Jak vstát hned po zazvonění budíku – přelstít mozek a přestat v životě váhat

Často víme, že musíme něco učinit. Ale neuděláme to. Například nevstaneme hned, jak zazvoní budík, ale vstávání oddalujeme. Nebo nemáme odvahu vyjádřit vlastní názor. Bojíme se říct něco důležitého našemu protějšku. Požádat svého šéfa o zvýšení platu. Podniknout v životě nový krok. Je to milión a jedna situací, ve kterých selháváme a naše sebevědomí tím míří ke dnu. Nepříjemným ranním vstáváním to přitom mnohdy začíná. Existuje však jedno psychologické pravidlo, která má moc odemknout v nás sílu konání a pomoci nám stát se člověkem, kterým jsme odjakživa chtěli být.

Pravidlo pěti vteřin

Většinou nevěřím na zázračná a rychlá řešení – tohle je ale naprostá výjimka. Protože tzv. pravidlo pěti vteřin funguje! Na svých seminářích ho už léta zmiňuji pod názvem „pravidlo tří vteřin“. Setkal jsem se i s jeho modifikací – „pravidlo nula vteřin“.

Postup je vždy stejný: Kdykoliv víme, že by bylo dobré udělat něco, do čeho se nám nechce nebo z čeho máme strach, napočítat v duchu do pěti (do tří, do jedné, do nula – tj. nepočítat vůbec), překonat odpor a přinutit se k činu (slavný americký psycholog Mihaly Csikszentmihalyi hovoří v této souvislosti o tzv. aktivační energii, nutné k vyvolání změny).

Pravidlo pěti vteřin je koncept, se kterým ve stejnojmenné knize přichází americká bestsellerová autorka Mel Robbinsonová, která ho objevila ve věku 41 let, když procházela osobní a pracovní krizí. Nejvíce nadšená byla právě z jeho aplikace na ranní vstávání.

To, po čem toužíme, leží často až za naší komfortní zónou.

„Nevím, proč jsme všichni skočili na představu, že abyste se změnili, musíte „cítit“ nadšení nebo se k tomu musíte „cítit“ motivováni. Je to naprostá hloupost. Až přijde chvíle, kdy se budete muset prosadit, nebudete motivaci potřebovat. Vlastně se nebudete cítit vůbec na nic,“vysvětluje Mel Robbinsová (2020:42).

Pokud budeme dělat jenom to, co je snadné, může nás to časem dovést k velmi omezenému a nepříjemnému životu. Euforii, příliv energie a nárůst sebevědomí nám naopak přinese, když čelíme náročným situacím a vyjdeme z nich jako vítězové. Svůj vnitřní hlas – i kdyby nás vedl k velmi „nejistým“ a pro nás zatím neznámým věcem – bychom neměli nikdy ignorovat: „Impulzy, nutkání a instinkty spojené s vašimi cíli jsou tu, aby vás vedly. Musíte se naučit na ně vsadit“ (2020:35).

Bod zvratu

Robbinsonová používá termín „smyčka zvyku“: Tolikrát po sobě jsme mlčeli, když jsme se měli vyjádřit, nebo jsme ráno posunuli buzení budíkem, až se naše chování uzavřelo do smyčky, v mozku se zakódovalo a stal se z něho zvyk. Jak z toho ven?

K získání nového sebevědomí a vytvoření nových zvyků vede vždy jedno malé sebe-překonání. Jeden malý krok. Právě TEĎ. Přesný návod podle Robbinsonové, který použijete kdykoliv váháte, jestli něco udělat, ačkoliv víte, že byte to udělat měli, zní: „Začnete tak, že budete počítat pozpátku: 5 – 4 – 3 – 2 – 1. Počítání vám pomůže zaměřit svou pozornost na cíl či povinnost a rozežene ve vaší mysli obavy, myšlenky a strach. Jakmile se dostanete k číslu „1“, dejte se do pohybu. To je celé“ (2020: 54).

Právě počítání pozpátku umožňuje zklidnit mysl, převzít kontrolu nad situací, zaměřit pozornost na to, co je třeba udělat, popostrčí nás k činu a naruší zvyk váhat, přemýšlet, příliš věci rozebírat. Abychom donutili mozek přestat váhat, je totiž potřeba jednat rychle. Nespadnout do pasti vlastních myšlenek. Neprohrát bitvu s vlastními pocity.

Jak na ranní „vystřelení“ z postele

Protože jsou naše rozhodnutí určována tím, jak se cítíme, právě proto se většině z nás nechce po zazvonění budíku vstávat (protože ležet v posteli je prostě příjemnější).

Chcete-li hned zítra vyzkoušet pravidlo pěti vteřin právě při vstávání, doporučuje Robbinsonová nastavit si budík o 30 minut dříve než obvykle: „Jakmile zazvoní, odpočítejte 5 – 4 – 3 – 2 – 1 a vyskočte z postele (2020: 109).“ Uvádí tři důvody, proč tohle skvěle funguje:

  1. Je to přímočaré. Člověk nemá prostor k otálení. Ve hře je jenom on a budík.
  2. Je to návykové. Když dokážeme změnit svůj ranní rituál, dokážeme změnit cokoliv. Jestliže získáme jednou zážitek úspěchu, můžeme ho pak přenést i do jiných oblastní života.
  3. Je to aktivační. Ze začátku velmi nepříjemné. Podstatou je právě zlomit odpor a prožít, jaké to je, k něčemu se popostrčit.

Závěr:

Náš život neurčují velké kroky, ale ty malé. Skvělá zpráva je, že váhání, brzdění se a přílišné přemýšlení jsou jenom zvyky, které se dají změnit, a to pomocí pravidla pěti vteřin. Pravidlo nezpůsobí, že nám věci (například zmiňované ranní vstávání nebo mluvení na veřejnosti) půjdou samy, ale umožní, aby se staly. Takže: 5 – 4 – 3 – 2 – 1-START!

Čím více budeme pravidlo pěti vteřin používat, tím více odvahy, sebejistoty, hrdosti a pocitů kontroly budeme cítit.

Literatura:

Robbinsová, M. (2020): Pravidlo pěti vteřin. Praha: Pragma.

Zpět nahoru

NOVÉ ČLÁNKY KAŽDÝ TÝDEN ZDARMA NA VÁŠ E-MAIL?

Přihlaste se zdarma k odběru novinek z webu Celostnimedicina.cz a už Vám neunikne ani jedna zajímavost ze světa celostní a alternativní medicíny.