Proč francouzské děti nemají ADHD

cm deti1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Ve Spojených státech je u nejméně 9 % dětí školního věku diagnostikována ADHD a užívají farmaceutické léky. Ve Francii je takových dětí méně než 0,5 %. Jak to, že epidemie ADHD u dětí zasáhla Spojené státy a téměř se vyhnula Francii?

 

Je ADHD biologicko-neurologická porucha?

Překvapivé je, že odpověď na tuto otázku závisí na tom, jestli žijete ve Francii, nebo ve Spojených státech. V USA považují dětští psychiatři ADHD za biologickou poruchu s biologickými příčinami. Přednostní léčba je také biologická – psychologické stimulanty, jako je Ritalin a Adderall.

 

Francouzští dětští psychiatři naopak vidí ADHD jako zdravotní stav, který má psychosociální a situační příčiny. Místo léčení léky se francouzští lékaři dívají spíše na základní problém, který je příčinou úzkosti dítěte – ne v mozku dítěte, ale v sociálním kontextu dítěte.

 

Francouzští dětští psychiatři nepoužívají stejný systém klasifikace dětských emočních problémů, který používají američtí psychiatři. Nepoužívají Diagnostický a statistický manuál dušeních poruch (DSM). Podle sociologa Manuela Vallée vyvinula Francouzská federace psychiatrie alternativní klasifikační systém jako odpor vůči vlivu DSM-3. Tato alternativa se jmenuje CFTMEA (Classification Française des Troubles Mentaux de L’Enfant et de L’Adolescent), poprvé vydána v roce 1983 a aktualizována v letech 1988 a 2000. Cílem CFTMEA je identifikace a řešení zásadních psychosociálních příčin dětských symptomů, ne hledání nejlepšího farmakologického léků, který maskuje symptomy.

 

Vzhledem k tomu, že jsou francouzští lékaři úspěšní v nalezení a opravení nevydařeného sociálního kontextu dítěte, tak méně francouzských dětí má diagnózu ADHD. Navíc definice ADHD není tak široká jako v americkém systému, který má podle mého názoru tendenci „patologizovat“ i to, co je normální dětské chování. DSM výslovně nezvažuje příčiny. To vede lékaře k tomu, že diagnostikují ADHD u více dětí, než který jí skutečně trpí, zatímco jim předepisují farmaceutické léky.

 

Francouzský holistický a psychosociální přístup také umožňuje posouzení nutričních příčin symptomů ADHD – konkrétně skutečnost, že se chování některých dětí zhoršuje po konzumaci potravin s umělými barvami a určitými konzervačními látkami a alergeny. Lékaři ve Francii, kteří pracují s problémovými dětmi, dokonce i rodiče některých dětí s ADHD si jsou vědomi, že dietní intervence může někdy vyřešit problém dítěte. Ve Spojených státech je léčba striktně zaměřena na farmaceutika a tak doporučuje lékařům ignorovat vliv stravovacích faktorů na chování dítěte.

 

Pak zde jsou samozřejmě naprosto odlišné filozofie výchovy dítěte mezi Spojenými státy a Francií. Tyto odlišné filozofie mohou být zodpovědné za důvod, proč jsou obecně francouzské děti lépe vychované než ty americké. Pamela Druckerman poukazuje na rozdílné rodičovské styly ve své knize „Bringing up Bébé“ (Výchova Bébé). Věřím, že její poznatky jsou relevantní k diskuzi, proč francouzské děti nejsou tak často diagnostikovány s ADHD, jako jejich americké protějšky.

 

Od doby narození francouzských dětí jim rodiče poskytují pevný rámec. Děti nemají například povoleno svačit, kdykoli chtějí. Jídlo se může jíst ve čtyřech konkrétních časech během dne. Francouzské děti se učí trpělivě čekat na větší jídlo, raději než svačit drobnosti, kdykoliv se jim zachce. Francouzští rodiče se nenechávají „vydírat“ pláčem dítěte, prostě dítě nechají vyplakat.

 

Marilyn Wedge je autorkou Pills Are Not for Preschoolers: A Drug-Free Approach for Troubled Kids.