slunečnicové semínko
Tohle semínko není potřeba představovat. Nacházíme ho úhledně naskládané v krásných slunečnicích, které jsme si z Ameriky původně dovezli jen jako okrasné rostliny. Slunečnicové semínko obsahuje obvyklé spektrum vitaminů a minerálů, je dobrým zdrojem hořčíku a selenu. V čem vyniká, je mimořádně vysoký podíl vitaminu E, důležitého antioxidantu. 50 g semínek poskytne 80 % doporučené denní dávky. Po sezamu obsahují slunečnicová semínka největší množství prospěšných fytosterolů. Složení tuků ve slunečnicovém semínku se může hodně lišit, protože velmi záleží na pěstované odrůdě.
Slunečnicová semínka se v produktech určených pro lidskou spotřebu prodávají jen loupaná. V kuchyni jsou velice univerzální. K dispozici je také slunečnicové máslo a samozřejmě velice rozšířený slunečnicový olej. Běžný olej je vhodný spíš na studenou kuchyni, na pečení a vaření se má používat olej z odrůd vyšlechtěných na vysoký podíl kyseliny olejné. Takový olej je dostatečně tepelně stabilní.
Lněné semínko
Podobně cenný poklad jako konopné semínko. Modře kvetoucí rostlina lnu setého dorůstá do velikosti něco přes jeden metr a semínka skrývá v malých tobolkách. Asi největší předností lněného semínka je jeho vysokánský obsah omega 3 mastných kyselin. Je vůbec nejvyšší ze všech potravin rostlinného původu. Už jenom z toho důvodu by lněné semínko mělo být pravidelnou součástí stravy. To platí pro všechny, kdo nejedí velké množství olejnatých ryb (které jsou jinak nejbohatším zdrojem omega 3), a v každém případě to platí pro vegetariány a vegany. Další zvláštností lnu je velké množství rozpustné vlákniny. Tato vláknina působí hojivě na stěny trávicího traktu a má velmi příznivé účinky na zdraví střeva a na celkovou imunitu, která ze 70 % sídlí právě ve střevě.
Na trhu je k dispozici světle hnědé a tmavě hnědé lněné semínko. Z výživového hlediska se od sebe neliší, světlé semínko (len zlatý) je dražší, protože je vzácnější. Hnědý len má zemitější chuť, zatímco zlatý len v sobě nese jemný náznak sladké chuti. Obě semínka je potřeba pořádně rozkousat anebo ještě lépe rozemlít, jinak by tělo nevyužilo živiny, které jsou tu obsaženy. Semínka si však nemelte příliš do zásoby, skladujte v uzavřené nádobě v lednici a přibližně do týdne spotřebujte.
Ze lněných semínek se vyrábí olej, který má ještě vyšší obsah omega 3 mastných kyselin než semínko. Je to tedy výborný doplněk stravy. U lněného oleje je však potřeba dávat si velký pozor na jeho čerstvost. Díky vysokému obsahu zmíněných polynenasycených omega 3 mastných kyselin je olej málo stabilní a velmi rychle oxiduje. Musí se skladovat v lednici a rychle spotřebovat.
Mák
Byla léta, kdy jsme byli na prvním místě v jeho pěstování, až v poslední době nás předběhlo Turecko. Ano, řeč je o máku, nepostradatelné surovině v české kuchyni. Máku existuje stovka druhů, všichni známe krásné červené květy vlčího máku, nejdůležitější odrůdou máku je však mák setý. Ten se už tisíce let pěstuje jednak pro svá olejnatá semena a jednak pro obsah omamných látek. Nezralé makovice máku obsahují bílou šťávu, ze které se po zaschnutí stává opium. To obsahuje různé alkaloidy, z nichž nejznámější jsou morfin a kodein. Hrají velkou roli ve farmaceutickém průmyslu, avšak opium také slouží pro výrobu heroinu. V mnoha zemích světa je proto pěstování máku zakázáno, někde jej lze pěstovat pouze na povolení, u nás existuje ohlašovací povinnost (při pěstování na ploše větší než 100 m²). Od roku 2014 v ČR platí vyhláška, podle které obsah alkaloidů v potravinářském máku nesmí přesahovat 28 mg na 1 kg a v tomto množství je mák považován za naprosto bezpečný. Náš mák obsahuje max. 15 mg alkaloidů a cílem je udržet množství pod 10 mg.
Mák je především nejbohatším zdrojem vápníku v celé rostlinné říši. Se svými 1400 mg vápníku na 100 g nemá konkurenci ani v mléku, srovnatelných hodnot jako mák dosahuje snad jen parmezán. Údaje o vstřebatelnosti vápníku z jednotlivých potravin se hodně liší, seriózní odborné zdroje uvádějí vstřebatelnost 30 % u mléčných výrobků a 20 % u ořechů, semínek a luštěnin. Využitelnost vápníku v těle však závisí na mnoha dalších faktorech, hlavně na dostatečném příjmu hořčíku, vitaminu D a také na vyváženém poměru vápníku a fosforu v těle. V moderní stravě většinou přijímáme fosforu více, než je pro rovnováhu vápník – fosfor dobré. Mák je bohatý také na hořčík, draslík a další minerály.