Jiří Ledvinka: „Důležité je, aby mysl neblokovala přísun Boží energie. Pak se mohou dít zázraky.“

Jiří Ledvinka má dar vnitřního slyšení a vnitřního hlasu. Skrze léčivou energii dovede uzdravovat druhé a na svých stále početněji zaplněných besedách zprostředkovává odpovědi na jakékoliv otázky. Nemocnému i zdravému člověku doporučuje si uvnitř nastavit: „Jsem v pořádku a ve zdraví napořád. Co je kde potřeba, se bude jenom vylepšovat.“

Jiří dostává odpovědi přímo od Boha-Otce. Nevěří ale v náboženství. Proč říká Bohu Otec? Prý proto, že si to tak zvolil, že je mu to tak bližší. A dodává: „Otec má v sobě ale i Matku.“ Při samotném uzdravování se díky Jiřího přítomnosti napravuje samotné jádro lidské bytosti – proces zasahuje do hmotných i nehmotných částí. Po jedné z besed a skupinové harmonizaci jsem Jiřího požádal o rozhovor.

Jirko, na co se Vás lidé nejvíce ptají, co se při konzultacích nejvíce opakuje?

Nejčastější dotazy jsou na zdraví. Ale u mě se to takhle neřeší. Já bych sice mohl hledat příčiny v těle, ale díky mým zkušenostem jsem zjistil, že to není cesta pro mě. Jde to dělat jinak: To, co je nefunkční, se nahrazuje. Díky tomu, že spolupracuji s Božstvím, jak v sobě, tak v lidech, tak se děje, co má, aniž bych musel vědět, co je špatně.

Jak zvládáte tolik lidí? Když odejde poslední klient, jste unavený?

To není únava, že by mi chyběla energie. Ta mi rozhodně nechybí. Je to jako když přijdete z normální práce. Nejste vyčerpaný, ale víte, že to už stačí a že si potřebujete udělat čas pro sebe.

A jak při takto náročné práci „dobíjíte baterky“?

Baterky nedobíjím. Děje se to samo. Už jen jak tady teď spolu sedíme, tak vnímám horkost – ať už se týká mě, nebo vás. Kdybych na tom takzvaně pracoval, tak jdu přes mysl, a mysl to neumí. Zvládla by to jen na chvíli. Ne, že by to nešlo. Ale brzy by to bylo pryč. Právě proto, že by tam byla snaha.

Kdežto když tam snaha není, když vím, že nic dělat nemusím, tak není nic, co by mi ubývalo. A hlavně když tam mám ne-snažení se, tak mysl neblokuje přísun Boží energie. Jsem v klidu a vím, že je to dobře. Co by mně mělo ubývat? Ještě naopak dostávám víc.

Jak samotný proces léčení u Vás probíhá?

Proces vypadá tak, že člověk je se mnou v úplném tichu. Vůbec se nemluví. Ticho je prazáklad všeho. Je v něm přítomno Božství. Kdybych si myslel, že je to nic, které je nefunkční – takové to nic o ničem, ve kterém se nic neděje, tak by to tak bylo taky. Ale když vím, že je to součástí Božství, že je to Bůh, tak potom se věci dějí.

Jak může dar léčení v sobě rozvinout kdokoliv z nás?

Tak, že tomu bude kdokoliv věřit. Stačí jediný pokyn. Jít do toho a věřit, že to tak je. A že i kdyby to člověk nevnímal nebo necítil, tak že to bude i přesto fungovat. Když budete počítat s tím, že vaše bytí pro vás dělá to nejlepší, co může, tak se vám to začne projevovat.

To znamená, dát si pokyn „Bytí pro mě dělá to nejlepší“?

Ano, ano. Už s tím počítáte, už tím žijete. I když to třeba nemusí být vidět za vteřinu, ale bude to.

Co doporučujete jako prevenci pro zdravého člověka?

Nedoporučuji dělat prevenci. Protože už počítám s tím, že se mi bude něco dít. Sice dostanu pokyny, že když chci prevenci, tak budu jíst více tohoto a tamtoho, ale pak zjistím, že jsem na něco zapomněl, protože nemohu mít prevenci všude. A pak se něco přihodí. Setkal jsem se i s lidmi, kteří mají prevence hodně, a přesto se jim něco stalo. A nebyla to zrovna malá věc. Je to právě z toho důvodu, že žijí v neustálé obavě, že pro sebe musí něco dělat, jinak se jim něco stane. Proniká do nich strach – přitahují si, co nepotřebují.

Doporučuje Otec obecně i tak nějakou stravu, byliny, cvičení…?

Odpovídá, že strava to není. Doporučuje v Něj věřit. Vědět, že jste Jeho součástí. Že zase Bytí, které je Jím, se o vás postará. A potom to může vypadat i tak, že budete dostávat pokyny, co jíst, kolik toho jíst, jestli cvičit, nebo necvičit, protože každý jsme jiný. Někdo si cvičení bude vyloženě užívat, bude se mu chtít ho vykonávat a někdo naopak bude vnímat, že cvičit nepotřebuje.

A co naopak může dělat člověk, který už je například vážně nemocný?

Tady je největší problém, že mysl jako taková to pojme jako těžkou nemoc. Přitom Bytí jako takovému na tom nezáleží. Bytí bere vše stejně jednoduše. Nejsou tam priority. Ale když si někdo myslí, že už je to vážné, tak mysl se tomu začne příčit a je to ještě horší. V takovém případě je nutné přestat se usilovně snažit vyléčit ještě o to víc. A opět vědět, že Bytí se o mě stará a že to dokáže zvrátit. Že to jde.

Vzpomínám si z minulosti na nachlazení, kdy máte rýmu, kašel, bolí vás hlava a v krku. V tom stavu mi přijde téměř nemožné praktikovat ticho nebo vyciťovat harmonii…

Ne. Mně se stalo, že jsem také jakoby nastydnul a vypadalo to na pořádnou chřipku. Člověk by si řekl: „To je tak na týden.“ Ale já jsem si tam zadal, že to tak být nemá: „Ne, tohle nebude.“ Ale zároveň jsem se dostal do stavu, jak to má vypadat. Jenom říct, že něco nechci, většinou nefunguje. Může to říct, ale je nutné u toho prociťovat, jak má vypadat to, co chcete. To znamená, cítit se v tom stavu zdravý, i když to ještě není. Zadat pokyn a nechat Ho pracovat. A musí vám být jedno, jestli se to daří, či ne. To se zase ohlíží mysl. A když je vám to jedno a zároveň máte zadáno, tak se to podaří.

Jak vám to trvalo nebo trvá dlouho, takový příkaz a to procítění?

Vteřinu.

Je dobré to neprožívat, co nejdéle. Ale už být v jistotě, že když už jsem to zadal, tak že to je. Protože, když to budu chtít držet, tak to uteče. A mysl mě bude ještě přesvědčovat, že jsem to udělal špatně. Což není pravda.

Být si jistý, že když pokyn dávám, že je z Bytí. Že je to správně.

Na nějaké besedě s Vámi se probíralo, jak mít důvěru v to, jít například do lesa bez postřiku proti klíšťatům nebo v létě na slunce bez opalovacího krému. Je to tedy celé právě o důvěře?

Ano, je. Je to o tom, jak jste schopen ignorovat mysl a dávat důvěru svému Bytí. Ale někdy dostanete i z Bytí pokyn: „Vezmi si ještě ten krém. Neřeš to. Netrap se tím a prostě si ho vezmi, vždyť je to jedno.“ Chce to naslouchat Bytí mimo mysl. Podle toho, jak kdo je na jaké úrovni, mu přijde ten správný pokyn. Takže někdo by si ten krém měl ještě vzít.

Jak omladit tělo a buňky? Můžeme fyzickému tělu přímo zadat program omlazení?

Ano. Ale zároveň bychom neměli mít program stárnutí. Je důležité si určit, co vlastně chceme. Já tomu říkám zralost. Může to vypadat, že tělo se mění, stárne, ale nemusí být nemocné. Máme stáří spojené s poruchami. Ale tak to vůbec nemusí být. Nejdříve to chce odstřihnout se od programu: „Je normální, když stárneš, tak že budeš mít ty a ty problémy. To už ti zůstane.“ A místo toho je potřeba, nastavit si, na co chci jet. Že jedu na své Bytí, které mě ponechá ve zralosti. Nemusím se úplně měnit, ale nebudu ve skutečnosti stárnout. Chtělo by to – i pro všechny čtenáře – odchytit otisk, co vám tady říkám, co je pod tím, pocitově. Takto se také komunikuje s Bytím. Kdy pokyny vycházejí z těchto pocitů.

Když si to bude někdo číst, tak se na to může naladit?

Ano, může.

Jde zbavit se i vrásek?

Jde. Už se to podařilo. Už mám i důkaz, viděl jsem to. A víte, co jsem udělal? Dal jsem paní ruku před obličej s tím, že se to děje. Dal jsem tam ten záměr. A stalo se.

Pokračování rozhovoru příště.

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.