Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Člověk je vybaven geniálním obranným systémem, jehož úkolem je tělo chránit. Při setkání s bacilem jej má rozpoznat a zlikvidovat. Pokud imunitní systém není v pořádku (je-li oslaben, vyčerpán), nebo když, v případě kojenců, není ještě zralý, nepozná tedy bacil a nedovede se s ním správně vypořádat. Za takových podmínek se projeví nemoc.
Otázky
Proč nemá jedinec imunitu v pořádku? Proč je imunitní systém oslaben, proč není zralý? Jaký „imunitní základ“ dostalo dítě od rodičů? Za jakých podmínek došlo k početí dítěte, jak probíhalo těhotenství, co se odehrávalo během porodu, bylo dítě kojeno?
Ve své poradenské praxi se snažím hledat příčinu a odpovědi na uvedené otázky. A je to velmi nesnadné. Pacienti bývají překvapeni, proč se jich vyptávám na takové detaily, které proběhly kdysi v minulosti, ale pokud chci objasnit podstatu nemoci, pak je třeba sestavit podrobnou mozaiku informací.
Odpovědi
A tehdy se dozvíte o rodinné zátěži a dispozici k popsané nemoci, dozvíte se, že k otěhotnění došlo ve stresových situacích, které pokračovaly i během těhotenství, že budoucí maminka musela kvůli chronickým zánětům i v těhotenství užívat antibiotika, že ji trápila kvasinka, že plodová voda byla zkalená, porodník proto zajistil porod antibiotikem, po porodu mělo dítě hnis v očičkách nebo zarudlý pupíček, a proto dostalo hned v začátku života antibiotikum, matka zase onemocněla zánětem prsu a také brala antibiotika… Sotva se dítě narodilo, začalo svůj život pod clonou antibiotik.
Dříve selektivní výběr, dnes vědecká medicína
V minulosti se například narodilo jedné ženě 12 dětí, a protože byla vysoká kojenecká úmrtnost v důsledku epidemií a jiných nemocí, z těch 12 dětí deset zemřelo a dvě děti – ty, které měly zdravý imunitní základ, přežily. Teorie hovoří o selektivním výběru a o tom, že přežije jen ten nejsilnější a nejodolnější.
S rozvojem medicíny, s příchodem antibiotik a s rozvojem očkování kojenecká úmrtnost klesla. To je chvályhodné. Dnes máme kojeneckou úmrtnost minimální. Jenže jaká je kvalita toho globálního imunitního systému dnešní generace?
Přežilo dítě, které by bez ATB nepřežilo, imunita se nerozvíjela, protože to za ni řeší antibiotikum… Toto dítě vyrůstá s imunitním systémem, který má kvalitativně nižší schopnost reagovat na různé bakterie. Dítě dospěje, založí si vlastní rodinu a ukazuje se, že imunita jeho dítěte je také slabá – musí být preventivně kryto antibiotiky, jak bylo popsáno výše, očkování ho uměle chrání… Takto jde generace za generací a myslím si, že úroveň obranyschopnosti kvůli zmíněnému pokroku klesá. Je to druhá stránka mince; sice máme nízkou kojeneckou úmrtnost, ale současně i globálně nízkou kvalitu imunity…
Snaha o protilátky
Imunitní systém si při kontaktu s bacilem na něj vytvoří protilátky, zapamatuje si jej, a když se s bacilem setká později, má již protilátky vytvořeny, a tak jedinec neonemocní. Jsou nemoci, po jejichž překonání se tvoří trvalá imunita, např. neštovice; když je proděláte v dětství, pak je již nemůžete dostat, protože protilátky vůči nim máte již vytvořeny. Angínu však můžete dostat opakovaně, protože si proti tomuto bacilu nedovedete tvořit trvalé protilátky.
Systém očkování uměle vyvolá onu tvorbu protilátek. Tento bod je stále diskutabilní, ale protože žijeme ve společnosti, v lidské komunitě, lze pochopit, že myšlenka očkování má efekt, hlavně pokud je očkování plošné (proto je snaha očkování uzákonit). A vzniká další problém, protože jsou jedinci, kteří do plošného očkování nemohou být zařazeni, např. jedinci s imunitním defektem… A tak vznikají konflikty, protože se neví, kde je ta hranice pro očkování plošné a kde je třeba přistupovat individuálně, eventuálně vůbec neočkovat. Komunitní strategie se snaží o co nejširší, plošné očkování.
Kde leží podstata
Mám před sebou malého pacienta, který trpí ekzémem, nešťastnou maminku a vůbec celou rodinu. Hledají pomoc, kde se dá. Navštěvují různé odborníky, potýkají se s rozdílnými názory na nemoc a s rozdílnými přístupy léčení. Jedni tvrdí, že podstatou ekzému je alergie (hlavně jde o potravinový alergen), a tak se pouštějí do nekonečné „detektivky“, kdy hledají ten nepříjemný alergen… Jenže to má háček. Alergen, ať je kterýkoliv, není tou hlavní příčinou. Alergen totiž funguje jen coby spouštěč.
Podstata problému je v tom, proč imunitní systém reaguje neadekvátně. Samozřejmě je dobré poznat spouštěcí alergen, aby mohl být ze stravy eliminován, ale těch alergenů může být i několik, a pak bude velmi složité sestavit jídelníček, který by alergeny neobsahoval.
Někdy pomůže imunolog (pokud se k němu pacient vůbec dostane) tím, že vyšetří, jak tělo pacienta reaguje na alergen a dokáže pojmenovat pravděpodobnost alergie na určitou potravinu. Použil jsem slovo pravděpodobnost alergie, protože ani imunologický test nemusí vypovídat spolehlivě. V kojeneckém věku je zvláště složité alergen určit… Imunologický test však kromě alergie může odhalit některý defekt imunity, např. poruchu slizniční imunity apod. Tehdy ekzém nemusí být zhoršován předpokládaným potravinovým alergenem, nýbrž třeba bacilem, virem, lidským toxinem… Velkou roli hraje i psychika, celková atmosféra v rodině. Každý ví, co je to stres. Může mít kojenec stres? Ano, samozřejmě, a může mít dokonce velký stres. Může ho pociťovat již v těle matky, při porodu, v porodnici. Vnímá stres matky, vnímá hádky, křik…
Takže máte před sebou kojence s ekzémem a vnímáte potravinovou alergii, psychosomatické vlivy, a jak bylo popsáno v úvodu, nízkou globální, generační kvalitu imunity.
A tak se dnes s tímto fenoménem musíme učit vyrovnávat.