Každý se léčí sám

Člověk si nese své onemocnění, sám se podílí na vzniku a vývoji své nemoci. Člověk se tedy také musí sám léčit, ev. vyléčit.

Jestliže pacient prohlašuje, že se léčí, a má při tom na mysli, že pravidelně navštěvuje svého lékaře či nějakého specialistu a že užívá nějaký lék či přírodní prostředek a nic víc, pak je na omylu. Žádný lékař, ani léčitel, žádný lék nemůže řešit problém za pacienta. Léčení musí dělat sám.

Tělo má přirozenou samo-léčivou schopnost. Vždycky, za všech okolností se snaží dostat se zpět do stavu zdraví. Jestliže něco děláme špatně, své tělo přetěžujeme, něčím mu škodíme, začne se hlásit a protestovat – objeví se nemoc. A to je základní téma tohoto článku.

Jakým způsobem nahlížet na projevy nemoci? Máme projevy nemoci potlačovat, nebo je máme podporovat?

Na prvním místě je nutné, aby se pojmenovaly příčiny a odstranily se. Pokud se léčení soustředí jenom na to, že projevy nemoci zastavíme, potlačíme, pak v podstatě bráníme tělu, aby se samo léčilo. Podáním potlačujícího léku zmírníme nepříjemnost, bolest, zánět apod.

Problém v danou chvíli jakoby odstraníme, ale nemoc nepřekonalo samo tělo, ale odstranil ji lék. Obranný systém neposílil, ale naopak oslabil: Když se setkáme s dalším konfliktem, onemocníme totiž znovu, a když stejný postup potlačování příznaku budeme opakovat, posuneme se nenápadně do chronické nemoci.

Potlačené akutní projevy nemoci se tedy začnou posouvat do projevů chronických. A jestliže je ona nemoc označena jako chronická, pak je léčení hodně svízelné, obranný systém ztrácí definitivně samo-léčivou schopnost a člověk se stane závislým na svém pomocném léku. Ekonomicky narůstají náklady v rodině a vůbec celkově ve zdravotnictví, prospěch z toho mají jedině farmaceutické firmy, jeden ministr za druhým se pokouší různými zákony či úpravami získat peníze, aby takovou léčbu zajistil… a nakonec padá z křesla společně s vládou. Od jimi nastaveného principu nemůže dojít k vyléčení, protože v zavedeném systému je léčba založena na potlačování projevů. Lékaři jsou školeni farmaceutickými firmami, fakulty jsou pod vlivem farmaceutických firem, ministerstvo, pojišťovny a podobné instituce jsou na nich přímo nebo nepřímo závislé – celá politika léčení je tím ovlivněna, lidé pak logicky vyžadují lék, který jim má ulehčit od bolesti.

Uvedu nyní příklad, na kterém chci demonstrovat obecný princip.

Pacient – kuřák trpí chronickým kašlem a přichází k lékaři, aby mu kašel utišil.

Lékař má dvě možnosti, buď mu podá lék, aby kašel podporoval, usnadňoval odkašlávání, nebo bude kašel tlumit, aby pacienta tolik neobtěžoval. Ani v jednom případě není řešena příčina a lék, ať je sebe-perfektnější, pomoci nemůže. Jednou z příčin je to, že pacient kouří. Dokud nepřestane kouřit, kašel nepřestane. To je jasné a každý to ví, lékař to ví, pacient také.

Položme mu otázku: Proč kouříte? Proč své tělo dehtujete a ničíte milióny buněk ve svém těle?

A pokud se podíváme na odpovědi z různých výzkumných studií, pak jsou velmi rozmanité. Kuřák vysvětluje, že mu to nevadí, že mu to dělá dobře, že ho to uklidňuje – podává odpovědi, které stav zlehčují, převádí je na legraci ve smyslu: Na něco musí člověk zemřít apod. V podstatě takový pacient maskuje svou bezmocnost, neschopnost přestat a nepřizná, že je na nikotinu závislý, a to se všemi atributy, které k závislosti patří.

Kuřák je vlastně velmi vážně nemocný člověk. A když začneme pátrat po příčinách, proč vůbec začal kouřit – dostaneme odpovědi typu:

  • protože jsem nervózní, neklidný,
  • potřebuji se uklidnit,
  • ta práce, kterou dělám, mě nebaví,
  • šéf na mne klade mnoho úkolů, já to nestíhám,
  • nerozumím si s rodiči, partnerem, dětmi,
  • štve mne politika,
  • nejsem spokojen se životem.

A dále se dozvíme: Když jsem byl malý, chtěl jsem malovat, ale rodiče chtěli, abych byl inženýr. Poslechl jsem je, ale ono mě to nebaví apod.

Takže když si tento příběh vrátíme zpět:
Dotyčný vykonává zaměstnání, které neodpovídá jeho představě, je nespokojený, vyčítá to rodičům, že ho nasměrovali tam, kam nechtěl, je z toho neklidný, potřebuje jako drogu cigaretu, na kterou si vytvořil závislost, dehtuje tedy své tělo a ono se chce léčit a přítomné jedy vykašlává.

Podle této šňůry příčin musí pacient nejprve provést ve svém životě totální změnu – radikální rozhodnutí, kdy musí změnit své zaměstnání a začít dělat to, co ho naplňuje, potřebuje si to s rodiči vyříkat, potřebuje získat motivaci k léčení.

Jeho program má obsahovat dostatečný aktivní pohyb v lese, v přírodě, na horách.
V dalším kroku je potřeba, aby své tělo několikanásobně převýšil potřebnými živinami, antioxidanty, enzymy, vitamíny, adaptogeny apod., protože v okamžiku, kdy přestane kouřit, se dostaví abstinenční příznaky a musí k tomu mít vytvořené podmínky, aby je mohl překonat. Jeho problém je problémem celé rodiny, která mu v tom pomůže. To se týká také kamarádů a spolupracovníků.

A jestli se mu to podaří, pak tělo přestane mít potřebu vylučovat jedy, začne se samo léčit a také přestane kašel.

Vidíte, bez použití léků. Léčení není prioritně o lécích a o lékařích.
Pokud dotyčný začne jmenovat objektivní důvody, proč to nejde udělat, bude mít jistě “svou” pravdu o realitě života, ale jeho nemoc to vůbec nezajímá.

 

Zpět nahoru