Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Abychom si to ještě jednou ujasnili – tělo vytváří v každém případě kyseliny během látkové výměny při zažívání, na základě různých zážitků, pocitů, stresu, hluku a jiných vlivů. Jenže v posledních 150 letech se příliš z toho nahromadilo v tělech lidí (stejně jako v zemědělské půdě a chovných zvířatech) a toto „příliš mnoho“ je to, čeho se můžeme či lépe řečeno musíme zbavit.
Jeden obchodník s lihovinami, který na můj podnět zařadil do své široké palety produktů i krystalickou sůl z Himalájí, mi vyprávěl o rolníkovi, jenž od něho tuto sůl nakupuje ve velkém. Za stálého míchání ji prý rozpouští ve vodě – považuje za důležité, aby se vznikající solanka míchala směrem doleva. (Ale proč – to se mi zatím nepodařilo zjistit.) Solanka, kterou potom přidává do krmiva, působí na zvířata stejně jako na lidské tělo. Tato takzvaná Alexandrova sůl se dá polykat a využít i jinak. Jak, to podrobně vylíčím později.
Naše překyselená půda má v podstatě také zapotřebí velké množství minerálních látek, aby rostliny, které se na ní budou pěstovat, opět obsahovaly víc anorganických látek a stopových prvků. Kde v půdě vyčerpané po celá staletí hospodaření už nic není, nemůže se ani do rostlin nic dostat.
Jaké by to pro nás mělo následky, kdybychom všichni znovu získali svou kyselino-zásaditou rovnováhu?
Především bychom byli mnohem zdravější. Neexistovala by degenerativní onemocnění. Srdeční záchvaty, mrtvice, Alzheimerova choroba a jiné by se vyskytovaly jen ve výjimečných případech, pokud vůbec ještě. Z tohoto důvodu by muselo dojít k naprosto nové strukturalizaci zdravotnického systému.
Jelikož máme skvělé porodnictví a traumatologii, výrazně by se prodloužila délka života. To by ovšem zapříčinilo zhroucení našeho už beztak „katastrofického“ důchodového systému, a tak bychom i tady byli nuceni vybudovat zcela novou sociální strukturu, neboť naši senioři by nevyžadovali péči, nebyli by nemocní, nýbrž naopak vitální, schopní práce a těšící se ze života. Jít do důchodu z práce, to sotva zní lákavě. Člověk potřebuje nějakou úlohu, která ho naplňuje – a to v každém věku! Snad bychom potom mohli v pokročilém věku konečně dělat to, co jsme si vždy přáli, ale neustále odkládali. A kdoví, třeba by nám tato činnost – mohli bychom například konstruovat domy tak, abychom žili v harmonii s přírodou, vynalézt jedlé obaly, budovat silnice, které se samy dokážou opravovat či dodat na trh automobily osvěžující prostředí atd. – stačila zajistit živobytí?
Nalezli bychom tak opět svou duševní rovnováhu, neboť jen kvůli kyselinám jsme „kyselí“. Sama jsem to musela stále znovu a znovu konstatovat. Sice mě to dobře naladilo, když jsem například opětně neodolala čokoládě, jenže asi po dvou třech hodinách, když prošla látkovou výměnou, se vytvořily příslušné kyseliny a já – zase mrzutá – jsem začala docela malicherně peskovat děti. Po mase to bylo totéž. Není to jen otřepaná fráze, když se říká, že světový mír závisí na našem vnitřním míru a harmonii.
Už řecký dějepisec Herodot postřehl, že „národy, které jedí maso, mají sklon k válčení, a lidé projevují ve vzájemných vztazích vztek, odcizení a smyslovou náruživost. Rovněž upozorňoval na to, že jedlíci masa byli udatní, smělí a neohrožení.“ Kromě toho vypozoroval, že kultury zaměřené na vegetariánskou stravu daleko předstihly kultury s masovou stravou v umění, vědě a duchovním vývoji.
Ukázka z knihy Odkyselení těla aneb Dokonalý pramen mládí a štíhlosti v 10 krocích.