prozdravi.cz
Vše pro vaše zdraví
krasa.cz
Vše pro vaši krásu
parfemy.cz
Značková parfumerie
hodinky.cz
Značkové hodinářství
sperky.cz
Značkové klenotnictví
vivantis.cz
Být sám sebou
logo  
lékařská poradnakatalog stránekobchod pro zdraví

Najdete nás na facebooku
Zdravá výživa


Psychiatrické léky: Chemická válka proti lidem – rozhovor s Robertem Whitakerem (2.část)

16.07.2012

Především, u Prozacu a SSRI, která následovala, byla míra jejich účinnosti vždy dosti chabá. Ve všech klinických testech s antidepresivy se krátkodobě zlepšilo zhruba 41% pacientů, oproti 31% na placebu.

 

SS: Jedním z SSRI antidepresiv, o kterém se široce věří, že je zázračným lékem, je Prozac. Avšak váš výzkum zjistil, že FDA dostala o Prozacu více negativních zpráv, než o ostatních drogách. Jaké typy negativních účinků lidé oznamovali?

 

RW: Především, u Prozacu a SSRI, která následovala, byla míra jejich účinnosti vždy dosti chabá. Ve všech klinických testech s antidepresivy se krátkodobě zlepšilo zhruba 41% pacientů, oproti 31% na placebu. A nyní další námitka. Pokud používáte v těchto testech aktivní placebo – aktivní placebo způsobuje fyziologické změny nemající prospěch, jako sucho v ústech – jakýkoliv rozdíl mezi antidepresivem a placebem vlastně zmizí.

 

SS: Nebyly první testy Prozacu tak beznadějné, že musel zfalšovat výsledky testů, aby vůbec dostali od FDA schválení?

 

RW: To, co se stalo s Prozacem, je fascinující příběh. Hned na počátku si všimli, že je jen okrajově nepatrně účinnější než placebo; a povšimli si, že mají určité problémy se sebevraždami. Došlo, v porovnání s placebem, ke zvýšení sebevražedných reakcí. Jinými slovy, drogy lidi zneklidňovaly a vyvolávaly v nich sebevražedné sklony, i u lidí, kteří jimi předtím netrpěli. Dostávali manické reakce u lidí, kteří předtím maničtí nebyli. Objevovaly se psychotické epizody u lidí, kteří předtím psychotičtí nebyli. Takže pozorovali tyto velmi problematické vedlejší účinky zároveň s tím, že pozorovali u zmírňování deprese velmi slabou účinnost, pokud vůbec nějakou, v porovnání s placebem.

 

V podstatě Eli Lilly (výrobce Prozacu) musela ututlat psychózu, musela ututlat mánii; a tak pak byla schopná získat schválení těchto drog. Jeden zhodnocovatel FDA dokonce varoval, že Prozac se zdá být nebezpečným, ale stejně byl schválen. Zdánlivě to vše zjišťujeme až teprve nyní: „Ach, Prozac může způsobit sebevražedné impulzy, a všechny tyto SSRI mohou zvýšit riziko sebevraždy.“ Důležité je, že to není nic nového. Tyto údaje zde byly od prvního testu. V Německu lidé říkali: „Myslím, že je to nebezpečná droga.“

 

SS: Dokonce i koncem 80. let to již věděli?

 

RW: Dříve – na počátku 80. let, než byl Prozac schválen. Vlastně Eli Lilly musela ututlat riziko mánie a psychózy, ututlat, že někteří lidé začali trpět sebevražednými sklony, protože jejich nervový systém byl drážděn Prozacem. To je jediný způsob, jak dosáhnout schválení.

 

Ututlávali to různými způsoby. Jedním z nich bylo prosté odstraňování zpráv o psychózách z údajů. Rovněž se vrátili a předělali některé výsledky testů. Řekněme, že někdo měl manickou epizodu, nebo psychotickou epizodu; místo aby to zapsali, zapsali návrat deprese, a podobné věci. Takže existovala základní potřeba tato rizika skrýt od počátku, a to udělali.

 

Takže Prozac byl schválen v r. 1987 a začala ta neskutečná reklamní kampaň. Samotný prášek se objevoval na titulních stránkách časopisů! Jako Prášek roku (smích). A tvrdilo se, že je mnohem bezpečnější: zázračný lék. Doktoři říkali: „Ach, skutečným problémem s touto drogou je, že nyní můžeme vytvořit jakoukoliv osobnost chceme. Jsme prostě díky těmto drogám tak šikovní, že když chcete být neustále šťastní, vezměte si svůj prášek!“

 

To byl naprostý nesmysl. Ty drogy byly při zmírňování symptomů deprese v krátkodobém horizontu stěží lepší, než placebo. Byly tu všechny ty problémy; přesto jsme tyto drogy vnucovali a říkali „Ach, moc psychiatrie je taková, že vám můžeme dát mysl, jakou chcete – osobnost na přání!“. Bylo to naprosto obscénní. A zatím se tato droga, po nasazení, stala v Americe drogou, na kterou bylo nejvíce stížností. Prozac!

 

SS: Jaká byla míra stížností, když se Prozac dostal na trh?

 

RW: V této zemi máme Medwatch, informační systém, ve kterém oznamujeme negativní události u psychiatrických drog FDA. Mimochodem, FDA se pokouší udržet tato hlášení o negativních koních mimo dosah veřejnosti. Takže místo aby je FDA činila veřejnosti snadno přístupnými, abyste se dozvěděli o nebezpečích drog, je velmi těžké se k těmto zprávám dostat.

 

Během deseti let bylo Medwatch zasáno 39,000 zpráv o negativních účincích Prozacu. Lidé se domnívají, že počet negativních správ zaslaných Medwatch představuje pouhé 1% skutečného počtu takových událostí. Takže pokud máme u Prozacu 39,000 zpráv o negativních událostech, počet lidí, kteří těmito problémy skutečně trpěli, se odhaduje na 100 násobek, či zhruba na 4 miliony lidí. To činí Prozac v Americe drogy s nejvíce stížnostmi, zdaleka. U Prozacu bylo v prvních dvou letech jeho prodeje na trhu obdrženo více zpráv o negativních účincích, než u hlavních bicyklických antidepresiv za 20 let.

 

Pamatujte, Prozac je americké veřejnosti vnucován jako báječně bezpečná droga, takže na co si lidé stěžují? Mánii, psychotické deprese, nervozita, úzkost, podrážděnost, nepřátelskost, halucinace, ztrátupaměti, třes, impotenci, křeče, nespavost, nevolnost, sebevražedné impulzy. Je to velká škála závažných symptomů.

 

A zde je pecka. Nebyl to jen Prozac. Jakmile jsme dostali na trh ostatní SSRI, jako Zoloft a Paxil, v r. 1994, byla čtyři SSRI antidepresiva mezi 20 drogami, na které si lidé stěžovali na seznamu FDA Medwatch. Jinými slovy, každá z těchto drog dodaných na trh začala vyvolávat tuto širokou škálu negativních událostí. A nešlo o drobnosti. Když mluvíte o mánii, halucinacích, psychotické depresi, to vše jsou závažné negativní události.

 

Prozac byl americké veřejnosti líčen jako zázračný lék. Objevoval se na titulních stránkách časopisů jako bezpečný, a jako známka skvělé schopnosti ovlivnit mozek přesně tak, jak chceme. Ve skutečnosti zprávy ukazovaly, že může vyvolat spoustu nebezpečných událostí, včetně sebevraždy a psychózy.

 

FDA byla před tím varována. Dostávali záplavu zpráv o negativních reakcích, a veřejnosti o tom nebylo nikdy nic řečeno, po velmi dlouhou dobu. Trvalo deset let, než FDA začala uznávat zvýšený počet sebevražd a násilí, které může u některých lidí vyvolat. To jen ukazuje, jak FDA Američany podvedla. Je to klasický příklad. Podvedli je a nevykonávali svoji zodpovědnost působit jako hlídací pes Američanů. Místo toho působili jako agentura, která ututlávala škody a rizika těchto drog.

 

SS: Ve světle selhání FDA, která nás u Prozacu nevarovala, co jejich současné zanedbávání rizik sebevraždy u dětí, kterým jsou podávána antidepresiva jako Paxil? Nečinili se britští představitelé duševního zdraví mnohem lépe, než jejich američtí kolegové z FDA, a nevarovali o nebezpečí sebevražedných pokusů, když jsou antidepresiva podávána mladistvým?

 

RW: Ano. Příběh dětí je neuvěřitelně tragický. Je to také skutečně špinavý příběh. Vraťme se trochu a podívejme se, co se stalo dětem na antidepresivech. Prozac přichází na trh v r. 1987. Na počátku 90. let farmaceutické společnosti, které tyto drogy vyrábí, říkají: „Jak rozšíříme trh u antidepresiv?“, protože přesně to drogové společnosti dělají – chtějí dostat stále větší počet lidí. Viděly, že je tu nedotčený trh u dětí. Takže začaly tlačit drogy dětem. A byly úspěšné. Od r. 1990 vzrostlo používání antidepresiv u dětí asi sedminásobně. Začali jim je předepisovat jako chtě nechtě.

 

A nyní, kdykoliv se u antidepresiv prováděly pediatrické testy, zjistili, že tyto drogy nejsou u cílových symptomů deprese o nic účinnější, než placebo. K tomu docházelo při pediatrických testech antidepresiv opakovaně a neustále. Takže vám to říká, že pro tyto drogy neexistuje naprosto žádné skutečné terapeutické odůvodnění, protože u dětí tyto drogy nezmírní dokonce ani cílové symptomy v krátkodobém horizontu, v porovnání s placebem; a navíc způsobují všechny ty negativní reakce.

 

Například v jednom testu 75% mladistvých léčených antidepresivy trpělo nějakým druhem negativní reakce. V jedné studii univerzity v Pittsburghu 23% dětí léčených SSRI začalo trpět mánií nebo manickými symptomy; u dalších 19% došlo k léky vyvolané nepřátelskosti. Klinické výsledky vám říkaly, že u deprese to pro vás nemělo naprosto žádnou prospěšnost; a mohly způsobit všemožné skutečné problémy všeho druhu – mánii, nepřátelskost, psychózu, a dokonce stimulovat k sebevraždě. Jinými slovy, nepoužívejte tyto drogy, jasné? Bylo to totálně ututláno.

 

SS: Jak to bylo ututláno?

 

RW: Byli tu psychiatři – někteří z nich očividně dostávali peníze od drogových společností – kteří říkali, že děti jsou nedostatečně léčené a jsou vystaveny riziku sebevraždy, a jak bychom mohli děti léčit bez těchto pilulek a jaká tragédie by to byla, pokud bychom tato antidepresiva nemohli použít.

 

Nakonec prominentní výzkumník v Anglii, David Healy, začal provádět vlastní výzkum schopnosti těchto drob dohnat k sebevraždě. Dokázal také získat přístup k některým výsledkům testů a začal bít na poplach. Nejdříve bil na poplach v Anglii a předložil tyto údaje tamním úřadům. A ty viděly, že to vypadá, že tyto drogy zvyšují riziko sebevraždy a že opravdu neexistují žádné známky prospěšnosti u cílových symptomů deprese. Takže začali varovat doktory, aby tyto drogy mládeži nepředepisovali.

 

Co se děje ve Spojených státech? No, teprve po spoustě tlaku vyvinutého na FDA bylo umožněno slyšení. FDA rizika těchto drog bagatelizuje. Nechce se jim ani psát na nálepky varování. Proč? Nestojí životy dětí za ochranu? Pokud víme, že máme vědecky prokázané riziko, že tyto drogy zvyšují počet sebevražd, neměli by před tím aspoň varovat? Ale FDA byla zatvrzelá a nehodlala dát na tyto léky varování.

 

SS: Pokud je Prozac drogou s největším počtem stížností v zemi, pokud Paxil prokazatelně představuje u mládeže riziko sebevraždy, jak je možné, že tato antidepresiva mají nadál pověst téměř kouzelné medicíny na depresi? A proč nás FDA před Paxilem a Prozacem nevarovala tak dlouho?

 

RW: Má to spoustu důvodů. V 90. letech se změnilo financování FDA. Byl schválen zákon, který zajistil, že většina financí pro FDA pochází z drogového průmyslu: zákon PDUFA, či zákon o poplatcích za předpisové léky. V podstatě když drogové společnosti zažádaly u FDA o schválení, musely zaplatit poplatek. Tyto poplatky začaly financovat převážnou část vyhodnocování žádostí o schválení FDA.

 

Takže najednou přichází financování z drogového průmyslu; již nepřichází od lidí. Protože se má tento zákon novelizovat, říkají drogoví lobbyisté FDA, že jejím úkolem již není kriticky analyzovat léky, ale rychle léky schvalovat. A to bylo součástí té věci s Newt Gingrichem: Vašim úkolem je dostat tyto léky na trh. Začněte se bratřit s drogovým průmyslem a usnadněte vývoj drog. Myšlenka, že FDA je hlídací pes, byla zcela zapomenuta.

 

I z lidského pohledu lidé, kteří pracují pro FDA, odtud odchází a končí u drogových společností. Existuje starý vtip, že FDA je předstupeň budoucí práce pro drogové společnosti. Jdete tam, chvíli tam pracujete, pak jdete do drogového průmyslu. No, pokud lidé dělají kariéru takto, kdy si prakticky vytváří vztahy se starými dobrými hochy v branži, tak nebudou na drogové společnosti přísní. Takže to se stalo v 90. letech. FDA dostala nové rozkazy. A to: „Usnadněte dostávání léčiv na trh. Nebuďte příliš kritičtí. A v podstatě pokud si chcete udržet své financování, které nyní přichází z drogového průmyslu, zajistěte, že si tato pravidla vezmete k srdci.“

 

SS: Takže obří farmaceutické společnosti mají obrovskou moc, a mohou zfalšovat výsledky testů a podrobit si výzkumníky a dokonce i samotnou FDA?

 

RW: FDA byla na počátku 90. let prakticky sražena na kolena a skutečně jsme to mohli vidět na případu psychiatrických drog. FDA se stala pudlíkem farmaceutického průmyslu, ne hlídacím psem. Teprve nyní to vešlo v obecnou známost. Máme Marcii Angell, bývalou redaktorku New England Journal of Medicine, která napsala knihu, kde uvádí, že FDA se stala pudlíkem. Nyní se v podstatě široce uznává, že došlo k tomuto poklesu a pádu. Jako redaktorka New England Journal of Medicine, nejprestižnějšího lékařského časopisu jaký máme, je Marcia Angell někdo, kdo byl v samotném srdci americké medicíny, a ona došla k závěru, že FDA Američany podvedla. A o práci v New England Journal of Medicine přišla proto, že začala kritizovat farmaceutické společnosti.

 

Byla redaktorkou časopisu koncem 90. let a existoval lékař korespondent Thomas Bodenheimer, který se rozhodl napsat článek o tom, jak již nelze dokonce věřit ani tomu, co je zveřejněno v lékařských časopisech, kvůli všem těm falšováním výsledků. Takže provedli šetření ohledně toho, jak farmaceutické společnosti financují všechen výzkum a falšují výsledky testů, takže již nemůžete věřit tomu, co čtete ve vědeckých časopisech. Poukázali na to, že když se pokusili získat odborný názor na vědeckou literaturu související s antidepresivy, nemohli prakticky najít nikoho, kdo by nebral peníze od drogových společností.

 

Nyní vydává New England Journal of Medicine Massachusettská lékařská společnost, která vydává spoustu dalších časopisů, a mají spoustu farmaceutických reklam. Takže co se stane, když se objeví článek Thomase Bodenheimera, v doprovodu úvodníku Marcii Angell, týkající se žalostného stavu americké medicíny v důsledku toho všeho? Oba přijdou o práci! Je pryč, stejně jako Thomas Bodenheimer. Zamyslete se nad tím. Přední lékařský časopis vyhazuje lidi proto, že se odvážili kritizovat podvodnou vědu a podvodný proces, který otravuje vědeckou literaturu.

 

Takže máme FDA, která funguje jako mopslík. Nemůžete věřit vědecké literatuře. To vše ukazuje, jak byla americká veřejnost podvedena a jak o všech těchto problémech s těmito drogami nevěděla, a proč to před ní bylo tajeno. Souvisí to s penězi, prestiží a sítí starých hochů.

 

SS: Má to také co dělat s umlčováním kritiky. Eli Lilly používá média k vytrubování dobrých stránek Prozacu a dává požitky doktorům, kteří navštěvují konference, kde poslouchají o jeho prospěšnosti, a kupuje si výzkumníky. Ale nepoužívají také své peníze a moc pro umlčování kritiky?

 

RW: Příkladem toho je dr. Joseph Glenmullen, psychiatr, který pracuje také pro Zdravotní služby univerzity Harvard, a který napsal knihu s názvem Nežádoucí účinky Prozacu, aby varoval před nebezpečím Prozacu. Zjistil, že tyto drogy jsou nadměrně užívány a mají závažné vedlejší účinky. Dokonce nadhodil otázku dlouhodobých problémů s pamětí a kognitivní dysfunkcí, s těmito drogami souvisejícími. No, Eli Lilly pak spustila PR kampaň, aby se pokusila ho zdiskreditovat. Poslali médiím hlášky, ve kterých zpochybnili jeho vazby na lékařskou fakultu Harvardu atd. Vše to bylo o umlčení kritiky.

 

Pokud tančíte, jak drogové společnosti chtějí, na velmi vysokých úrovních, dostanete spoustu peněz, abyste mohli létat po světě a předvádět prezentace o zázracích drog. A ti, kteří přijdou a nekladou žádné obtěžující otázky, jsou opulentně hoštěni a možná dostanou i malou odměnu za to, že se tohoto vzdělávacího setkání zúčastnili. Takže pokud chcete být součástí tohoto krmníku, můžete. Opěvujete zázraky drog a nemluvíte o jejich hnusných vedlejších účincích, a budete dostávat tučné platby jako jeden z jejich přednášejících, jako jeden z jejich expertů.

 

Ale pokud začnete mlít „a co mánie, a co psychóza“ – umlčí vás. Podívejte se, co se stalo Davidu Healymu. Healy je dokonce tím nejlepším příkladem. David Healy měl v Anglii svoji výbornou pověst. Napsal několik knih o historii psychofarmakologie. Byl tam něco jako bývalý tajemník psychofarmakologické asociace. Dostal nabídku práce na univerzitě v Torontu, aby tam vedl jejich psychiatrickou fakultu. Takže zatímco čekal, aby se mohl ujmout své pozice na univerzitě v Torontu, do Toronta odjel a promluvil tam o zvýšeném riziku sebevražd u Prozacu a některých dalších SSRI. Když se vrátil domů, byla nabídka práce zrušena.

 

Daruje Eli Lilly nějaké peníze univerzitě v Torontu? Zcela jistě. Takže odpověď na otázku zní ano, Eli Lilly umlčuje disent také.

 

SS: Jak je to s tajemstvím ohledně tajného vypořádání mezi Eli Lilly a přeživšími, kteří společnost zažalovali poté, co Joseph Wesbecker zastřelil 20 spolupracovníků poté, co byl dán na Prozac?

 

RW: Během jeho procesu, ve kterém byla Eli Lilly zažalována, se soudce chystal připustit některé velmi poškozující důkazy, ukazující na zločin Eli Lilly v předešlém případě. Soudce řekl: „Jděte a předložte to při procesu.“ Jenže oni to nepředložili; a v podstatě, z ničeho nic, žalobci již k doložení svého případu žádné poškozující důkazy nepředkládají. Takže soudce se diví, proč to již nedělají. Něco mu tam smrdí. Má podezření, že Eli Lilly se se žalobci vyrovnala tajně a že součástí této dohody je, že žalobci budou u soudu podvádět, aby Eli Lilly případ vyhrála. Pak může Eli Lilly tvrdit: „Hele, naše drogy nezpůsobují, že se lidé stávají násilnými.“

 

A skutečně, to se stalo. Eli Lilly cítila, že proces prohraje. Zašli za žalobci a řekli, že jim dají spoustu peněz. Ti souhlasili, že případ vypořádají, ale museli v procesu pokračovat. Tak mohla Eli Lilly veřejně tvrdit, že soud vyhrála a že Prozac nezpůsobuje poškození.

 

Knihy o očkování a farmaceutickém lobby naleznete v naší nabídce.


Související články:
Psychiatrické léky: Chemická válka proti lidem – rozhovor s Robertem Whitakerem (1.část)
Farmaceutický průmysl vyvíjí léky pro nejbolestnější nemoc: pro život
Morbidita a mortalita způsobená chemickými léky
Psychiatrické léky: Chemická válka proti lidem – rozhovor s Robertem Whitakerem (3.část)


16.07.2012
zdroj: www.osud.cz, přeloženo z www.naturalnews.com
další články v rubrice: Očkování, farmaceutické lobby


 
Stravování žen po čtyřicítce
Mocná dvojice minerálů
Zdravé vánoční cukroví
Cukrovka - příznaky a hodnoty glykemie
Jak zajistit adekvátní příjem zinku
Proč je ve většině případů dobré nedělat kompromis (psychologie vyjednávání podle FBI)
Priessnitzův obklad
Umění emocí: rady a tipy na závěr
Jak snížit hladinu škodlivého LDL cholesterolu přirozenou cestou
Hemeroidy - léčba, která zabírá
(c) 2004-2016 www.celostnimedicina.cz
O násRSS