Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Stravování dle zásad přerušovaného půstu je u nás již delší dobu známo, nadchla se pro něj i hezká řádka mých přátel. Osobně si myslím, že pokud nám tento stravovací řád vyhovuje, netrpíme hladem, náš jídelníček nepřichází o cenné živiny, dokonce se vymaníme z područí sladké závislosti a zredukujeme nějaké to kilo, může to být právě ta naše stravovací cesta.
Spousta z nás stále hledá, nemůže se ukotvit, v nadšení propadáme určitému výživovému směru, abychom jej vzápětí vystřídali za jiný. Nizkosacharidové stravování, dělená strava, vegetariánství, veganství (i když tady jde spíše o etický aspekt, nežli ten zdravotní), vitariánství, keto dieta a jistě bychom vzpomněli mnoho, mnoho dalšího. Jíme-li správně, získáváme z potravy vše, co tělu třeba, držíme si váhu, bystrý úsudek, klidněji spíme, býváme odolnější vůči stresu. V průběhu dne pociťujeme neustálý příval energie, po obědě neusínáme, zvládáme i sport, několikrát během týdne. Býváme-li však v průběhu dne unavení, hůře spíme, jsme citlivější vůči stresu, hladoví, bez čisté jasné mysli, která je omámena několika šálky kávy denně, onen problém může vězet ve stravě.
Dříve, než se rozepíši, ráda bych poznamenala, že z toho, co funguje jednomu, nemusí nutně profitovat druhý. Pokud bychom měli v kruhu deset různých lidí, je možné, že každý z nich bude potřebovat svůj vlastní individuální stravovací přístup. Tak, jako se výjimečně potkávají dvě povahově totožné bytosti, stejně tak je těžké najít dva, kteří by se vyznačovali rovným trávením.
Přerušovaným půstem rozumíme režim, během kterého se střídají fáze jídla a fáze lačnění, přitom, ona druhá fáze je vždy delší, nežli fáze, během které přijímáme potravu. Existuje několik možností, jak si tyto dvě fáze časově nastavit. Jednoduchým schématem může být 14 hodin lačnění a 10 hodin konzumace. Případně, zvládneme-li, lačnit lze i 16 hodin a zbývajících 8 hodin pak jíst. Někteří dokonce lační 18 hodin a jedí po šest hodin. Záleží, jak si nastavíme, jak se cítíme, co umožní náš zdravotní stav. Po dobu lačnění bychom určitě neměli být unavení, hladoví a nesví. Chceme-li zařadit přerušovaný půst, výsledkem by měla být vždy fyzická i psychická pohoda těla.
Proč zařadit přerušovaný půst?
Znám hezkou řádku lidí, kteří díky této stravovací „technice,“ zredukovali váhu, upravili hladinu krevního cukru. Sama jsem diabetik I. typu a vidím, kolik inzulínu tělo spotřebuje po ránu. Je to až 3 x více, než by bylo třeba na stejný pokrm k večeři. Přitom, laicky řečeno, čím více inzulínu naše tělo vyrobí, tím také snáze ukládáme tuk. Proto mnozí, kteří se vydají ve šlépějích přerušovaného půstu, mohou snáze zredukovat váhu. A potažmo i upravit hladinu krevního cukru. Přerušovaný půst nechá tělo mnohem déle vydechnout, dochází k hlubší regeneraci, posílení imunitního systému, k léčbě zánětů. Prakticky si jej může vyzkoušet kdokoli, výjimku bych udělala snad jen u kojících maminek, ačkoli, jak se níže dočteme, nemusí být problémem. Nedoporučuji však v těhotenství, při pod-váze. Lze být zařazen také při diabetu na inzulínu, ať už I. či II. typu. Zde je však třeba sledovat hladinu krevního cukru a během dopoledních hodin pak upravit například 1 inzulínovou jednotkou. Pokud bychom dopoledne padali pravidelně do hypoglykémie, je třeba přenastavit množství nočního inzulínu, případně si dobu lačnění zkrátit, hledat jinou alternativu.
Rozhodneme-li se pro přerušovaný půst, můžeme jej zařadit dlouhodobě, ať už denně či každý druhý den, popřípadě 1 – 2 x týdně. Je to jen na nás, i malá změna bývá výhrou. Pamatujme však na jedno, s nikým nesoupeříme, to, jak si vše nastavíme, je opravdu jen v našich rukou.
Jak si přerušovaný půst rozvrhnout?
Důležité je stanovit dobu lačnění. A v následujících hodinách pak jíst zhruba co dvě, dvě a půl hodiny. Případně podle potřeby. Některá literatura uvádí, že můžeme jíst nepřetržitě, to mi však nepřijde jako rozumné řešení. Osobně bych dodržela rozmezí 2 až 2,5 hodin. Vybereme-li si schéma 14+10, může vypadat následovně: 9:30 snídaně, 12:00 oběd, 14:30 svačinka, 17:00 večeře, 19:30 svačinka. Případně rozmezí jemně natáhneme, vložíme pouze 4 porce jídla a poslední již vylučujeme. Důležité je, abychom zachovali přiměřený kalorický příjem.
Nastavit jídelníček pak bývá zcela snadné, snídaně může být servírovaná v podobě kaše, oběd tak, jak jsme zvyklí, dokonce i svačinky a večeře. Snažme se však, máme-li zdravotní důvod pro přerušovaný půst, nedohánět dopolední „deficit,“ odpoledním mlsáním. Máme-li chuť a schéma 14 + 10 nám nečiní vůbec žádný problém, můžeme vyzkoušet i schéma 16 + 8. Zde bychom pak mohli začít konzumovat první jídlo kolem 11. hodiny.
Na závěr jsem si pro vás připravila krátký rozhovor s Natálií Bernard, velmi milou ženou, módní ikonou, která díky přerušovanému půstu zhubla 20 kilo.
Natálko, mohu se zeptat, co Tě k nápadu zakusit tento druh stravování, přimělo? Jaké schéma sis vybrala?
„Na přerušovaný půst jsem dostala tip od Vlaďky Šubertové (poznámka autora: výborná masérka). Byla jsem tenkrát docela bezradná, nemohla jsem shodit po porodu a stále kojila. Na půst jsem najela, když měl syn rok a tři měsíce – kojený byl do dvou let. Ze začátku jsem zkoušela různá schémata a pak jsem zakotvila v čase 8.30 až 16.30, kdy jsem jedla.“
Jak dlouho jsi vydržela?
„Asi rok a půl. Teď se k půstu vracím, když mám potřebu a zacítím. Navíc jsem zjistila, že se cítím lépe, když méně jím.“
Jak vypadat v průběhu přerušovaného půstu Tvůj jídelníček? Kolikrát denně jsi jedla? Cítila jsi větší potřebu mlsat?
„Snídala jsem, miluji vajíčka na různé způsoby, chleba, pomazánky apod. Pak oběd, většinou meníčko, protože se stále pohybuji v terénu a nemám čas na přípravu vlastního oběda. Odpoledne ovoce, salát, něco sladkého Jedla jsem průměrně třikrát denně. Po prvních 14 dnech hladu, který mě na počátku půstu pronásledoval, jsem ho přestala mít a naopak se musela k jídlu trošku nutit. Chutě na sladké mě přešly asi po třech týdnech. Navíc už šest let užívám chlorellu a ječmen, který jsem samozřejmě v jídelníčku ponechala. Tyto „zelenáče“ mi velmi vyhovují.“
Přepadal Tě někdy ráno vlčí hlad?
„Párkrát z počátku, pak už ne.“
Jaká byla odezva Tvého těla?
„Báječná. Měla jsem neskutečné množství energie, váha začala padat, bříško zmenšovat, boky šly dolů. Byl to skvělý a velmi motivující pocit.“
Můžeš nám popsat klady a zápory, které si s sebou přerušovaný půst nese?
„Na zápory jsem nepřišla. Od dětství jsem měla v hlavě, že je třeba jíst pětkrát denně, a přerušovaný půst mi to vyvrátil. Jedla jsem méně a měla mnohem více energie.“
Chtěla by ses k tomuto typu stravování zase někdy vrátit?
„Určitě ano, právě nyní nad tím usilovně přemýšlím.“