Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
U poruchy orgasmu jde o trvalou nebo opakující se neschopnost dosáhnout orgasmus navzdory délce či kvalitě pohlavního styku. Jedinec tedy dosahuje orgasmus buďto opožděně (tzn. je nevyhnutné mnohem větší množství času potřebného k dosažení orgasmu), nebo se orgasmus nedostaví vůbec. Tyto potíže se u muže můžou vyskytovat dlouhodobě, kdy jedinec kvůli poruše orgasmus nezažil vůbec.
Druhou skupinou jsou tzv. sekundární příčiny, neboli rekurentní porucha orgasmu, u kterých jedinec během života měl období, kdy k orgasmu docházelo, avšak periodicky se vyskytovali období, kdy se v této oblasti dostavovaly potíže. Příčina poruchy může být organická (čili vztahující se na zdravotní somatický stav), nicméně, ve většině případů má psychický původ. Je proto důležité, aby lékař nejdříve zjistil, zda příčina poruchy není zdravotní a podle toho stanoví další postup. Mezi zdravotní příčiny se můžou zařazovat hypogonadismus (nesprávná funkce semeníků a vylučování testosteronu), poruchy štítní žlázy (hyperthyreóza, hypothyreóza – abnormálně zvýšená/snížená tvorba tyroxinu), poruchy hypofýzy, potíže v souvislosti s nervovým systémem (mozkové záchvaty, skleróza multiplex, diabetická neuropatie, úrazy míchy, operativní zákroky pohlavního orgánu a prostaty, choroby penisu, ale také užívání psychoaktivních látek (včetně alkoholu a léků). V této souvislosti můžou vyvolávat poruchy orgasmu také užívání některých předepsaných léků, zejména ze skupiny antipsychotik, antidepresiv nebo léků ke snížení krevního tlaku.
Obvyklejší příčinou však bývají psychologické faktory. Ty zahrnují především deprese, pocity viny, hněvu, strachu, nízké sebedůvěry, úzkosti, strach z možného otěhotnění partnerky, strach z krví přenosných chorob (HIV aj.), prožívání stresu, neuspokojivého vztahu s partnerem, předchozí vztahy, předchozí sexuální zkušenosti, vlivy výchovy (tabuizace sexu, prudérní výchova) apod. Při vyšetření by lékař, sexuolog měl zvážit především jiné zdravotní příčiny a diferenciální diagnózu, zda nejde třeba o erektilní dysfunkci, poruchy v souvislosti s předčasnou ejakulací, hyposexualitou (sníženou sexuální touhou), poruchu opožděné ejakulace nebo tzv. „suchý orgasmus“, kdy není ejakulát vyveden normální cestou ven močovou trubicí, ale odchází do močového měchýře.
Léčba poruchy orgasmu spočívá v správném diagnostikování její příčin. Je samozřejmé, že se zvolí jiný postup, když je příčina třeba v nadměrném užívání alkoholu, jiný postup při hypertyreóze a jiný postup při depresích či nízkém sebevědomí, které má následně vliv na sexuální aktivitu a potažmo dosahování orgasmu.
Ve většině případů, kde tkví příčina právě v psychologických faktorech, se doporučuje jako prostředek léčby psychoterapie. Prognóza u pacientů s poruchou orgasmu závisí na několika faktorech. Jedním z primárních je to, zda je porucha orgasmu dlouhodobá a trvalá (čili muž neměl orgasmus vůbec), nebo rekurentní (tzn., že muž měl v průběhu života období, kdy k orgasmu docházelo). Prognóza je lepší taky v případech, kdy se poruchy orgasmu váží na některé specifické, vnější či environmentální faktory (např. nesprávná stimulace pohlavního orgánu, zvolené sexuální techniky, zvolené místo pohlavního styku, které je nevhodné, rušivé apod.) Tyto nedostatky se odstraňují a zlepšují lépe, než třeba vnitřní (jako např. deprese či jiný chronický psychologický problém apod.).