Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Pro mne je to smutné konstatování. Věnoval jsem této problematice řadu let, téměř tři desetiletí, kdy se setkávám s utrpením rodin, do kterých se narodí dítě s atopií. Je to nemoc, kde je predispozice k alergii, ekzému, astmatu a jiným projevům.
Při rozboru se zaměřením na hledání kořenů atopie se snažíme odhalit závažnost dispozice. Hlavní osobou je malý kojenec s „červenou“ kůží a s urputným svěděním. Jeho rodina lítostivě trpí s ním. A někdy slyším: „Kdybych to tak mohl vzít na sebe, aby se to dítě nemuselo tolik škrábat!“ A tato věta je klíčem následující problematiky. Totiž ano, rodiče to měli ve své moci, v mnohém mohli utrpení svého dítěte zmírnit, ovlivnit je.
Co s dispozicí
Víme, že je dispozice dána geneticky. Dítě dostane část genetické výbavy od matky a část od otce a vytvoří se v něm vlastní, osobitá kombinace, která rozhoduje, jak silná a závažná bude atopie u dítěte. Tedy v tomto okamžiku se dá říci, že je to dáno a s geny nic neuděláte. Jenže nové studie z oblasti epigenetiky mají k tomuto faktu ještě malý, ale hodně významný dodatek. Záleží totiž i na tom, zda je ten gen pro atopii zapnut, anebo zda je vypnut. To znamená, že se atopie teoreticky nemusí projevit.
A tuto část již můžete ovlivňovat např. způsobem stravování, přístupem ke svému tělu, životním stylem apod. A zde je důležité, zda si rodiče dokážou ujasnit, jak se na těhotenství mají připravit, když oba dva – muž i žena jsou atopici a chtějí počít své dítě. V době, než dojde k početí, mají část onoho škrábání v budoucnu narozeného dítěte ve svých rukou.
Když jsou geny pro nemoc už zapnuty
Celou lékařskou praxi se snažím dostat do poradny takové rodiče, kteří mají rozhodování o početí před sebou, abych jim mohl vysvětlit, jaká opatření mají udělat, co si mají zjistit, jak se mají stravovat, jak se mají chovat ke své imunitě apod.
Žel, před početím přijde ze sta párů do poradny jeden nebo dva, ostatní v drtivě většině přicházejí, až se po narození dítěte dostaví utrpení v podobě svědivého ekzému, ale to již má dítě své geny zapnuty pro nemoc, a tak se řeší jen následky…
Tehdy rodiče žádají o radu, co si počít. Mají za sebou řádku vyšetření a rad z různých úrovní odbornosti od vyhlášené kliniky až po léčitele či bylináře, dostávají spoustu informací, které jsou mnohdy protichůdné. Nemohou se shodnout na dietě, které jídlo mohou, které nemohou, jestli mají mít doma kanárka, psa, kočku, jestli mohou doma kouřit, jaké masti mají na kůži dávat, které léky mají užívat. A protože se zdá, že si ekzém stejně dělá, co chce, dostávají se i do deprese, obzvláště maminka dítěte, protože ona je s dítětem spojena nejtěsněji. A čím více je ona nervózní z toho, že se ekzém stále zvětšuje i přes různá opatření, tím více svou nervozitu přenáší na dítě. Ono to samozřejmě pozná, a tím víc se škrábe. Je to rozjeté kolo následků, kdy jeden rozpoutává další a další. Až přijde kortikoidní mast, antihistaminika atd. Na chvíli se ekzém uklidní, ale je jen otázkou času, kdy se objeví nové ložisko ekzému, anebo se atopie projeví jinou formou, třeba alergií na sliznicích očních, nosních, eventuálně se přímo rozjede astma… To je docela klasický scénář.
Rozbor
Při rozboru „pět minut po dvanácté“ nejprve sestavujeme rodinnou anamnézu. Ptám se na matku, její rodiče a příbuzenstvo, totéž na otce, jeho rodiče a příbuzenstvo, také na sourozence, bratrance, sestřenice, synovce neteře, další děti z rodiny. Dost často se stává, že odpověď na to, kdo má v rodině atopii, je negativní. Rodiče prostě nevědí nic o tom, že by někdo v rodině atopii měl. Zde máme nejpodstatnější fakt – sledovanému dítěti byl diagnostikován atopický ekzém. Takže kde se vzal? Od koho k dítěti přišel?
Matka si vzpomene. Když jsem byla malá, měla jsem malý flíček v loketní jamce na paži, ale ten brzy zmizel. Ano, klidně to mohl být projev atopie. Malý, působil krátce, dávno na něj zapomněla. Jenže to byl signál, že je v jejím těle atopie, tj. má gen pro atopii. Ten předala svému dítěti, tam se klinicky projevil. Kdyby se čistě teoreticky matka nechala testovat alergologem na alergeny, zřejmě by se u ní zjistila pozitivita na některý alergen, což by ukázalo na tzv. latentní alergii. Je přítomna pozitivita testu, ale není klinický projev. Proto o své alergii neví. A podobně je to u rodičů její matky. Tehdy se nic nevyšetřovalo, a jestli měli nějaký projev alergie, pozornost se mu nevěnovala.
Když se takovému rozboru začnete věnovat podrobně, nakonec se vám genetický strom jasně ukáže a vidíte, jak se jím táhne stopa vedoucí k dítěti.
I nespecifické projevy
Alergie se mnohdy neprojevuje jen viditelným příznakem, jak bychom si představovali, např. sennou rýmou, astmatem čí ekzémem, nýbrž se může projevit nespecificky – třeba bolestí břicha, nervozitou, poruchou chování, bolestí hlavy. Jedna maminka tvrdila, že žádnou alergii nemá a nikdy neměla, a nakonec se ukázalo, že její bolesti hlavy mají původ v potravinové alergii. Vždy, když snědla ´svůj alergen´, rozbolela ji hlava… Proto se podivila, že je atopička, a vyjasnilo se, že svůj díl atopie svému dítěti předala. Poctivý rozbor rodinné anamnézy – někdy doslova detektivka – může poskytnout obraz o síle a pravděpodobnosti atopie a rodiče pak mají s tímto faktem počítat a přizpůsobit se mu.
Pak přijde na řadu rozbor těhotenství. Je jasný základní fakt: Geny od rodičů byly posbírány, šroubovice DNA byla již sestavena. Nyní hledáme, které spouštěcí faktory mohly působit a stisknout pomyslné tlačítko pro atopii. A vidíme chyby ve stravování, vidíme kouření, vidíme stresy v zaměstnání, vidíme hádky mezi partnery, dnes mluvit o tom, že dítě počnou manželé, je pomalu vzácnost. Vidíme infekce, kvasinky, chlamydie, mykoplasmata, vidíme antibiotika… Tvrdnutí břicha, krvácení, těhotenskou cukrovku, vysoký tlak, strach z porodu. Psychickou nepohodu…
Potom přijde na řadu samotný porod. Musím přiznat, že slýchám z pohledu matek úplné horory o tom, co se dělo v porodnici, ani nemusím popisovat, kolik potenciálních spínačů v porodnici cvakalo.
A období po narození, trable s kojením, záněty prsou, zarudlý pupíček, zahnisané oko, antibiotika, žloutenka, fototerapie, odběry… A potom dítě přichází slavnostně domů. Do jakého prostředí, jaká je kolem něj atmosféra, jak se daří kojení, jak se stravuje maminka? Samostatnou kapitolou je očkování, které je u atopiků nevyzpytatelné, a často vidíme, že zafungovalo jako spínač pro atopii.
Strom dispozice k atopii, s řadou spínačů…
Když si to všechno sečteme, vidíme individuální genetický strom dispozice k atopii, vidíme celou řadu spínačů.
A teprve v tomto okamžiku rodiče vidí, co mohli a měli vzít do svých rukou, respektive co neměli dělat, aby se dnes jejich dítě tolik neškrábalo. Při dalším pátrání se zaměřením na zdravotní stav obou rodičů před těhotenstvím nacházejí různé nemoci zažívacího traktu, oslabené imunity, autoimunitní choroby, poruchy štítné žlázy, psychické potíže.
A svou roli sehrává sociální nezralost, nepřipravenost na rodinu, zadluženost v hypotéce. Muž musí pracovat 16 hodin denně, aby rodinu uživil, a často se ukáže, že místo toho, aby pomohl ženě s těžkou péčí o ekzémové dítě, aby si ona mohla oddechnout, aby svou starost a strach nepřenášela na dítě, cítí se muž po práci sedřený, a tak pomoci nemůže. Mezi partnery vzniká napětí, nervozita, křik a vidíte, že je to vlastně také spínač.
Chtěl jsem svými postřehy z praxe vyjádřit myšlenku, že ekzém je multifaktoriální onemocnění, má obvykle hluboké kořeny a na léčení takového stavu nestačí užívat nějaká léčiva. Ekzém nevyléčí klinika, doktoři ani léčitelé. Je to onemocnění vlastně celé rodiny, podmínky, které v ní panují, vyhovují nemoci. U někoho převažuje alergie, u jiného špatná imunita, u jiného psychický faktor.
Za ta léta své praxe jsem došel k názoru, že dítě se má léčit ještě dříve, než je počato.
Snad jsem tímto článkem vysvětlil, proč…