prozdravi.cz
Vše pro vaše zdraví
krasa.cz
Vše pro vaši krásu
parfemy.cz
Značková parfumerie
hodinky.cz
Značkové hodinářství
sperky.cz
Značkové klenotnictví
vivantis.cz
Být sám sebou
logo  
lékařská poradnakatalog stránekobchod pro zdraví

Najdete nás na facebooku
Joalis


Jedlé rostliny - pokračování

23.07.2013
Jedlé rostliny
Období jara (i zbytek roku) je jako dělané na sběr a konzumaci mladých rostlin, které nám vlijí nový život do žil. Je nespočet bylinek – rostlinek léčivek, které se dají sbírat a konzumovat. V jednom článku se bohužel nedají všechny obsáhnout, tak jsem vybrala alespoň nejběžnější z nich, na které si vzpomeneme z dětství.

Obecné zásady sběru planých rostlin

Sbíráme jen ty rostliny, které bezpečně známe. Používáme z nich jen ty části, které se doporučují pro kuchyňské využití.

  1. Rostliny sbíráme na čistých neznečištěných místech, kde nehrozí kumulace škodlivých látek. U nitrofilních druhů nesbíráme přerostlé či staré jedince s vysokým obsahem dusíkatých látek. Vyloučíme i rostliny ovadlé, suché či poškozené.
  2. Při sběru zelených částí rostlin určených k přímé konzumaci upřednostňujeme stíněná místa a nejmladší části rostlin (mladé výhonky, listy). Obsahují méně hořčin. Pokud chceme rostlinu sušit, sbíráme ji za slunečného dne s co nejmenší vzdušnou vlhkostí, usnadňuje to následné sušení.
  3. Nasbíranou surovinu přenášíme nejlépe v zavazadle bránícím zapaření a umožňujícím tedy přístup čerstvého vzduchu, jako je např. proutěný košík, plátěné tašky, papírové sáčky. Surovinu co nejrychleji zpracujeme, omyjeme, přebereme a použijeme do jídla nebo vhodným způsobem konzervujeme (sušení, zamrazení, nakládání do octa, do oleje, do cukru, zavařování aj.)

 

Proč sbírat a konzumovat plané rostliny?

  1. Doplníme si stravu o zcela čerstvé potraviny i v případě, že nemáme zahrádku či možnost přístupu k čerstvé zelenině a ovoci.
  2. Doplníme si přirozeným způsobem živiny, minerály a stopové prvky, které se v běžné stravě už příliš nevyskytují, přesto jsou nutné pro náš zdravý život.
  3. Rozšíříme si sortiment používaných potravin, což nám umožní obohatit si jídelníček.
  4. Sběr planých rostlin nám umožní strávit více volného času v přírodě, což již samo o sobě má blahodárný vliv na zdraví a duševní pohodu.
  5. Ušetříme finanční prostředky.

Potočnice lékařská - Nasturtium officinale


Vyskytuje se u chladných a čistých, většinou tekoucích vod, roste v prameništích, potocích, příkopech a na vlhkých loukách.

Jedlé části jsou: Ostře kořeněná chuť, zjara sklízíme listy a lodyhy, možno použít do salátů i polévek, vhodná jako koření, semena můžeme použít místo pepře.

Doba sběru: od dubna do září

Obsahové látky: vysoký obsah vitaminů A, C, D, hořčičné silice

Zajímavost: Staří Řekové považovali tuto bylinu za užitečnou při léčbě „chorého mozku“. Vzniklo dokonce i starořecké úsloví „ Jez potočnici, ať jsi bystřejší žák.“

Recepty: Bylinkový sýr: 100 g strouhaného sýra, 1 vejce, 1 lžička celozrnné pšeničné mouky, šálek mléka, 2–3 lžíce potočnice. Sýr, vejce, mléko a mouku rozehřejeme a chvíli povaříme, vmícháme máslo, sůl a bylinky. Ještě teplé vlijeme do formy na sýr, nejlépe dřevěné, a necháme vychladnout.

Polévka z potočnice: 100 g čerstvé potočnice, 60 g másla, 2 cibule, 1 velká brambora, 2 lžíce hladké mouky, 2 a půl hrnku zeleninového vývaru, 180 ml smetany, sůl, pepř. Potočnici osmahneme spolu s nadrobno nakrájenou bramborou na cibuli a půlce másla (30 g). Ze zbylého másla a mouky připravíme jíšku. Pomalu přiléváme vývar, přidáme brambory s potočnicí.

Pozor! Chráněný druh – silně ohrožený, sbíráme málo s ohledem na velikost lokální populace, nejlépe jen několik lístků z jedince. Nadměrná spotřeba může vyvolat díky hořčičné silici podráždění žaludku, ledvin a močového měchýře.

 

Prvosenka jarní - Primula veris


Vyskytuje se: louky, paseky, okraje lesů, dubo-habrové porosty

Jedlé části jsou: Celá rostlina s výjimkou oddenku. Květy na čaj nebo do cukroví, listy upravujeme jako zeleninu, nebo přidáváme do salátů

Doba sběru: Květy se sbírají od dubna do května, listy nejlépe před rozkvětem.

Obsahové látky: zejména saponiny, dále glykosidy, sacharidy, flavonoidy, vitamin C, kyselina křemičitá

Recepty: Pohanské bonbony: cca 100 g květů namočíme do menšího množství vody a necháme je nasáknout, přivedeme k varu a přisypáváme cukr, dokud nám tekutina nezkaramelizuje.

Pozor! Jedná se o chráněný druh. Při sběru petrklíče k léčebným účelům sbíráme jen tolik květů, kolik skutečně potřebujeme, abychom neohrozili lokální populaci. Pokud sbíráme listy, tak oddělíme jen pár lístků z listové růžice, to umožní rostlině bez problémů přežít.

 

Ptačinec prostřední – (žabinec) - Stellaria media


Vyskytuje se: vlhká, stinná stanoviště na půdách bohatých na živiny, od nížin do podhůří. Jedlé části jsou: Sbíráme celé rostliny a používáme je do zeleninových jídel a salátů, má jemnou chuť.

Doba sběru: Lze sbírat po celý rok i v zimě.

Obsahové látky: karotenoidy, slizy, saponiny, glykosidy

Zajímavost: V lidovém léčitelství se používal jako posilující prostředek, zevně na rány, ekzémy a lupenku.

Recepty: Houbová polévka s ptačincem: 1,5 l vody, hrst čerstvých hub, 2 brambory, 1 cibule, 1 lžíce krup, 2 stroužky česneku, hrnek pokrájeného ptačince, petrželka, pepř, sůl, smetana. Houby, kroupy, pokrájenou cibuli a brambory uvaříme ve vodě, přidáme česnek a ptačinec, osolíme, opepříme, necháme projít varem. Do hotové polévky můžeme přidat trochu nakrájené petrželky nebo smetanu.

 

Pupalka dvouletá - Oenothera biennis


Vyskytuje se převážně na sušších loukách, železničních náspech, na rumištích, v opuštěných kamenolomech, na výsypkách.

Jedlé části jsou: Listy, výhony, kořeny, zralá semena, v současnosti se pupalka pěstuje na pupalkový olej využívaný v kosmetice i ve farmacii.

Doba sběru: Mladé výhony a listy sbíráme pokud možno v prvním roce života nebo před rozkvětem, kořeny vykopáváme na podzim, nebo na jaře, květy v létě, zralá semena na podzim.

Obsahové látky: třísloviny, slizy, minerální látky, flavonoidy, bílkoviny, škrob, kyselina linoleová (10 %)

Recepty: Mladé listy jsou lehce nahořklé, lze je však použít do salátu, nejlépe ve směsi s pampeliškou nebo ostatními salátovými bylinami (jitrocel, jetel, řeřicha, kozlíček, lebeda, sedmikráska). Kořeny pupalky se využívali od pradávna jako kořenová zelenina chutí připomínající tuřín. Jsou až 160 cm dlouhé.

Pupalka po asijsku: Kořeny pupalky, čínské zelí nebo listy bršlice či kopřivy, bambusové nebo chmelové či čekankové výhonky, olej, sójovou omáčku, kari, chilli, sůl. Kořeny očistíme, nakrájíme na kolečka, lehce osmahneme, podlijeme a podusíme. Když změknou, přidáme čínské zelí a ještě krátce dusíme, přidáme nadrobno nasekané chmelové nebo čekankové výhonky, ochutíme sójovou omáčkou, kari, chilli a solí. Podáváme s rýží.

Pupalkový kořen ve smetaně: Pro dvě osoby 300 g kořenů pupalky dvouleté, 1 malá cibule, olej k dušení, 1/8 l smetany ke šlehání, sůl, pepř, petržel. Kořeny pupalky oškrábeme a nakrájíme na kolečka, lehce je orestujeme na cibuli, přidáme nasekané listy petržele a dusíme do měkka asi 30 minut, přilijeme smetanu a dochutíme solí a pepřem. Podáváme s rýží nebo nudlemi či bramborami.

 

Pupava bezlodyžná - Carlina acaulis


Vyskytuje se: suché slunné louky, meze, světlé lesy a okraje lesů, od nížin do podhůří Jedlé části jsou: lůžka květního úboru

Doba sběru: květní lůžka sbíráme na počátku květu

Obsahové látky: éterické oleje, pryskyřice, třísloviny, inulin

Zajímavost: Kdysi se pupava používala na výrobu kysaného mléka, zkysnutí způsobují enzymy v ní obsažené.

Recepty: Pupava s česnekovým máslem a sýrem: 8 lůžek pupavy bezlodyžné, 200 g strouhaného sýra, 2 lžíce másla, 2 stroužky česneku, sůl. Lůžka pupavy uvaříme v osolené vodě, posypeme je strouhaným sýrem a polijeme máslem, do kterého jsme předtím přidali utřený česnek.

Pozor! Pupava je v mnoha evropských státech chráněným druhem, u nás ne, ale na našem území rostou dva její poddruhy, z nichž jeden, pupava bezlodyžná vyvýšená (Carlina acaulis caulescens), je kriticky ohrožený. Tento druh nesbíráme. Lůžka pupavy bezlodyžné sbíráme jen zřídka a tak, abychom neohrozili lokální populaci.

 

Puškvorec obecný - Acorus calamus


Vyskytuje se při stojatých vodách, jako jsou rybníky, slepá říční ramena, dolní toky řek, mokřady, tůně, bažiny.

Jedlé části jsou: klásky, oddenek – používá se v malém množství čerstvý nebo sušený jako koření, většinou do sladkých jídel a k ovoci nebo k dochucování alkoholických žaludečních likérů a tinktur.

Doba sběru: oddenky na podzim, na jaře, klásky na počátku květu

Obsahové látky: silice, třísloviny, sacharidy, slizy, hořčiny, vitamin C

Recepty: Ovocný salát s puškvorcem: asi 3 cm oddenku puškvorce, 3 jablka, 2 hrušky, 2 banány, hrst rozinek. Ovoce nakrájíme na malé kousky, oddenek nastrouháme na jemno a vše promícháme, necháme odpočinout alespoň hodinu v chladničce. Výborné jsou také jeho klásky pražené na oleji.

Pozor! Pokud použijeme příliš mnoho oddenku, pokrm zhořkne.

 

Rákos obecný - Phragmites australis


Vyskytuje se: při stojatých vodách, jako jsou rybníky, slepá říční ramena, dolní toky řek, mokřady, tůně, bažiny, vlhké louky, příkopy.

Jedlé části jsou: obilky, mladé prýty, mladá lodyha, oddenek

Doba sběru: obilky od podzimu do jara, prýty na jaře, oddenek po celý rok

Obsahové látky: škrob, sacharidy, celulóza

Zajímavost: Dříve se z rákosu dělaly došky (doloženo u Keltů) na střechy, jako stavební materiál se řeže v listopadu. Z rákosu se také dělávaly šípy, jsou nejrychlejší a navíc do nich bylo možné dát jed. Z rákosu se dále dělávaly píšťalky, podle lidových pověr se spojovaly s nadpřirozenými bytostmi, neboť jsou naplněny „duší“. Přisuzovala se jim magická síla a schopnost komunikovat se světem víl a vodních bytostí.

Recepty: Oddenky se dají vařit jako zelenina, sbíráme jen mladé a křehké, nebo sušit a mlít na mouku, mladé prýty lze nasekat na jemno a podusit na oleji také jako zeleninu.

Kaše z obilek: Zralá květenství necháme usušit, vydrolíme z nich obilky (na jednu porci je potřeba dosti velké množství uschlých květů). Vaříme ve vodě do měkka asi 45 minut, lepší přes noc namočit, kaši dochutíme povidly, případně ořechy a medem.

Rákosové bonbony: Rákosová stébla obsahují až 15 % cukru, proto z nich můžeme získávat sladkou šťávu. Na jaře nařízneme večer podélně několik stébel rákosu, druhý den ráno najdeme v místě řezu cukrovou látku gumovité konzistence, je sladká a dá se žvýkat.

 

Rdesno peprník - Persicaria hydropiper


Vyskytuje se: mokřady, vlhké louky, poblíž vodních ploch a toků

Jedlé části jsou: Čerstvá mladá nať, semena, mladé listy – ty je možné sbírat i u rdesna ptačího a r. hadího kořenu (P. aviculare, P. bisorta).

Doba sběru: čerstvou nať v létě, semena po odkvětu

Obsahové látky: třísloviny, slizy, flavonoidy, silice, minerální látky

Zajímavost: Rdesno má údajně antiafrodiziakální účinky, a tedy potlačuje sexuální touhy, a bylo často užíváno mnichy pro k usnadnění dodržování celibátu.

Recepty: Rdesno peprník slouží jako náhražka pepře, v čerstvém stavu můžeme posekat celé mladé rostliny a ty přidat do salátů a polévek. Jako náhražka pepře se dají použít i zralá semena. Kořenící vlastnosti si zachovává i sušené rdesno.

 

Rozrazil potoční - Veronica beccabunga


Vyskytuje se: břehy stojatých nebo mírně tekoucích vod, vlhké louky, preferuje slabě kyselé bahnité půdy. Roste od nížin do podhůří.

Jedlé části jsou: celá rostlina bez kořenů

Doba sběru: Nejlépe sbíráme listy a mladé prýty začátkem kvetení.

Obsahové látky: hořčiny, glykosidy, flavonoidy Zajímavost: Lidově se rozrazilu říká bouřka a věřilo se, že když se tato bylina utrhne za slunného teplého letního dne, do večera to přinese déšť a hromobití.

Recepty: Salát z rozrazilu a potočnice: Asi dva šálky rozrazilu smícháme se dvěma šálky potočnice, můžeme přidat rajče a cibuli, zalijeme trochou jablečného octa, osolíme, podáváme.

Pozor! Vařením listy rozrazilu zhořknou, proto ho používáme zpravidla jen v čerstvém stavu.

 

Řebříček obecný - Achillea millefolium


Vyskytuje se: slunné sušší louky, okraje cest, rumiště, suťové porosty, zahrady, synantropní druh. Je nenáročný na kvalitu půdy.

Jedlé části jsou: Mladé listy před vytvořením květní lodyhy, vršky lodyh před rozkvětem.

Doba sběru: časně na jaře listy, květenství od června do října

Obsahové látky: silice, flavonoidy, hořčiny, třísloviny, inulin, kyselina askorbová, minerální látky

Recepty: Polévka z planých rostlin: 3 hrnky směsi bylin (řebříček, jitrocel, ostružiní, maliní, kopřiva, bršlice), 2 lžíce másla, zeleninový bujón, vejce, kmín, 2 stroužky česneku. Byliny krátce podusíme na másle a zalijeme asi 1,5 litrem vody, můžeme přidat zeleninový bujón, kmín, sůl a pepř. Před ukončením varu přidáme vajíčko a prolisovaný česnek a promícháme. Podáváme s chlebem nebo samostatně.

Dušený řebříček: Hrst listů řebříčku, lžička másla, jedno vejce, sůl. Hrst listů řebříčku dáme podusit do malého kastrůlku s trochou vody. Dusíme deset minut. Pak listy vhodíme na pánev s rozpáleným máslem. Chvíli pražíme, poté přidáme jedno vejce a mícháme, dokud neztuhne. Osolíme. Podáváme s chlebem.

 

Ředkev ohnice - Raphanus raphanistrum


Vyskytuje se na polích, mezích, cestách a v zahradách, častěji na hlinitých půdách.

Jedlé části jsou: Časně zjara listy a výhonky mladých rostlin chutí připomínají ředkev, později mají velmi ostrou chuť a jsou téměř nepoživatelné. U této rostliny je možné použít také kořen, který sklízíme v průběhu srpna a září, chutí připomíná křen. Ze zralých semen lze připravovat hořčici.

Doba sběru: jaro–podzim

Obsahové látky: hořčičné glykosidy, třísloviny, vitamin C

Zajímavost: Rostlina se s nástupem zemědělství hojně rozšířila jako plevel na polích, někdy její rozsáhlé porosty v obilí připomínají řepku nebo hořčici.

Recepty: Domácí hořčice z ohnice: tři čtvrtě hrnku semínek ř. ohnice, 1 hrnek sezamových semínek, čajová lžička mořské soli, 1 hrnek vinného octa. Suroviny smícháme a necháme uležet cca 24 hodin. Pak rozmixujeme v mixéru. Uložíme do sklenic a necháme 2 týdny uzrát.

 

Řepík lékařský - Agrimonia eupatoria


Vyskytuje se: suché, světlé louky a pastviny, zahrady, okraje lesů, při cestách

Jedlé části jsou: mladé listy, květenství

Doba sběru: mladé listy na jaře, květenství v plném květu

Obsahové látky: hořčiny, silice, třísloviny

Zajímavost: Řepík lékařský byl velmi oblíbenou léčivkou v antickém Řecku. Nejvíce se používal při léčbě psychických a duševních poruch, přidával se do koupelí nebo se pil jako čaj. Věřilo se, že zahání negativní energie a entity způsobující duševní poruchy.

Recepty: Čočka s listy řepíku: 2 šálky čočky, 2 šálky nadrobno nakrájených listů řepíku, 2 lžíce mouky, dvě lžíce oleje, 1 cibule, sůl, dobromysl, 2 stroužky česneku nebo několik listů česneku medvědího. Řepík dusíme na osmažené cibuli asi 15 minut. Čočku uvaříme, zvlášť lépe je namočit ji den předem s bobkovým listem. Smícháme a podáváme za tepla, možno s vejcem.

 

Řeřišnice luční - Cardamine pratensis


Vyskytuje se: vlhké louky, meze, lužní lesy, preferuje člověkem obhospodařovaná stanoviště.

Jedlé části jsou: Celá rostlina kromě kořenů, chutí připomíná řeřichu, možno použít do salátů, polévek, pro zvýraznění chuti.

Doba sběru: Do odkvětu, nejlépe však před rozvinutím květů.

Obsahové látky: glykosidy, hořčiny, vitamin C

Zajímavost: Kdysi bývala důležitým preventivním prostředkem proti kurdějím.

Recepty: Houby s řeřišnicí: olej, houby (májovky nebo žampiony, popřípadě hlíva), kmín, sůl, pepř, česnek nebo česnek medvědí. Na oleji zprudka opékáme nadrobno nakrájené houby s řeřišnicí, závěrem osolíme a přidáme česnek medvědí. Podáváme s chlebem nebo rýží.

Pozor! Nadměrnou konzumací čerstvých rostlin může dojít k podráždění zažívacího traktu.

 

Sedmikráska chudobka - Bellis perennis


Vyskytuje se hojně na loukách, v parcích, zahradách, preferuje na živiny bohaté půdy.

Jedlé části jsou: listy, květní pupeny a květy, do salátů, polévek, květní pupeny podporují látkovou výměnu, čistí krev a odvodňují. Je soudobou dekorací pro saláty na evropských trzích.

Doba sběru: po celý rok

Obsahové látky: silice, saponiny, třísloviny, flavonoidy, bílkoviny, sacharidy, karoten, vitamin

Zajímavost: Sedmikráska se pojí s čistotou a nevinností. Podle křesťanské legendy vyrostly sedmikrásky ze slz, které uronila Panna Maria, když její rodina prchala do Egypta. Známé je lidové říkadlo „Chcete-li získat lásku, noste při sobě sedmikrásku.“ Často se proto dříve ze sedmikrásek pletly svatební věnce pro nevěstu i ženicha.

Recepty: Sedmikráskový sirup: 250 g květů sedmikrásky, půlka citrónu, 40 g cukru, jeden litr vody. Květy zalijeme vroucí vodou, přidáme na kolečka pokrájený citron, necháme louhovat přes noc. Přecedíme, osladíme a svaříme do hustoty sirupu. Můžeme plnit do sklenic a v zimě přidávat do čaje.

Hlávkový salát se sedmikráskou: hlávkový salát, 2 lžíce jablečného octa, sůl. Do hlávkového salátu přidáme několik růžic listů sedmikrásky, navrchu ozdobíme květy, zalijeme octovou zálivkou.

Sedmikráskový špenát: Mladé lístky sedmikrásky opereme a povaříme ve vodě. Po zcezení lístky jemně posekáme, hodíme na cibulku, zaprášíme moukou a krátce povaříme, můžeme přidat jedno až dvě vejce. Dochutíme solí, pepřem a rozetřeným česnekem.

 

Sléz lesní - Malva sylvestris


Vyskytuje se na okrajích lesů, potoků a na mezích, rumištích, v zahradách. V teplejších oblastech.

Jedlé části jsou: Mladé lístky, výhonky, květy, plody (takzvané chlebíčky) můžeme přidávat do polévek, omáček, salátů, květy je možné použít jako dekoraci dortů či jednohubek a chlebíčků.

Doba sběru: Listy se sbírají zjara, květy v době květu, plody po odkvětu průběžně do konce léta.

Obsahové látky: slizy, fenolové kyseliny, flavonoidy, antokyanové glykosidové barvivo malvin, třísloviny, silice, vitamin C, karoten

Zajímavost: Květů slézu se dříve užívalo i k barvení vlny a nápojů.

Recepty: Zeleninový nákyp: 1 šálek rýže, 50 g oleje, 1 cibule, 1 hrnek listů slézu, 1 nastrouhaný brambor, dva šálky vody, 2 lžíce škrobu, sůl, koření. Rýži uvaříme do měkka, na cibulce osmahneme listy slézu a vše smícháme dohromady i se syrovým nastrouhaným bramborem, dáme do pekáče a zapečeme v troubě.

 

Smetanka lékařská - Taraxacum officinale


Vyskytuje se: na travnatých plochách, na polích, mezích, v zahradách, parcích, na pastvinách, podél cest, u chodníků. Preferuje světlá stanoviště, snáší vlhké i sušší půdy.

Jedlé části jsou: kořen, (v malém množství), listy, květenství

Doba sběru: listy zjara, kořeny vykopáváme na podzim, v menším množství používáme jako kořenovou zeleninu.

Obsahové látky: hořčiny, kaučuk, třísloviny, cukry, organické kyseliny, glykosidy, steroly, saponiny, minerální látky, karoten, vitamin C

Zajímavost: Na svátek sv. Jiří se tradičně pilo pampeliškové víno. Podle pohanské tradice byly taky zlaté květy pampelišek symbolem slunce a dokazovaly již jasný konec zimy.

Recepty: Salát z pampelišky s rajčaty: 2–3 šálky mladých listů pampelišky, 3–4 rajčata, 2 menší cibule, trochu olivového oleje, sůl, voda, koření. Zeleninu a listy pampelišky nakrájíme, přidáme asi 2 lžíce olivového oleje, sůl a koření (např. bazalku, dobromysl, pertželku).

Salát s jogurtem: 2–3 šálky mladých listů pampelišky, 1 bílý jogurt, 2 lžíce nadrobno nasekané pažitky.

Pampeliškový med: Asi 400 květních úborů pampelišky, 2 kila cukru, 2 citrony, voda. Květy vložíme do většího hrnce, přidáme citróny nakrájené na kolečka. Zalijeme vodou a vaříme asi 30 minut. Odstavíme a necháme odležet přes noc. Druhý den směs přecedíme přes plátno. Do získané pampeliškové šťávy přidáme cukr a za častého míchání směs vaříme 1,5 hodiny, než med začne houstnout. Hotový med nalijeme do čistých sklenic a uzavřeme víčkem.

Pozor! Starší listy jsou hořké, sbíráme proto nejlépe jen mladé, co nejmenší listy.

 

Šrucha zelná - Portulaca oleracea


Vyskytuje se kolem cest, v zahradách u plotů, v sadech, na vinicích, dobře snáší sucho, ale je citlivá na mráz.

Jedlé části jsou: Mladé dužnaté lodyhy, výhonky. Šruchu požíváme nejlépe za syrova, vařením ztrácí aroma.

Doba sběru: Lodyhy sbíráme před květem, později jsou tuhé a nahořklé, výhonky celé léto.

Obsahové látky: 92 % vody, bílkoviny, tuky, vláknina, minerální látky (draslík, vápník, železo, fosfor)

Recepty: Zeleninový salát se šruchou: 3 rajčata, 2 papriky, 1 cibule, 2 hrnky natě šruchy, zálivka 50 ml vody, šťáva z půlky citronu, trochu medu, saturejka, dobromysl. Suroviny smícháme, zalijeme zálivkou a necháme chvilku odstát.

 

Šťavel kyselý - Oxalis acetosella


Vyskytuje se: stinné vlhké lesy, často tvoří souvislé porosty.

Jedlé části jsou: Listy i květy, mají nakyslou příchuť.

Doba sběru: Po celý rok, lze sbírat i pod sněhem.

Obsahové látky: bílkoviny, sacharidy, kyselina šťavelová, slizy, enzymy, minerální látky Recepty: Bramborový salát s jablky: 0,5 kg brambor, 0,5 kg jablek, 2 cibule, šálek šťavele, 4 lžíce majonézy, 1 bílý jogurt, sůl, pepř, cukr. Uvařené a oloupané brambory a jablka nakrájíme na kostičky, cibuli na proužky a přidáme nadrobno nasekaný šťavel. Osolíme, opepříme, přidáme trochu cukru a nakonec vmícháme majonézu s jogurtem.

Pozor! Vzhledem k přítomnosti kyseliny šťavelové, která odvápňuje organismus, ho nepožíváme ve větším množství.

 

Šťovík kyselý - Rumex acetosa


Vyskytuje se: louky, pastviny, okraje cest, rumiště, preferuje půdy s dostatkem dusíku

Jedlé části jsou: mladá nať a listy, semena na mouku

Doba sběru: Nejlépe je sbírat v dubnu a květnu, ale možno po celé vegetační období.

Obsahové látky: třísloviny, silice, flavonoidy, karotenoidy, minerální látky, hlavně železo

Recepty: Špenát a šťovík: Polovice špenátu a polovice šťovíku se syrové pohromadě rozseká na drobno. Voda se vymačká. Vše se dá do kastrolu, ve kterém je na dně kus másla, 1 cibule, kus syrové šunky, to se osolí a tak pohromadě se dá dusit až do měkka. Mezitím se na másle osmaží mouka, šalotka či cibule, polévkou se zavaří a tou omáčkou se pak špenát a šťovík polejí

Pozor! Stejně jako šťavel obsahuje šťovík kyselinu šťavelovou, jež odvápňuje organismus a může poškodit ledviny. Kombinujeme pojídání syrového šťovíku s mléčnými výrobky, tepelně upravený je považován za neškodný.

 

Violka vonná - Viola odorata


Vyskytuje se: Na okrajích listnatých a smíšených lesů, u potoků, v zahradách, parcích a sadech.

Jedlé části jsou: Listy i květy můžeme použít do salátů, polévek, květy hlavně k dekoraci. Listy obsahují hodně slizu a jsou proto vhodné k zahušťování polévek.

Doba sběru: zjara před a na začátku květu

Obsahové látky: slizy, saponiny, silice, kyselina salicylová, flavonoidy, vitaminy, minerální látky

Zajímavost: Violka vonná byla dlouho užívána v elixírech lásky, antičtí Řekové si květinu vybrali jako symbol plodnosti. Před rozšířením lakmusového papírku byl k indikaci pH používán nálev z fialek v kyselém prostředí červený, v zásaditém zelený.

Recepty: Kandované květy: 3 hrnky květů, 3 hrnky cukru, 4 dcl vody. Vodu přivedeme k varu, do horké vody přidáváme cukr, až vznikne nasycený roztok. Do něj ponoříme fialkové květy a necháme vychladnout. Proslazené květy sušíme na mřížce, aby mohla odkapat přebytečná tekutina. Skladujeme v nádobě mezi listy voskovaného papíru (brání slepení).

Pozor! Fialek existuje asi 400 druhů, v Evropě jich roste asi 30. Jsou jedlé všechny, ale nejlépe sbíráme pouze vonné druhy.

 

Vrbka úzkolistá - Epilobium angustifolium


Vyskytuje se zejména v lesích a na stanovištích blízkých lesu, světlinách, pasekách u lesních cest, v příkopech, na rumištích.

Jedlé části: Listy, vrcholky prýtů – upravují se jako chřest, nebo se mohou přidávat do polévek a salátů, oddenky, dají se jíst syrové nebo vařené.

Doba sběru: Zjara listy a vrcholky před květem, oddenky na jaře a na podzim.

Obsahové látky: třísloviny, slizy, pektiny a cukry, vitamin C.

Zajímavost: Čaj z této byliny je znám u východních Slovanů jako Ivanův čaj, působí proti nespavosti, migréně a má celkový uklidňující účinek na nervovou soustavu.

Recepty: Salát z vrbky: Mísa mladých vrcholků vrbky, 50 g lískových oříšků, 2–4 vejce, sůl, pepř, trocha rozpuštěného másla. Vrcholky vrbky vaříme 5–10 minut v osolené vodě se lžící citronové šťávy. Lískové oříšky opražíme a podrtíme. Vejce uvaříme natvrdo. Vrcholky vrbky osolíme, opepříme, polijeme rozpuštěným máslem a posypeme rozdrcenými oříšky a nadrobno nakrájenými vejci. Podáváme s chlebem.

Pozor! Při nadměrném pití Ivanova čaje (sušených listů), může dojít k podráždění zažívacího traktu (Henshel 2002).

 

Zblochan vzplývavý - Glyceria fluitans


Vyskytuje se: břehy stojatých a mírně tekoucích vod, rákosiny, mokřady. Od nížin do podhůří.

Jedlé části: Obilky se využívají na kaši nebo jako zavářka podobná krupici.

Doba sběru: po dozrání od srpna do září

Obsahové látky: škrob, sacharidy, celulóza

Recepty: Obilky vydrolíme, tradičně se sbíraly za mlhy a za rosy, aby nevypadávaly, sušily se v peci, pak na slunci (Dostálek 2008). Z obilek uvaříme kaši, nejlépe v mléku nebo ve vodě. Ochutíme skořicí, povidly, strouhanými jablky nebo mákem.

 

Zvonečník klasnatý - Phyteuma spicatum


Vyskytuje se: světlé listnaté a smíšené lesy, horské louky

Jedlé části: jsou mladé listy a ještě uzavřená květenství, jež lze opražit na oleji, jedlý je i kořen, jež vyrýváme na podzim, lze jej konzumovat syrový nebo vařený.

Doba sběru: Listy sbíráme zjara, květenství v době květu, kořeny na podzim nebo na jaře. Květenství tvoří bílé nebo nažloutlé květy uspořádané v klasu. Plodem je tobolka.

Obsahové látky: karotenoidy, slizy, saponiny, glykosidy

Recepty: Divoká polévka: 200 g nadrcené mouky ze zrna, 2 l vody, 2 cibule, 2 stroužky česneku, kmín, sádlo, sůl, pokrájené kořeny lopuchu, hrst pokrájených lístků popence, kopřiv a zvonečníku. Mouku namočíme přes noc, vaříme vše dohromady, na konci přidáme byliny a omastíme sádlem (Červinková H., Červinka J., Tintěra 1991).

Plněné bramborové placičky: 4 velké ve slupce uvařené brambory, 2 lžíce mléka, 3 lžíce polohrubé mouky, 1 nadrobno nakrájená cibule, 2 g másla, jedno nastrouhané jablko, hrnek listů a květenství zvonečníku, sůl, pepř olej na opečení.

Těsto: Zpracujeme brambory, mouku sůl a mléko. Nádivka: cibuli opečeme na másle, vmícháme zvonečník a sůl. Z těsta vyválíme malé placičky, do středu dáváme vždy lžící nádivky, opékáme po obou stranách na oleji.

 

Dříve využívané druhy sloužící jako planá listová zelenina

Mladé výhonky a listy divoce rostoucí listové zeleniny se konzumovaly zejména na jaře, kdy sloužily jako důležitý zdroj vitamínů a minerálních látek. Také se věřilo, že je v nich obsažena síla nově se rodící země. Plané rostliny se používaly běžně při oslavách jarní rovnodennosti, později při Velikonocích jako součást obřadních/svátečních jídel. Například kopřiva (Utrica sp.) byla součástí pokrmu z masa a vajec, jež se tradičně pojídal na oslavu Velké noci. Šťovík kyselý (Rumex acetossela) byl v Rusku součástí polévky se smetanou a vejci zvané „šči“, dokonce se pěstoval v zahradách jako užitková rostlina. V Paříži se ještě v roce 1895 na trzích prodalo 20 miliónů kg šťovíku.

 

Špenátem se dříve nazývala kaše z uvařených listů a bylin. Klasický špenát se u nás začal pěstovat až v 17. století. Typickými špenátovými rostlinami byly listy lebedy (Atriplex sp.), merlíku (Chenopodium sp.), konzumovali se listy podbělu (Tussilago farfara) a smetanky (Taraxacum sp.), bršlice (Aegopodium vulgare), kozlíček polníček, k. štěrbinatý, k. zubatý (Valerianella locusta, V. rimosa, V. dentata) locika (Lactuca sp.) – z té byl vyšlechtěn dnešní „salát“ locika setá (Lactuca sativa), řeřicha (Lepidium), rozrazil potoční (Veronica beccabunga), barborka obecná (Barbarea vulgaris), plicník lékařský (Pulmonaria oficinalis), rukevník (Buniassp.), kostival (Symphytum officinale), ohnice (Raphanus raphanistrum). Etnografický atlas Polska dokládá i konzumaci bodláků (Cordus sp.).

 

V salátech se konzumoval také sléz (Malva sp.), potočnice (Nasturtium officinale), čekanka (Cichorum intybus), mléč rolní (Sonchus arvensis) lidově zvaný „štrbák“. Pro lidovou kulturu starých slovanů měl význam bolševník obecný (Heracleum sphondylium). Maďaři ho nazývali „salát Slováků“. Listovou zeleninou byla také šrucha zelná (Portulaca oleracea), která se vzácně našla při výzkumech z první poloviny 1. tisíciletí. Součástí kuchyně bylo i zelí, jež je ovšem v archeologických výzkumech obtížně determinovatelné, lze s jistotou určit pouze čeleď Brassicaceae, což jsou i olejniny. Slovo kapusta bylo však dle pramenů rozšířeno u Slovanů od nejstarších dob a označovalo kapustu i zelí.

 

Plané zdroje tuků a olejů

Podle paleobotanických dokladů se olej získával hlavně z lískových ořechů (Cornus avellana), jsou dokládány jednak jejich hojné souvislé porosty, jednak jejich velmi častá přítomnost ve smíšených lesích. Plody lísky obsahují až 60 % tuků, ve středověku se musela odvádět i daň ve formě lískových ořechů. Podobně oblíbené byly i bukvice (Fagus sylvestris), nejkvalitnější byl olej lisovaný z loupaných bukvic za studena. Během 1. sv. války bylo zakázáno krmit bukvicemi dobytek, musely se odevzdávat na výrobu oleje. Také se pravděpodobně na olej používaly semena z vlašských ořechů (Juglans regia), lničky olejné (Camelina alyssum alyssum) či z hulevníku lékařského (Sysimbrium officinale). Od neolitu je doložen i len setý (Linum usitatissimum) a mák setý (Papaver somniferum). Také se pěstovalo konopí (Canabis sativa), jež přišlo na naše území zhruba v letech 800–900 př. n. l., není však doloženo jeho používání jako olejniny. Řepka olejka (Brassica napus) byla dokázána jako rostlina pěstovaná na území východních Slovanů. V chudých domácnostech se máslo dalo připravit také z plodů červeného bezu (Sambucrus racemosa). Zralé červené bobule se daly vařit, během varu u nich dochází k uvolňování olejnatých látek, jež se sbíraly z povrchu. Když pak utuhly, daly se používat k maštění.

 

Plané druhy ovoce – sběr a pěstování

Během staršího neolitu se na našem území rozšířil smíšený dubový les, který přirozeně skýtal zásobárnu potravy. Lesní plody jsou běžně sbíranou potravinou až do dnešních dnů. Sbíraly se plody lesních jahod (Fragaria sp.), borůvek (Vaccinium mytrillus), z nichž se připravovala s mlékem a medem zahuštěná omáčka známá na Moravě a v jižních Čechách pod názvem „žahúr“, dále maliny (Rubus idaeus), ostružiny (Rubus fruticosus) a morušek (Rubus chamaemorus), jejichž doklady jsou hojné.

 

Z dnes běžných šlechtěných druhů v lese rostly hlavně plané jabloně, odrůdy švestek a slív. Šlechtěné kultivary se objevují na konci doby laténské, v době, kdy se na našem území vyskytovaly keltské kmeny. Přechod z planě rostoucích odrůd k sadům pravděpodobně započal tak, že lidé nechali při mýcení lesů stát ovocné a jiné užitkové druhy dřevin. Sbíraným, nikoliv pěstovaným, ovocem byly dle nálezů z neolitu, eneolitu i doby bronzové: jabloň lesní (Malus sylvestris), hruška (Pyrus sp.) třešeň ptáčnice (Cerasus avium), třešeň křovitá (Cerasus fruticosa), líska obecná (Corylus avellana), dřín jarní (Cornus mas), bez černý (Sambucrus nigra), bez chebdí (Sambucus ebulus), slivoň trnka (Prunus spinosa), jeřabina (Sorbus sp.), rybíz (Ribes sp.), svída krvavá (Cornus sanguinea), mochyně židovská (Physalis alkekengi), hloh (Crataegus sp.), lilek potměchuť (Solanum dulcamara). U planých plodů je významné, že se dají velmi dobře konzervovat sušením. Bez jejich konzervace by pravěcí lidé zřejmě trpěli přes zimu nedostatkem vitamínu C.

 

Jestliže jste marně hledali atlas jedlých rostlin s podrobnými informacemi, stačí si vytisknout tento článek a budete mít na další procházce při sobě přehledně to nejzákladnější.

 

Laskavé poděkování za poskytnutí diplomové práce na téma jedlých rostlin a vstřícný přístup patří krásné ženě – bohyni Pavle Dudkové, která všechny tyto informace nasbírala. Děkujeme!


Související články:
Pupava bezlodyžná


23.07.2013
autor: Mia Weissová a Pavla Dudková
zdroj: slunecnyzivot.cz
další články v rubrice: Bylinky


 
Bioženy ohrožují zemi
Vyvážená strava - pomoc při překyselení
Vitamín B3 – Niacin
Dýně Hokaido
Cukrovka - příznaky a hodnoty glykemie
Hemeroidy - léčba, která zabírá
Překyselení organismu a zrádnost jeho jednoduchých řešení
Mládež, alkohol a oparový virus
Jak snížit hladinu škodlivého LDL cholesterolu přirozenou cestou
Priessnitzův obklad

660,- Kč
(c) 2004-2016 www.celostnimedicina.cz
O násRSS