Hygienické hypotézy o léčení chronických nemocí

Lze pozorovat, že dnešní generace má narušenou rovnováhou mezi prozánětlivou a protizánětlivou imunitní odpovědí.

Tím se zvyšuje pravděpodobnost vzniku alergií a autoimunitních zánětlivých onemocnění. Jsou někdy skryté, někdy se diagnostikují jako Crohnova choroba, ulcerózní kolitida, celiakie, roztroušená skleróza, revmatoidní artritida, častá je autoimunitní porucha štítné žlázy, diabetes I. typu. Jsou již také popisovány neuropsychiatrická onemocnění.

 

Mainstreamová medicína obecně označovaná jako ortodoxní, alopatická, tzv. medicína hlavního proudu, založená na důkazech, prosazuje systémově potlačovat akutní zánět v těle (imunosupresivy nebo nejnověji cílenými léčivy) a udržovat jej v klidové fázi.


Zásadní slabinou 
tohoto proudu je však to, že postupně dochází k celkovému potlačení funkcí imunitního systému včetně pozitivního účinku zánětu v obranném mechanismu. Jinými slovy, tento způsob léčení vede k přechodu z akutního stavu do stavu chronického.

 

Imunitní systém přestává sám pracovat, člověk je závislý na lécích, protože bez nich se jeho tělo nedovede samo s nemocí vypořádat. U takto léčených pacientů statisticky vzrůstá výskyt virových, bakteriálních a mykotických onemocnění.

A protože tento proud ovládá medicínu již několik generací, ukazuje se, že imunitní systém je i v generačním úhlu pohledu méně výkonný.

 

Nové léčebné možnosti se hledají

I z těchto důvodů se stále hledají léčebné možnosti založené na zcela jiných přístupech. Hlavní podstatou tohoto postupu by mělo být takové opatření, aby se schopnost imunity podporovala (ne potlačovala), a tak vznikly lepší podmínky k samoléčení, aby se zánět stal nástrojem imunity, aby pozitivně účinkoval v mechanismu obrany.

Zajímavá je studie, která porovnává výskyt popsaných nemocí v zemích s vysokým hygienickým prostředím se zeměmi např. Afriky, kde jsou v našich očích nízké hygienické podmínky, ale statistiky ukazují daleko menší výskyt popsaných chorob, námi nazývaných civilizační.

Podle gastroenterologa na Universitě v Iowě Joela Weinstocka vznikají chronická zánětlivá střevní onemocnění v důsledku toho, že je dnes imunitní systém méně často konfrontován s parazity než dříve, a to kvůli zlepšené hygieně.

 

Co vše se stalo v ekosystému našeho těla?

Není naše hygiena, někdy až přehnaná, podstatou porušení oné rovnováhy mezi prozánětlivou a protizánětlivou imunitní odpovědí? Oni paraziti, kteří nám nahánějí hrůzu, vyvolávají rychle protizánětlivou imunitní odpověď, tj. staví se jim do cesty laktobacily a jejich aktivitu regulují. To je přirozený proces, který má fungovat. Tyto organismy jsou nesmírně důležité pro rozvoj a regulaci imunitního systému lidí. Když se nám podaří parazity zlikvidovat, imunita tím může paradoxně utrpět, není stimulována a nevyvíjí se. A když se pak objeví skutečný agresor, imunita si s ním neví rady. Zánět přestane být pod kontrolou, imunita je poplašená a reaguje neadekvátně. Pak nastane situace, kdy musí být nasazeno antibiotikum či jiný potlačující lék a roztáčí se kolo problémů.

Hygienické hypotézy

A když jsem výše popsal, že se hledají nové léčebné možnosti, pak se nelze divit již existujícím úvahám léčit naše alergie a záněty zpětným „nasazením“ červů do těla… V sedmdesátých letech minulého století již vědci uvažovali o terapii alergií pomocí parazitických červů a byly diskutovány tzv. hygienické hypotézy. Například tzv. old friends hypothesis a microbiome depletion hypothesis zjednodušeně říkají, že ztráta mikrobů a parazitických červů vede k nárůstu výskytu chronických zánětlivých onemocnění.

 

Dnes jsou již testovány 4 druhy parazitických červů:

Jedná se o vajíčka lidského a prasečího tenkohlavce (trichuris trichiura, trichuris suis; symmbio, tanawisa), o měchovce (necator americanus; symmbio) vyskytujícího se v tenkém střevě člověka a larvální stadia (cysticerkoidy) hlodavčí tasemnice hymenolepis diminuta (BioMe Restoration).

Chci však upozornit, že tento postup není zaveden jakožto standardní, i když průvodní sledování laboratorních výsledků jsou slibná. Ale např. americká FDA (Úřad pro kontrolu léčiv a potravin) dokonce prohlásila léčbu lidskými parazitickými červy za nezákonnou.

 

„Turistika“ za léčbou

A tak lidé z USA jezdí na kliniky do Mexika, kde je tento druh léčby legislativně povolen. Tento jev jsme mohli pozorovat také v evropské historii a můžeme jej tu pozorovat i dnes.

Díky sociálním sítím si můžeme najít skupiny pacientů trpících chronickými autoimunitními záněty, kteří popisují osobní zkušenosti s touto parazitární terapií.

Když klasická medicína nenabídne pacientovi jinou alternativu kromě imunosuprese, nezbývá mu nic jiného než také cestovat do nějakého jiného místa, kde léčbu dostane.

Na našem serveru najdete mnohé další cesty, jak popsané nemoci řešit. Zde jsem uvedl jen jednu z nich, cestu pomocí parazitů.

 

Je ovšem nutno zdůraznit, že je to proces individuální

U každého jedince vznikla jeho patologie jinak. A to také znamená, že i jeho léčebná cesta musí být individuální.

Základem je dokonalý rozbor, který má pojmenovat patologický mechanismus jeho nemoci. Pacient má pochopit svou nemoc. On sám pak určuje, která cesta je pro něj ta správná.

Žel, tento způsob postupu není dnes běžný, v současné medicíně není zakořeněn. Lidé se spoléhají na svého lékaře a myslí si, že to, co řekne jejich lékař, je jediná cesta. Medicína hlavního proudu důrazně válcuje snahy po jiných postupech.

A pokud se najde pacient, který se rozhodne vydat se jinou cestou, nedobrovolně se dostává do „donkichotské role“ (podle Don Quijote de La Mancha), tj. snaží se dosáhnout nemožného.

Zpět nahoru