Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Po porodu a v prvním měsíci života děťátka začíná pro něj a jeho maminku vzájemné poznávání a není to tak samozřejmé, jak by se laikům mohlo na první pohled zdát. Děťátko se ještě pomalu vyrovnává se šokem, který prodělalo při porodu a seznamuje se s pro něj úplně novým životním prostředím. Musí samo dýchat plícemi, udržovat si svoji tělesnou teplotu, udržovat si úroveň vlhkosti, potravu přijímat ústy a nestrávené zbytky musí z těla ven. Také se musí naučit spát a bdít a přecházet z klidu do aktivity a z aktivity do klidu.
To jsou velmi krásné chvilky, které by si měli rodiče určitě užít plnými doušky. Většina maminek dovede u dítěte sedět celé hodiny a pozorovat jeho mimiku a pohyby. Ale i takový malý andílek dovede vyvolat pěkný povyk. Výzkumy ukázaly, že pláč malého dítěte velmi působí na dospělého člověka bez rozdílu pohlaví. Přivolá pomoc, ochranu a všechno k čemu se miminko nemůže samo dopracovat. V prvním měsíci jsou reakce dítěte na sluchové a zrakové podněty ne příliš určité. Rodiče by od prvních chvil měli na dítě mluvit, protože je velmi dobře vnímá a získává tak podněty pro budoucí komunikaci.
V druhém měsíci už dítě dokonale poznává, kde je doma. Pozná svoje nejbližší členy rodiny. Samozřejmě ví, že u maminky je teploučko, laskavá náruč a hlavně zdroj potravy, o niž se stačí jen přihlásit. Přibližně od šesti týdnů se začíná stávat a to čím dál častěji, že se miminko zadívá na maminčin obličej přesněji do očí a pohledem na nich chvilku vytrvá. Již se tedy na maminku dívá a začíná zaostřovat. Maminky jsou z toho obyčejně úplně nadšené a chtějí tento zážitek zopakovat. Později i ostatní rodinní příslušníci a tak začíná první hra – dívání z očí do očí. Miminka totiž lidské obličeje hrozně přitahují, jsou pro ně zajímavá. Na konci druhého měsíce se objeví první úsměv.
V třetím měsíci již ho zvládá zcela bravurně. První úsměvy dítěte znamenají velký krok do lidského světa a současně spouští instinktivní chování dospělých vůči dítěti. Snad žádný člověk by neodpověděl úsměvem na úsměv dítěte. Dítě od tří měsíců začíná pomalu kontrolovat svoji pozornost. Vnímá obvykle hlavně to, co ho zajímá. V poloze na zádech dítě postupně objeví ruce a sleduje jejich pohyb zrakem a dává si je do úst – souhra oko-ruka-ústa. Při posazování do sedu udrží hlavičku při sklonu do 50-60 stupňů. Na bříšku pase hříbátka, tedy zvedá hlavu do 45 stupňů, opírá se přitom předloktím o podložku. V tomto období již začíná miminko sledovat předmět, hlavně její pohyb sleduje i pohybem hlavičky. Vědomě se usmívá, výská radostí a živými pohyby reaguje na zvukové a zrakové podněty. Dítě má rádo také určitý řád. Nedělá mu dobře, když se neustále zavádí novinky. Řádem je myšleno vstávání, jídlo, procházky, koupání, spánek. Samozřejmě, že se všechny tyto aktivity postupně mění, ale rodiče by to měli dělat pozvolně a s citem k dítěti.
Na konci šestého měsíce si dítě již hraje s nohama, dává si palec u nohy do pusy – souhra oko-ruka-noha-ústa. Ve stoji při držení v podpaží již udrží váhu svého těla, ve visu bříškem dolů zvedá nožičky i hlavu nad úroveň trupu. V poloze na zádech předklání hlavičku a zároveň ji zvedá, na bříšku zvedá hlavičku vysoko až do 90 stupňů a současně má zvednutý trup až do bederní oblasti a opírá se o paže natažené v lokti, dlaň má otevřenou. Při rychlém přiblížení se k podložce miminka reflexně napne ručičky, aby zabránilo pádu na obličej – střemhlavý reflex. Děťátko se začíná převracet na bok, pak bříško a z bříška na záda. Sleduje pohyb lidí v místnosti. Aktivně uchopuje předmět nad sebou. Koncem šestého měsíce si již přendává hračku z ruky do ruky. Dítě se již vyjadřuje i slovně, odpovídá žvatláním slabiky va, pa, ma, ba, ta.
V období sedmý až devátý měsíc dítěte je již spojen s aktivitou. Děťátko již na zádech nevydrží, v sedmém měsíci už zpravidla sedí (není to podmínkou!), může-li se přidržet. V osmém měsíci sedí v předklonu, opírá se o ruce. Samo se posadí a pomalu zkouší lézt. Držíme-li dítě za obě ruce, tak stojí. Okolo osmého měsíce získává již dítě cit, uchopí předmět mezi ukazovák a palec. Předměty záměrně hází na zem a sleduje jejich pohyb. Zvládá držet sušenku a pomalu ukusovat. Napodobuje zvuky, opakuje, tleská a rádo se schovává. V tomto období se začínají děti stydět nebo reagují pláčem na cizí tváře.
V období desátého až dvanáctého měsíce dítě již velmi mrštně leze po kolenou. Pomalu se pak začíná stavět za pomocí předmětů, obchází kolem nábytku. V tomto období se dítě zaměřuje na drobné předměty (pozor na zadušení!), strká prsty do očí, dá kostku nebo kuličku do kelímku, zkouší jíst lžičkou. Rozumí jednoduchým příkazům. Dítě rádo poslouchá říkadla, prohlíží si knihy, napodobuje zvuky, gesta.