Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
K sepsání dnešního článku mne inspirovala má 80letá babička, která i přes svůj pokročilý věk, stále jezdí na kole, obhospodařuje zahradu, pěstuje ovoce a zeleninu, ale také bylinky, které pak sušívá na dobrý čaj. Mimo jiné, naučila mne využít vše, co na zahradě plevelnatě roste a je jen trošku užitečné, jakožto denní porci zdraví ušitou na míru Boží lékárnou. Nikdy nezapomenu na její pojídání sedmikrásek, kterými mnohdy dekoruje talíře.
Jedlé květy
Květy se konzumovaly již od dob antiky, někdy z rozmařilosti, jindy z hladu. Řada z nich obsahuje zástup senzoricky výrazných, bioaktivních látek. Uveďme například hořké látky květů měsíčku, kard, artyčoků, pampelišky, štěrbáku, čekanky. Dále zmiňme aromatické složky, jako je alicin přítomný v květech pažitky a tolik hojný ve stroužcích česneku a cibuli. Dále to budou slizové látky a alantoin v brutnáku. Neopomeňme barviva, opět zmiňme žlutý měsíček, červený ibišek, pivoňku. Chryzantémy pak nabízejí antioxidační složky, heřmánek léčivý azulen. Výběr jedlých květů bývá velice pestrý. Ze zeleninových druhů lze konzumovat čerstvé květy čekanky, pažitky nebo brutnáku. Dále si lze pochutnat na květech ibišku či lichořeřišnice. Z léčivek pak v kuchyni vyzkoušejme zařadit pivoňku, měsíček zahradní či heřmánek pravý. Květenství černého bezu se u nás připravuje smažením v těstíčku. Jedlé jsou květy některých okrasných rostlin, například růží, karafiátů či hvozdíků. Oblíbené jsou květy denivky, již zmiňované lichořeřišnice, topolovky, prvosenky jarní. Jedlé jsou i volně „plevelnaté“ rostliny, květy sedmikrásky, pampelišky, jetele, mnohého bodláku, pcháče, kakostu, chrpy, hluchavky, kostivalu či mateřídoušky.
Jedlé květy u nás nejsou příliš v oblibě, zapomínáme, nevnímáme odkazy svých předků. Přitom byliny, nejenom, že léčí, jejich květenství barví a podporují kolorit talíře. Vezměme si třeba jen takovou violku vonnou, lidově fialku, kdy v půlce šálku fialových kvítků nacházíme zhruba 500 mg rutinu, významného rostlinného flavonoidu. Přitom již 50 mg rutinu denně pomáhá výrazně stabilizovat strukturu krevních vlásečnic. Jak tedy vidíme, k naplnění denní doporučené dávky postačí několik fialových květů. A to není stále vše, neboť fialkou můžeme pokrm jemně dobarvit. Pokud rádi experimentujeme, několik voňavých kvítků lze přidat během přípravy do mandlového či makového mléka, zeleninového či ovocného salátu, k dekoraci nejrůznějších krémových dezertů. Chceme-li docílit lila odstínu během přípravy dortů, do smetanové plňky rozmixujme opět několik kvítků, díky kterým docílíme požadovaného fialového nádechu. A to bez chemie a jiných přídatných látek.
Levandule lékařská
Dalším výtečným tipem může být také levandule, která sice nevyniká barvícími schopnostmi, výsledný dezert však výtečně provoní. Během pečení jednoduše přidejte jednu menší pomletou levandulovou snítku do těsta. Dezert tak získává velmi originální punc vůně a jemnosti.
Cuketový perník s nádechem levandule
- 250 g špaldové mouky
- 50 g ovesných vloček
- 1 větší cuketa
- 150 ml pohankového mléka
- 50 ml kokosového oleje
- kypřící prášek do pečiva bez fosfátů
- perníkové koření
- 2 polévkové lžíce kakaa
- sladidlo dle chuti, med, melasa či datlový sirup
- 2 snítky levandule
Špaldovou mouku promísíme s vločkami, sladidlem a nastrouhanou cuketou. Přidáme kakao, perníkové koření a dále všechny tekuté složky. Nakonec vmícháme kypřící prášek a levandulové snítky. Vložíme do vymazané a vysypané formy a pečeme zhruba 60 minut na 180 °C. Perník krásně popraská a vytvoří neopakovatelnou čokoládovou strukturu. Jsme-li gurmány, tuto voňavou záležitost lze potřít směsí z rozmixovaného avokáda, karobu a banánu, čímž docílíme ještě hlubší čokoládové chuti.
Sedmikráska chudobka
Kdo by ji neznal, vždyť se jedná o vůbec první z jarních bylinek, které se postarají o brzký základ medu. Květy obsahují flavonoidy, silice, třísloviny, saponiny, inulin, vitamín C, vápník, fosfor, draslík a hořčík. Bylinka je silně zásaditá, ostatně jako téměř všechny léčivky, čímž pomáhá zachovávat acidobazickou rovnováhu těla. Zde určitě doporučím přípravu jednoduchých čajů, kdy lžíci nasušených kvítků, vylouhujeme v 250 ml uvařené vody. Nápoj si dopřáváme 3 x denně, po dobu 14 dní. Následně uděláme stejně dlouhou pauzu a opět pokračujeme.
Dále pomáhá zbavovat kandidy, zde je však třeba kompletně přenastavit jídelníček. Čaj není samo-spásný. Všechny účinné látky se navzájem doplňují, což prohlubuje protizánětlivý účinek. Bylinkou potěším všechny, které trápí dna. Stejně jako třešně totiž zbavuje tělo přebytečné kyseliny močové. Dále pomáhá při chorobách jater a žlučníku, mírní podráždění a křeče, astma. Kloktání bylinkového nálevu pomáhá při zánětu dásní a hrdla. Sedmikrásku řadíme na seznam močopudných bylinek. Sbíráme v dubnu až květnu, ne úplně rozkvetlé rostliny, s kratší stopkou. Ty by totiž měly být, z hlediska prospěšných látek, nejúčinnější. Květy pak rozprostřeme vedle sebe, sušíme v suché, dobře větrané místnosti. Dobře nasušená bylinka neztrácí nic ze své barvy.
Můj tip: Sedmikráskou lze dekorovat zeleninové krémy, dorty, dezerty, pudinky, nejrůznější sladké kaše, případně talíře, které poslouží jako ozdoba svátečního stolu.
Chrpa polní
Chrpa polní nemusí zdobit pouze lány žlutavého obilí, ale také naši bylinkovou lékárnu, kterou pak smíme v průběhu roku léčit nejrůznější neduhy. Podobně jako sedmikráska chudobka, i chrpu řadíme na seznam protizánětlivých bylinek, které navíc, podporují tvorbu žluči. Z chrpy lze uchystat velmi snadný nálev, který ulevuje při zánětu spojivek, případně, nechává odpočnout unavené oči. Zároveň se doporučuje při nechutenství či trávicích potížích. Bylinku sbíráme od června do srpna, nejlépe po ránu. Následně sušíme na stinném, dobře větraném místě, bez přístupu slunce. Teprve tehdy si chrpa zachovává všechny své léčivé vlastnosti a samozřejmě, svou výjimečnou barvu, kterou ji vtisklo samo nebe. Jedná se o univerzální léčivku, kterou lze přidat k jakékoli bylinné směsi. Nemá vedlejší účinky.
Oční nálev
Dva díly květu chrpy, po jednom dílu nati světlíku a květu měsíčku a drceného fenyklu. Odvar používáme jako univerzální čaj pro oční výplachy při všech očních zánětech.
Můj tip: Chrpu, stejně jako violku či měsíček zahradní, lze přidat do jakéhokoli dortového krému, jemuž toužíme vdechnout lehký nádech požadovaného odstínu. Snadno a bez chemie. Bylinky stačí rozmixovat se směsí.
Měsíček zahradní
Poslední zmínku bych ráda věnovala zářící bylině měsíčku zahradního, který již od starověku platí za vyhledávanou léčivku. Své místo nachází taktéž i v kuchyni, kde se využívá k obarvení sýru či másla, případně nahrazuje vzácnější šafrán. Listy měsíčku zahradního se u nás velmi dlouho přidávaly do zeleninových salátů, stejně jako okvětní plátky, jež se vyznačují nejsilnějšími léčivými vlastnostmi.
Bylinka se vyznačuje pozitivním vlivem na uvolnění hladkého svalstva, podporuje krevní oběh a napomáhá hojení ran. Povzbuzuje tvorbu žluči, osvědčuje se při bolestivých křečových žilách, bércových vředech, špatně se hojících ranách, jež mívají tendenci k zánětu. Patří mezi rostliny, které dovedou zasáhnout při rakovinných nádorech. Čaj z měsíčku se osvědčuje při onemocnění žaludku, žaludečních křečích, vředech, zánětu tlustého střeva. Platí za pomocný prostředek při léčbě úzkosti, deprese, překrvení jater, menstruačních bolestí, revmatických neuralgií, bolestí šíje, svalů, zad. Měsíček dále zlehčuje průběh virových onemocnění, vykazuje dobré výsledky při infekční žloutence a je výtečným pomocníkem při chorobách jater. Čerstvou šťávu z měsíčku lze s úspěchem použít při rakovině kůže.
Sezóna bylinek je v plném proudu, užívejme vší hojnost, objevujme a těšme se ze všech vůní kolem.
Další inspiraci naleznete v knihách o bylinkách.
Zdroj:
Treben, Maria. Zdraví z boží lékárny. Nakladatelství Dona, 1991. 96 str. ISBN 978-80-7322-173-7.
Staňková-Kröhnová, Magdaléna. Bylinky pro děti a maminky. Nakladatelství Grada, 2009, 264 str. ISBN 978-80-247-2312-9.
Kopec, Karel. Zelenina ve výživě člověka. Nakladatelství Grada, 2010. str168. ISBN 978-80-247-2845-2.