Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pro tuto úvahu jsem si vybral slovo „pouze“. Samo o sobě je poněkud záhadné, ukazuje na skutečnost vzdálenou, nepatrnou, nevýznamnou, na věc, která nestojí za řeč, a přitom bývá věcí hlavní, podstatnou, důležitou, jak chci dále poukázat.
Zpočátku jedno „pouze“
Setkávám se s tímto jevem poměrně často u lidí, kteří posílají své dotazy do poradny, aby konzultovali svůj zdravotní stav. Dotaz začnou popisem svých problémů, které jsou košaté, různorodé, popisují, jak se svým problémem zápasí, co všechno udělali pro své léčení, a také projevují svou starost a jisté zoufalství, že již vůbec nevědí, co mají dál dělat, aby se jejich stav zlepšil. Na závěr dotazu napíší větu přibližně tohoto znění: Jinak jsem zdravý(á), beru „pouze“ lék na štítnou žlázu (vysoký tlak, deprese, na spaní…) anebo – užívám „pouze“ hormonální antikoncepci.
Tu nemoc, kterou lze považovat za základní nemoc jejich života, bagatelizují, neberou ji vážně, neuvědomují si, že tvoří základ jejich problémů. Myslí si, že když na svou základní nemoc užívají lék, je to, jako by danou nemoc neměli. Užívání léku je rutinou. Když lék berou, pak své problémy nevnímají, necítí je, chodí normálně do práce, jedou na dovolenou, pravidelně si chodí pro recept a jsou vlastně spokojeni.
Další „pouze“ přibývají
Jenže tento způsob léčení nelze považovat za řešení směřující k vyléčení. Problém je maskován lékem a v hloubi těla podstata nemoci pokračuje dále a rozšiřuje se. Příčina se nezastavila, lékem odstraněna samozřejmě není, a tak se objevují nové příznaky, přibývají nové diagnózy i další léky. Časem se z toho stane další „pouze“.
Situace se postupně komplikuje, samoregulační systémy těla přestávají trvalým maskováním nemoci fungovat, pacient se stává na svém léku závislý, jeho lék mu přináší vedlejší efekty a sám o sobě v těle vytváří novou nemoc, která jej vede k dalšímu léku, a tak se roztáčí spirála neřešených problémů.
A právě s takovou roztočenou spirálou pacient napíše do poradny o radu. Má za sebou řadu vyšetření, prošel si mnoha ordinacemi, vyzvedl si stovky receptů, využíval kilogramy chemie a začal tušit, že tudy jeho cesta nevede, proto to zkusí v internetové poradně, která se mu nabízí. Co kdyby mu lékař v poradně doporučil nějaký zázračný „alternativní“ lék.
Dát věci do pořádku
Jeho situace je mu vyobrazena jako ledová kra, která plave ve vodě. To, co je vidět nad hladinou, jsou problémy, které vnímá a které ho obtěžují. A to, co je pod hladinou, je jeho hlavní nemoc, kterou označil slovem “pouze“. Je mu řečeno, že musí rozpustit celou ledovou kru, že nestačí, když svou pozornost soustředí pouze na to, co je vidět z povrchu.
Je vyzván, aby si dal své věci do pořádku.
Musí nastat totální změna života ve všech ohledech, neboť se v jeho životě odehrává něco, co prospívá nemoci a co jeho kru zvětšuje. Jeho léčení musí začít od způsobu myšlení a pohlížení na svůj problém. Musí přestat s dosavadním postojem ke svému tělu. Jeho tělo totiž není spokojeno užíváním otravného léku. Jeho tělo chce také „ubrat plyn“, chce péči, chce sportovat, radovat se. Jeho tělo nechce žít „v komíně“ u kuřáka, ani alkohol mu nevoní, ani hormonální antikoncepce, ale rádo chodí do lesa, k vodě a na hory. Jeho tělo nechce konzervované potraviny, které jen připomínají přírodní produkty, jeho tělo chce nechemickou zeleninu, ovoce, biologické maso. Jeho tělo chce žít v harmonické rodině, nestačí mu jen partnerský vztah a život tzv. „na psí knížku“. Chce jistotu, zázemí. Chce život postavený na skále v přítomnosti Boha. Nestačí mu světská přítomnost a bulvár.
Probíhá diskuze, internetová konzultace pokračuje, jsou vypisovány objektivní důvody, kvůli kterým nelze udělat požadované změny. Téměř pravidelně se objevuje věta: „Já tolik chci a nejde to“.
Málo platné, nemoc to nezajímá, kra si bude plavat na hladině dál.